My, budovatelé nové republiky (2025)

Výborně zpracovaný náhled do života a názorů běžných lidí, aneb někdo ty komunisty prokoukl hned, někdo později, někdo věřil dál, že to snad opravdu mohou myslet dobře. Za mě povinně pouštět na školách a taky všem potenciálním voličům KSČM. Chválím výběr čtených textů, záběrů i současnou hudbu, která nijak nerušila, naopak přidávala na dramatičnosti. Těším se na další projekt.

Zajímavý dokument obsahující citace z obou pólů společnosti. Člověku dojde, jak byla tahle ideologie postavená na lžích. Prázdná hesla o rovnosti všech, o míru a přátelství. Přitom těžce protěžovala určité skupiny lidí a poškozovala druhé. Rozdmýchávala nenávist mezi lidmi i národy. O konspiracích a dalších věcech zmíněných v dokumentu ani nemluvím.

Výborný projekt, ktorý sa nesnaží hodnotiť obdobie z odstupu desaťročí, ale pracuje so zážitkami a pocitmi ľudí v danej dobe 1945-1953. Vzniká tak obsiahle dielo s rôznorodými prejavmi obyvateľov, ktorý je doplnený autentickými zábermi. Verím, že tvorcovia budú pokračovať v podobnom mapovaní dejín aj naďalej.

My, budovatelé nové republiky v podstatě navazuje na My, občané Protektorátu. Jde o stejný formát, tedy deníkové zápisky a unikátní dobové záběry. Pravda je, že mě více zaujaly zápisky z deníku, jelikož kamerové záběry až na výjimky nic tak zásadního a dramatického nezachytily, co bych již neviděl v různých dokumentech nebo archivních filmových týdenících. A právě různorodé pohledy na nejhorší část doby komunistické jsou pozoruhodné. Kterak někteří za komunisty stojí, jiní jsou zásadně proti a další se věnují jen atmosféře kolem bez touhy pouštět se do politiky. Nutno říct, že co člověk, to názor. A tak série vždycky v někom zanechá smíšené pocity. Umím si představit, že rodina každého z nás má absolutně odlišné vzpomínky na tu dobu a bude kritizovat a chválit něco jiného. Nevím na jakém základě probíhal výběr jednotlivých deníků a posléze i samotných zápisků, ale vždy se najde někdo, kdo nebude souhlasit. To by ale seriál musel mít desítky dílů, aby zazněla celá paleta toho, co lidé zapisovali a jaké měli pohledy na dobu.

Zanechalo to vo mne veľmi ambivalentné pocity a vlastne v konečnom dôsledku vôbec neviem ako to hodnotiť. Rozdelil by som to asi na niekoľko častí. Prvou je pravdepodobne tá umelecká. Určite nemôžem tomuto dokumentu (?) uprieť, že je rozhodne pútavý a tvorcom sa podarilo diváka emocionálne vtiahnuť. Od prvej chvíle, čo som náhodou prepol ma zaujal, keďže som jeden z denníkov poznal. O tom asi nie je sporu, takže umelecky by som hodnotil pokojne 4 hviezdami pre režiséra. Problém však mám do istej miery s faktografickou stránkou, teda s prezentáciou histórie bez širšieho, alebo žiadneho kontextu. Pravdepodobne každý vieme, že komunizmus bol hrôzostrašné obdobie a diali sa neuveriteľné a absurdné veci. Môj otec, či dedo by o tom vedeli  rozprávať dlhú dobu, keby im aj komunistická diktatúra neskrátila život. Avšak tento "dokument" ma od začiatku zaujal aj skresľujúcou formou, ako predstavuje 50-te roky. 50-te roky boli pre všetkých desivé. Bolo to tak vo väčšine sveta a malo to svoje jasné dôvody. S odstupom času stále jasnejšie. No čo bolo pre 50-te roky typické bola jednostranná  prezentácia, skoro zásadne bez nejakého kontextu. A práve s tým som mal problém aj tu. Rozumiem, že cieľom bola "výchova" mladých, ktorý o téme nič nevedia. No ostal vo mne dojem, že metóda, je bolestne jednostranná, účelová a neobjektívna. Prezentovanie informácií z histórie by dnes malo byť vyspelejšie, než bolo práve v 50-tych rokoch. A toto dokumenty z 50-tych rokov v niečom tiež pripomínalo. Spomenul som si pri tom na desivé "dokumenty" a "reportáže" z čias napr. takého McCartismu, či dokument o otrokoch ťahajúcich po kolenách baňou vozík s uhlím za cára v Rusku, ktorý nám púšťali za komunizmu v ZŠ. Nie som si jednoducho istý tou úzko čiernobielou formou prezentácie v dnešnej dobe. Myslím si, že by sme už mali byť vyspelejší, schopní prezentovať fakty komplexne. Strhávam z tých 4 hviezd 2 za scenár. Poňať tri diely ako výber z denníkov, bez akýchkoľvek informácií pre neznalých mi príde skratkovité. Schopnosť diváka urobiť si vlastný názor pri predložení celého kontextu by sme nemali podceňovať. Naopak rád by som odporučil denníky, z ktorých sa autori inšpirovali (V. Polívka - Deníky 45-48 ...), sú to veľmi dobré zdroje a samé o sebe sú výborným pohľadom súčasníkov na krutosť a nezmyselnosť doby. No nie ako jediné zdroje pre "výchovný" dokument.