Russia 1985-1999: TraumaZone (2022)

Prvý dokument od Adama Curtisa, ktorý som videl. Treba povedať, že viacdielnych dokumentov o Rusku som už videl, dejiny Ruska mám ako tak zmáknuté, takže až tak nové či prekvapujúce to pre mňa nebolo. Zaujímavá forma. Tak v prvom rade je ten názov úsmevný - koniec komunizmu a demokracie. Mám ten dojem, že v Rusku žiadna demokracia od roku 1985 - 1999 buď nebola (1985 - 1990), alebo to bolo iba také koketovanie s demokraciou (1991 - 1999), nuž a Putin, tak to je tiež kapitola sama o sebe. A ten komunizmus, tak to je tiež relatívne. Spomenul by som, čo povedal napr. Frank Zappa, keď navštívil Prahu na konci roka 1989 a povedal: "Tak, teraz ste sa zbavili komunizmu. Ešte sa musíte zbaviť komunizmu vo Vás." To sadlo. Rovnako na vtedajšie Československo alebo aj bývalé štáty Sovietskeho zväzu. Treba povedať, že zábery sú to zaujímavé, ale ono tie obrazy z Ruska sú vždy zaujímavé. Už len preto, lebo neveríte, že niečo také môže aj existovať. Ale tak málokde je to ideálne. Podstatné udalosti z hľadiska politiky a ekonomiky sú popretkávané ukážkami z života bežného človeka, či je to už ukážka sovietskeho Depeche Mode (to ma fakt rozosmialo), poprípade žobrajúce dieťa na križovatke a iné veci, ktoré už na smiech rozhodne neboli. Ten koncept ma ale až tak za srdce nevzal. Teda nie že by to nemalo svoju silu, či výpovednú hodnotu, ale hodil by sa trochu obsiahlejší komentár k jednotlivým udalostiam. Autor chcel asi staviť na výpovednú hodnotu obrazu, ale tie písané komentáre boli až príliš jednoduché a stručné. Tak napríklad nemožno súhlasiť, že zločinnosť enormne vzrástla po roku 1985, ona už bola šialene veľká pred rokom 1985 a je zaujímavá kniha od Catherine Belton, kde opisuje napr. aj to, že už v sedemdesiatych rokoch boli v Sovietskom zväze zločinecké organizácie, ktoré de facto suplovali dodávanie chýbajúceho tovaru a boli tak rozlezení a rozsiahli, že najvyšší sovietski predstavitelia v podstate brali percentá z obratu ich biznisov ako protihodnotu za to, že ich nechajú na pokoji a že pomôžu dodávať nedostatkové veci. Samozrejme, na tom rozprávkovo bohatli. Rok 1985 to iba odtrhol z reťaze a riadne sa to prevalilo a títo gauneri to mohli dotiahnuť na novú úroveň. Nutno povedať, že tých chybičiek krásy tam až tak veľa nebolo, ale na pár nepresností by som poukázal, ale nechám to tak. Celkovo pekný dokument, použil by som to ako výstrahu, kam môže taký režim ako komunizmus zájsť, ako z toho ľudia dokážu urobiť peklo a hlavne ako zlyhal západ, keď si naivne myslel, že okamžitá privatizácia dokáže Rusko rýchlo dostať zo sračiek. A ak niekto zapochybuje, tak nech si zanalyzuje, ako to dopadlo napr. v štátoch strednej Európy.

Časosběrný lámání páteře jednoho národa oligarchizací a varování všem ostatním, kteří kráčejí stejným směrem. Zároveň názorný příklad, že na ismu nezáleží: rozpínající se oligarchie si postupně ukrajuje z veřejného za komunismu, kapitalismu i uvnitř jinak demokratických mantinelů.

Pohled na rozpad SSSR (Gorbačovovou vinou) očima britského filmaře. Téma, které se dnes nepřipomíná...Tendenční film.(jen 1.díl)

Na dokumentárních epopejích Adama Curtise je fascinující ten stále stejný (ale čím dál hutnější) apokalyptický tón. Ať je řeč o středním východě, šedesátých letech, rozpadajících se britských panelácích nebo sovětském svazu, vždy tématem prosvítá Curtisovo stále naléhavější "dalo se to předpokládat, dalo se tomu předejít, ale ve jménu dočasného profitu a odložení problému na jindy se to stejně stalo, a není důvod se domnívat že se to nebude znovu a znovu opakovat jako tolikrát předtím". Máme čím dál tím lepší nástroje k poznání příčin a následků, k řešení problémů, ale ten nástroj uvnitř - je jedno jak ho nazveme - je činí bezcennými. Vždycky zvítězí malost.(21.07.2023)

Prostorový horor. Bezvýchodný tragikomický Mordor, ve kterém je každá zpráva špatná a emoční škála jeho obyvatel má jen tři fáze - hysterický smutek, hysterická radost, konstantní zmar. Nabízí se číst seriál jako škodolibý, ironický a skoro to působí až jako Curtisovo osobní vyřizování účtů s jistým časoprostorem. Těžko uvěřit, že není schopný za celých 420 minut najít na Rusku jediný dobrý historický moment. Na druhou stranu bylo v tomto případě ideální volbou opustit vysvětlovací komentář, nepřiřadit výjevům žádný hlas a onu zdánlivě nesouvisející montáž různých obrazů ponechat pracovat samu o sobě jenom proto, abyste se po každém díle uklidňovali zíráním do propasti. Důležité je si uvědomit, že tohle není historický dokument, ale Curtisův subjektivní vhled, který nás může dobře manipulovat střihovou skladbou i titulky které jsou ve většině času historickými interpretacemi (jakkoli s nimi osobně souzním) a autor si zjevně chtěl včas vytvořit svoji studii nástupu moderního fašismu na všech úrovních společnosti, která se v budoucnu bude asi hodit. Každopádně bonusový stupeň nepohodlí při sledování vděčí za téměř bezvýhradné využívání televizního kazetového formátu k záznamu, který máme v podvědomí obvykle spojený právě s negativními a ošklivými výjevy. Ať už se jedná o záznamy z průmyslových kamer, válečných konfliktů v 90. letech, videa policejních zákroků, fake snuffy či dětské narozeninové oslavy v hororech.(13.04.2023)