Kókaku kidótai: Stand Alone Complex (2002)

Stand Alone Complex je zaujímavým medzipokračovanim slávneho Ghost in the Shell ,ale už to nie je ono. Jednoducho z toho uz nesrší taký skvelý feeling ako z prvého GITS. Nehovorím ,že je to zlý seriál - na to ,že to má byť pokračovanie to funguje výborne ,ale už mi to nepríde také vážne ako prvý diel (ktorý sa v tom úplne vyžíval) ,postavy mi prídu viacej komické (ocenil by som trošku serióznosti) a podobné veci. Najviac ma zosmutnilo keď som zistil ,že je to poviedkový seriál (epizódy na seba až tak moc nenadväzujú). A presne to je najväčšia vada na kráse. Miesto toho ,aby som dostal jeden skvelý príbeh som dostal tak 12 slabších príbehov. Verdikt: Stand Alone Complex originálnemu filmu nerobí hanbu ,ale ja by som viac ocenil filmovú verziu než serialové pokračovanie. 82%

Som trošku prekvapený z tunajších hodnotení, lebo mne ten seriál neprišiel až natoľko zaujímavý, aby som mu vedel dať viac ako tri hviezdičky. V zásade animácia a aj niektoré dejové linky boli fajn, ale tento sci-fi moderný háb asi nie je veľmi pre mňa a uprednostňujem skôr takú menej náročnú oddychovku. Niektoré diely mi prišli zbytočné. 55 %

Nejznámější animovaný přírůstek do žánru cyberpunku mám rád jak v celovečerní, tak (jako jeden z mála) i v hrané hollywoodské podobě, takže jsem po dlouhých letech odkládání nakonec zamířil i do jeho seriálové verze. A i přes přítomnost všech známých postav a povědomé kulisy mě čekalo nečekané vystřízlivění. Pryč jsou akční symfonie nebo salvy myšlenek, které nejdou vždy adekvátně uchopit nebo pár větami vysvětlit, částečně je navíc pryč i specifická nálada, neodmyslitelně k Sekci 9 patřící. Ze Stand Alone Complex se totiž vyklubala epizodická sci-fi kriminálka, která je sice tu a tam ozvláštněna nečekanými žánrovými zatáčkami, ale ve své podstatě zůstává stále tím samým. Kartotékou případů, které se ve velkém otřou o politiku, v menším záběru pak o ekonomiku, sociologii či historii, aby vše zakončily střídmou akční scénou nebo nostalgickou rozmluvou. Chvíli jsem takový přístup dokázal přijímat, ale když se podobně nenápaditě vyvíjela i ústřední linie s Vysmátým mužem, která se první tři čtvrtiny seriálu zdá spíše povinným přívěskem, nebylo mi zrovna do zpěvu a marně jsem se snažil pochopit, proč právě Ghost dosahuje v žebříčcích nejpopulárnějších japonských seriálů tak kultovní úrovně. Jenže pak přijde poslední sedmička epizod, které míří tak vysoko, že jsem se málem ujišťoval, jestli sleduji stále ten samý seriál. Místo nicneříkajících dialogů se přistupuje k činům, na osudech hlavních charakterů mi záleží až bolestivě moc a zpětně divák pochopí i velmi pozvolné tempo nebo občas až neexistující gradaci jednotlivých zápletek či epizod. Stand Alone Complex je hodně specifická vize a přestože k ní mám nejednu výhradu, má v sobě zároveň tolik jedinečnosti, že jí v hodnocení rád trochu pomůžu a jsem rád, že nakonec dostála slavnému jménu.

Kyberpunk v dokonalé kombinaci s kriminálkou. Už manga a Ošíího film se mi hodně líbily a já pořád neměla dost - sáhla jsem tedy po seriálovém zpracování. A to jsem si stejně jako film oblíbila. Nejenže se jedná o výborný kyberpunk se vším všudy (kybernetické vylepšení, virtuální realita, hackeři atd.) s naprosto pohlcující atmosférou (opět jsem si vzpomněla na Neuromancera, Matrix, Blade Runnera, prvního Trona z roku 1982...) ale i nejzajímavější kriminálku, kterou jsem dosud viděla - kam se hrabou dnešní rutinní a nezáživné kriminálky o sedmi a více řadách (zdravím již vyčerpané C.S.I.: Miami, Las Vegas, New York a další). Stejně jako třeba v původním NCIS je tým v čele s Gibbsem, tak zde je skvělý tým Sekce 9 plný sympatických postav, oblíbila jsem si všechny od hlavní hrdinky Majora Motoko Kusanagi (sakra smutná minulost), přes Togusu (sympaťák s rodinou, kterému jsem zatraceně fandila), drsňáka Batóa až po snipera Saita (na epizoduPoker Facez druhé série nikdy nezapomenu) a dokonce i šéfa Aramakiho (ani jemu se osobní problémy nevyhnou). Oproti NCIS, C.S.I. aj. jsou ale v obou sériích Ghost in the Shell: Stand Alone Complexu zajímavé, napínavé a skvěle napsané i ty případy, což bývá jinde spíš výjimkou, skoro až vzácností. Nyní něco k oběma sériím: --------------------PRVNÍ série"trpí" tím, čím asi mnohé seriály sledující osudy jednoho týmu (napadají mě např. Agenti S.H.I.E.L.D.) - několik prvních epizod slouží především ke seznámení s týmem, jejich prací a prostředím seriálu - pro znalé mangy nebo filmu celkem zbytečné, nemyslím, že je moc lidí, kteří by před zhlédnutím tohoto seriálu ze světa GitSu nic jiného neznali - možná ti, co na seriál náhodou narazili na stanicích AXN a Animax (dleDabingforum.czto tam zřejmě běželo s českým dabingem, byla jsem překvapena, že seriál má český dabing). Poté, co "přetrpíte" těch několik rozjezdových epizod Vás série odmění skvělým případemLaughing Man(pro jistotu používám anglický překlad), který je až do konce první série její hlavní dějovou linií a i většina dalších případů je s ním provázána - doporučuji tedy nepřeskakovat epizody přímo se netýkající případuLaughing Man, mohl by Vám totiž utéct nějaký podstatný detail, a za pozornost stojí i úvahy o tomto případu. A nejen ty lidské - přesto, že jsou roboti tachikomy někdy upištěné až příliš, dokáží uvažovat podobně zajímavě jako protagonisté z řad lidí a kyborgů. Tachikomy jsou vůbec pozoruhodnou součástí seriálu - na temný kyberpunkový svět příliš veselé a dětské, ale zato neskutečně zábavné, smála jsem se hlavně u jejich "pořadu" na konci titulků několika epizod. U první série ještě pochválím adrenalinem nasáklé a akcí narvané finále, a pozastavím se nad zde často kritizovanými úvodními titulkami - asi takhle: poslouchejte jen tu hudbu. --------------------2ND GIG- bezchybná fantastická jízda již od začátku. Všechny drobnosti, které jsem vyčetla první sérii, jsou pryč. Odpadá tu povinné představení týmu, epizod přímo netýkajících se hlavního případuIndividual Elevenje minimum a oproti první sérii lépe zapadají mezi ty ostatní. Stejně jako u první série je nejlepší (vlastně spíš nutné) pro pochopení vidět vše. Ono stejně při tom neskutečném tempu budete hltat každou epizodu a ani si neuvědomíte, že se lehce odbočilo. Dále je tu globální měřítko, intriky, opět politika a především emotivní příběhy z minulosti Sekce 9 (např. Motoko, Saito), umírněnější tachikomy, ještě temnější atmosféra... a fantastické a neuvěřitelně chytlavé úvodní titulky, nyní již plně animované. ---------- Celkově tedy seriál s výborně napsanými postavami, skvělými případy a atmosférou, s povedenou animací a chytlavou hudbou, jenž je jasnou povinností pro fandy sci-fi - kyberpunku zvlášť, a který by měl uspokojit jak fanoušky akčních thrillerů tak ty, kteří se bez zamotaného děje neobejdou. A rozhodně seriál, který by měl mít víc takových sérií - bylo by super, kdyby z filmu Solid State Society byla další řada... Netflix prý něco ze světa GiTSu chystá, a bylo u toho S.A.C., tak že by? 10/10

Tak nevím, má tohle navazovat na původníGhost in the Shellnebo je to úplně jiný universe? Podle wikipedie se děj seriálu odehrává v roce 2030 a film 2029, ale s tím, jak skončil film, předpokládám, že se to buď musí odehrávat před filmem nebo to s tím nesouvisí. Divné a matoucí. S ohledem na komplikovanost celého GitS světa si člověk nemůže být ničím jistý. Jistej si jsem ale tím, že seriál mě docela chytl (můj první anime). Mají to vymyšlené docela dobře a je jasné, že kdyby to bylo hrané, polovina věcí by nešla tak dobře zpracovat nebo by na to nebyly prachy. I když do GitS světa skočíme rovnejma nohama a někdy tápu, po čase se do toho člověk dostane a začne ho to bavit. Jsou tu dva typy epizod - ty "stand alone" jsou většinou samostatné příběhy, které se dají vypustit, kdybyste chtěli. Pak jsou tu "complex" epizody, které se motají kolem kybermozkové sklerózy a hackera, který si říká Laughing Man a dávají docela složitej příběh, ve kterém složitě se orientuje hlavně kvůli hromadě postav, propojením na úrovni různejch organizací a společností, hackování kybermozků, sdílení informací na síti, propojení myslí atd. Ale zas o to je to zajímavější. Na konci je navíc zmíněn jakýsi syndrom nazvaný "Stand alone complex", takže jmenuje se ten seriál podle tohoto syndromu nebo podle typu epizod? Takhle zmatenej jsem byl u seriálu (stejně jako u filmu) mnohokrát a některá vysvětlení, dialogy, souvislosti mi prostě unikly. Taky je možné, že něco se podělalo při překladu z japonštiny do angličtiny, z které někdo dělal české titulky. No nic, jdu koukat na2nd GIGa naGhost in the Shell 2: Innocence, tak uvidím, jestli mi bude dopřáno nějaké další porozumnění genialitě tvůrců, kteří tohle vymysleli. Ještě musím zmínit znělku, u které hraje výborná skladba Aeria Gloris, a u závěrečných titulků taky docela zajímavej song. Po skončení každého dílu nás vždy čekala krátká epizodka ze života Tachikom, které jsem ale nedával a přeskakoval.