Star Wars: Vize (2021)

Japonská animace a japonština Star Wars sluší. Pro zmíněnou frančízu jsou Vize tím, coWhat Ifchtělo být pro Marvel, nemají však potřebu aspirovat na nějaké komplexní propojení skrze nesmyslnou mimozemskou sílu, což je velké bezvýznamné plus, která tak ponechává seriál být pouhou antologií, což je vlastně velmi příjemné. Tvůrčí svoboda bez nutnosti se vázat na zaběhnutý fikční vesmír pak dovoluje neomezenou vypravěčskou volnost, která ovšem de facto skoro nikde není využita. Jednak za to pravděpodobně může pochopitelná krátká stopáž, jednak pravděpodobně strach tvůrců se odvázat. U některých epizod tedy byla vidět až nepříjemná generičnost a opakující se motivy, často vadné a nelogické - neporazitelným Jediem se dnes očividně může stát skoro každý, trénink k čemu? Přesto jsem si však některé epizody velmi oblíbil, jmenovitě:The Duel(stylovka připomínajícíKurosawu, byť toto je možná jen má dojmologie vzhledem k tomu, že mám tvůrce silně spojeného s černobílým japonským stylem, jakkoliv projekce jeho filmů zneužívám spíše jako slušnou výmluvu k ochmatávání se v kině),The Village Bride(silná folklórní atmosféra),The Elder(atmosféra dobrodružných příběhů, záhada),Lop and OchōaAkakiri(dekonstrukce prequelové trilogie). Předposlední jmenovaný je bezesporu mojí nejoblíbenější epizodou, jak pro neskutečně úchvatnou animaci, tak pro emotivní příběh odloučení jedné rodiny, která vrcholí možná uspěchaným, ale narativně excelentně podaným závěrem. Upřímně mě překvapilo malé hodnocení této epizody zde na ČSFD, možná to přikláním nezvyklé volbě protagonistky v podobě králičí anime holky, nicméně přiznám se, že z hlediska poselství epizody jde o smysluplnou volbu - jelikož silné téma děje je přijetí cizí osoby do rodiny i přes výrazné fyzické rozdíly a její následné upřednostnění před vlastní biologickou dcerou, jak ostatně v závěru říká postava otce: "Inheritance has nothing to do with blood." (家督に血縁は関係ない) Proto se taky naprosto nedokážu ztotožnit s komentářem jistého nejmenovaného uživatele/ky/x: "Trapně agitační, "sme adoptovaní ale rovni" a podobný kecy." Ano, jsme si rovni, ano adoptivní děti jsou rovny biologickým dětem! Vidět agitku za každým pokusem o rovnoprávnost - což nehledě na nějaká vybledlá slova v deklaraci, že bychom měli být rovnoprávní tak nějak považuji za univerzální fakt a pokud v tom někdo hledá agitku, tak by měl zhodnotit svůj šovinistický profil. Přesně proto považuji netradiční a mírně znepokojující formu antropomorfní protagonistky za smysluplnou, protože nás učí, že i přes (zde velmi nadsazené) rozdíly můžeme být rodina. Adopce jiných ras v nekonečném vesmíru Star Wars dává smysl. Takže tak. I přes pozitiva, která vidím ve výše zmíněných lehce nadprůměrných epizodách však nemohu jinak než hodnotit průměrně, především kvůli nedotaženým nápadům a slabším dílům. Antologické seriály se většinou snažím hodnotit odděleně epizodu po epizodě, zde jsem si ale vzhledem ke "kraťasovitosti" a zaměnitelnosti jednotlivých dílů dovolil učinit výjimku.Druhá sérierozšiřuje dosah antologického seriálu, který se již neomezuje jen na Japonsko, ale dává prostor i studiím jiných rozličných kultur. A přestože si nadále budu stát, jak právě japonská kultura dává v rámci vesmíru SW smysl, tak zároveň mi přijde i logické začlenit další národnosti, přeci jenom jestli se frančíza skutečně něčím vyznačuje (respektive by se z logiky věci měla vyznačovat), tak je to právě diverzita - která je jednoduše důsledkem ohromného množství planet a civilizací v oné předaleké galaxii. Série s tímto pracuje tak nějak polovičatě, byť je paleta animací a příběhů mnohem diverznější než v sérii první, tak stále je mnohdy viditelný jistý lidský šovinismus projevující se v množství buď lidských protagonistů nebo komparzistů. Což nutně není problém ideologický, vlastně je to přirozený důsledek skutečnosti, že seriál kreslí lidé a ne wookiové, nicméně to lehce bořírealističnostfikčního světa, který je sice diverzním odrazem naší planety, nikoliv však zmíněné galaxie. Nepříliš funkční logika světa lze samozřejmě ovlivnit stejně bohatou tvůrčí svobodou, kterou dostali již japonská studia v sérii předchozí a s kterou je v pokračování nakládáno v podstatě lépe, příběhy mi skutečně přišly mnohem nápaditější a kreativnější, ať už jde o příjemnou artovkuSithod skvělého španělského studia El Guiri (jehož tvůrceRodrigo Blaasmá na svědomí kromě příjemné jednohubyAlmai některédel Torovitrollíky), vizuálně podmanivé, tajemné a příběhově ploché dílkoScreecher's Reachod irského studia Cartoon Saloon stojícím zaThe Secret of Kells,Song of the SeaaWolfwalkers, úžasně naanimovaný, fantaskní, snový svět v příběhuIn the Starsod chilského tvůrce; skvělý, zábavný a originálníThe Spy Danceod italského Studio La Cachette; indickéThe Bandits of Golak; japonskéThe Pita jihoafrická topovkaAau's Song. Že jsem slintavě vyjmenoval většinu epizod, snad až na tu blbůstku, co připomínalaWallace a Gromita, nevypovídá jen o mém grafomanství, ale především o epizodách, které srdečně doporučuji a fakt si myslím, že za to stojí - z různých důvodů.

Vůbec nejsem překvapen, že se tento seriál, nebo spíš sbírka krátkometrážních filmů (což někdo může vnímat jako odrazující slabinu, já to však vidím jako nejsilnější aspekt), setkává se smíšeným hodnocením, protože je to tak specifická záležitost, že opravdu nesedne každému. Já jsem si ale tento velký experiment opravdu užil a postupně i zamiloval, každá epizoda nabízí něco jiného, co jí odlišuje nejen od ostatních ale také od zbytku Star Wars univerza a i přes všechnu tu odlišnost jsem zároveň dlouho u ničeho necítil takový Star Wars vibe. Seriál bych doporučil každému fandovi Star Wars, anime, či animace obecně, jelikož je to tak rozmanité dílo, že si v něm může kdokoli najít kousek svého. Za sebe nemohu říct, že by se mi nějaká epizoda vyloženě nelíbila, naopak mi přišla většina minimálně nadprůměrná a najdou se zde i geniální skvosty, jako třeba hned úvodní epizoda první série, již jsem si musel dokonce zařadit na seznam oblíbených filmů. Nejraději bych tomu napařil ještě pátou hvězdu navíc za originalitu, tvůrčí vizi a zpestření světa Star Wars (což možná později učiním). Jsem zvědav, co přinese třetí série a je to jeden z mála Star Wars projektů, spolu s Mandalorian a Grogu, na který se opravdu těším.

Love, Death & Robotspre Star Wars univerzum. Vizuálne je Visions v prvej sérií zaujímavá prehliadka väčšinou 2D animačných štýlov, ktorú mali na starosti japonské štúdiá. Bohužiaľ, je značne cítiť, že nedostali veľký priestor na kreatívnu tvorbu postáv a deja pre poviedkové epizódy, tým pádom skôr vyznejú ako veľmi dobre zaplatené animácie fanfikcií, ktoré operujú s elementami Star Wars univerza. Druhá séria bola animovaná západnými štúdiami, takže väčšinou sa jedná o 3D animáciu, kde sa už animačná kreativita neprejavuje v nejakej veľkej miere. Navyše pár dielov sú vyložene nevhodne zasadené do Star Wars univerza. Scenáristi pravdepodobne nikdy nevideli pôvodné filmy, nie to ešte aby hrali hry a čítali knihy, lebo logikou tu často veci nedávajú už žiaden zmysel. Tretia séria má byť opäť animovaná japonskými štúdiami, pričom sa tentokrát pridá aj WIT alebo Polygon štúdio, tak uvidím či budú vedieť ponúknuť ešte niečo zaujímavé do tejto antológie.18/27 60%

Jak uchopit tento seriál ze světa Hvězdných válek. On to vlastně není seriál. Jsou to příběhy postav či fiktivních postav z tohoto světa. Navíc co příběh, to jiný druh animace, jiný technika, jiný feeling. Trochu mi to připomíná seriál Love, Death & Robots. Ale zmíněný seriál má jinou úroveň. Vize opravdu připomínají vize scenaristů, animátorů a režisérů jak uchopit látku na téma Star Wars. A jednotlivé díly jsou takové experimenty - pohled ala Pokemoni, pohled ala Slepičí úlet, pohled ala anime samurajů, pohled ala Klonové války mixnutý Spider-manem, .... Na jednu stranu ten různorodý pohled je velmi osobitý, dynamický, osvěžující, nápaditý. Na druhou stranu v první sérii jednotlivé díly jsou někdy až infantilní či dětinské. Druhá série je temnější, ale pořád seriál jako celek moc nejde naroubovat do jednoho univerza - právě paradoxně díky té různorodosti přístupů, ale hlavně díky nekonzistenci a tím, že co díl, to experiment, kde každý tvůrce si dělá co chce a chybí tu jistá kontinuita s univerzem. Tedy pokud nepočítám prostředí - světelné meče, Jediové, vesmírné lodě apd.

Pocta samurajskému bushidu ve formě anime, katany nahradily světelné meče, ale temné příběhy s nádechem naděje zůstavají. Pan Kurosava a jeho Sedm samurajů by asi přikývlo a otočilo se v hrobě snad jen jedenkrát u ztřeštěné epizody rocket jedi boye. Takto by měly kreslené SW seroše do budoucna vypadat.