Já jsem naděje (2023)

První ukrajinský seriál, který jsem měl tu čest vidět a teď řeknu to samý jako u Titánovy nevěsty, chtěl jsem vidět něco krátkýho, protože den poté jsem jel na tábor. Tento seriál se zdál ideální, protože měl jen 3 epizody a byl válečnej. Tento seriál je hodně silnej. Některý scény jsou tam hodně silný a žádná scéna není nudná a to se počítá. Tento film vypráví příběh o Ukrajince, která se rozhodne neopustit Zemi a zůstat, přičemž bude pomáhat zraněným. Což je hodně zajímavý no. A je to natočený ještě líp. Herečka Veronika Dyupina podala velice solidní výkon. No a na takovou scénu po tom co se dělo po spadnutí bomby jen tak nezapomenu. To stejný platí pro scénu s 5 sanitkama. 10/10 Ukrajincům se to opravdu povedlo.

Když se člověk podívá na válku očima obyčejných lidí, kteří v ní žijí svoje osudy, dělají svoji práci a mají svoje starosti i radosti, tak ji teprve začne vnímat v trochu širším rozměru, než jaký jsou schopné zprostředkovat novinové titulky. Škoda, že seriál nikdy neuvidí ti, kteří by to potřebovali nejvíc...

Libí se mi především ta skutečnost že v hodnocení průměrně inteligentní čech pozná dezoláta a voliče SPD na míle daleko bez špetky snahy a ještě se u toho pobaví. I am Hope je první propagandisticko-dokumentární série o novodobé "moderní" válce na Ukrajině, která sleduje osudy paramediků/záchranářů během prvních dnů invaze. Seriál jako takový je svojí kvalitou na úrovni běžné televizní produkce, avšak to co se mi na něm líbilo asi nejvíc bylo to, že se nejednalo o naivní ztvárnění boje dobro vs zlo, ale došlo i na ukázku toho co dokáže vyrobit za průsery retardace dlouhodobě zkorumpovaných vládních činitelů, kteří jsou schopni vědomě ohrozit bezpečnost celé země jen proto, aby se vyšpláchli v něčím análu. Další tvrdou lekcí která byla perfektně ztvárněná je i realita kolem "útěkářů" kterým je vlastní domovina úplně u prdele a zajímá je jen to, kde si budou moct zahřát to nejteplejší místečko. Silně lidsky pojatý příběh založený na skutečných událostech dokáže odhalit pravý charakter obyčejných lidí, kdy ti u kterých by jste čekali největší odvahu jsou ti nejvíc zesraní a ti nejkrehčí jsou naopak tou nejsilnější oporou společnosti.

Kdo válku na Ukrajině aktivněji sleduje, jednoduše nemůže na I Am Hope koukat bez toho, aniž by za tím vším neviděl všechny ty reálné příběhy. Krátká minisérie o skupině zdravotníků z Charkova, která diváka provede několika prvními dny války, možná filmařsky nijak nevyčnívá a technicky působí spíše televizním dojmem, ale unikátní reálné "kulisy" pobořeného ukrajinského města a fakt, že seriál vychází z událostí, které jsou stále ještě velmi živé a aktuální, úplně stačily pro to, aby se mnou cloumaly emoce. Docenit ale musím taky překvapivě detailně a alespoň z pohledu laika realisticky vyobrazenou práci zdravotníků, což mi třeba na poli podobných seriálů dlouhodobě chybí. A Veronika Dyupina v roli Nadji (Hope) má v sobě potřebné charisma i křehkost, aby ji divák fandil.

Nejvíce mi je líto těch obyčejných lidí.