Dororo (2019)

Dobrodružná lahůdka, i když to zpočátku vypadalo i na velkolepou bombu. První díl byl tak neuvěřitelně krutý. Úvod otce obětující své nebohé novorozené dítě démonům byl tak temný, zvlášť když k tomu hraje tak vážný soundtrack. Úvod mě úplně pohltil. Tento počin nezná slitování. Hned poté přišlo nějaké to seznámí s postavami a s aktuální dobou, kdy oba kluci na cestách kosili démony. Překvapilo mě, že i lidská stránka dokáže být krutější než démon sám. Postavami se nešeřilo. Ale však od osmého dílu se pro mě laťka o kousek snížila a už z toho byla jen fajn podívaná. Dost se zlehčila situace. Občas se sklouzlo do komediálních momentů, což může zařídit fajn balanc, ale poté už se nějaké situace opakovaly. Přišlo mi to takové chudší, že vlastně každý díl je skoro stejné šablony, ale na druhou stranu si divák může dát pauzu. Ta vedlejší honba za pokladem mě bavila. Ve finále jde tedy o lepší oddechovku, u které jsem se nenudil. Mé hodnocení:7.5/10

Velice solidní remake původního příběhu. Emočně silný příběh je doplněn nádhernou animací... Až na to, že z nějakého důvodu se kvalita těchto předností záhadně ztrácí u posledních dílů. Stále však jde o zajímavé zpracování, které nabízí zamyšlení o životě, jeho podstatě, hodnotách, materiálních prioritách, ale i vztazích, které si člověk buduje. Velice se mi také líbí znázornění a problematika zla a dobra, které v mnoha epizodách jsou velice zajímavě nastíněny.

Tohle byl hodně slabý příběh. Naprosto nelogický. Dobrý námět se utopí v nudném opakování a vnitřních nelogičnostech. Hlavní hrdina zabíjí démony a vždy mu doroste nějaká chybějící část těla. Až na to, že pak je zabíjí a nic mu nedorůstá. A pak zas jo. Pravidla nejde nijak pochopit a celé je to repetitivní a přestává to být zajímavé. Nikdy nic neslyšel, neviděl a najednou umí mluvit? Bojovat s meči místo rukou proti někomu kdo má mnohem delší zbraň je taky strašný nesmysl. Tak by se horkotěžko někomu dostal na tělo. Kdo aspoň někdy zkusil boj s bokenem nebo bo ví o čem mluvím. V ději není prakticky nic zajímavého a překvapivého. Jsme tu jen oblažováni povrchními moudry, kterých jsou podobná díla plná. Rozsekat v 17. epizodě na kousky démonického čtyřnohého mistra Třísku je jako že vtipné? U téhle scény jsem trpěl nejvíc.

Před dlouhými roky vyšla na PS2 hra, na kterou jsem četl recenzi, velmi jsem si ji chtěl zahrát, leč už se mi ji sehnat nepodařilo, neboť PS3 už valilo v plném proudu. Tato hra se jmenovala "Blood will tell" a pojednávala o muži, kterému 48 démonů sebralo části těla a vy vybavení mnoha protézami se je snažíte získat zpět. Hra se chlubila rekordním počtem bossů, z každého jste jednu část získal zpět a s tím si odemknul novou schopnost. Na cestě jste byl doprovázen malým zlodějíčkem, který vám v boji pomáhal házením věcí, např. kamenů. Jak jsem zmínil, hru jsem nikdy nehrál, ale když jsem si přečetl o čem má tento seriál být, hned jsem si říkal, že je mi to nějaké povědomé a chtěl jsem to vidět. Nyní si říkám, že z tohoto seriálu jsem měl nejspíše lepší zážitek, než by mi mohla přinést ta stará hra. Konflikt právo jednotlivce vs. blaho skupiny, který se prolínal půlkou seriálu mi přišel svou nečernobílostí jako naprosto skvělá volba. Jednotlivé díly jsem hltal, těšil se na každý návrat končetiny a byl zvědavý jak to všechno dopadne. To vše na pozadí pěkně vykresleného období, kdy byste v Japonsku asi žít nechtěli. Jediné co bych asi seriálu vytknul bylo velmi nízké prokreslení démonů a tím v podstatě i jejich nezapamatovatelnost a prakticky žádný pocit hrozby z jejich strany, nu a trochu i až příliš otevřený konec.

S Dororo mam jeden maličký problém a to, že kvalita anime ide postupne dole a to nie len príbehovo, postavy sa stávajú plochejšie, ale aj animačne / vizuálne sú nejaké problémy hlavne v dvoch dieloch ku koncu Dorora a to mi normálne pripomenulo trocha Naruta, kde animácie robili rôzne tými a kvalita animácie / vizuálu dosť haprovala, alebo Dororu došiel proste budget. Nápad je výborný a postavy sú naozaj dobre napísané, ale ako som spomenul čím je anime dlhšie tým sa stávajú "plochejšie" a ich záujmy sú veľmi predvídateľné. Morálna hladina či morálny aspekt toho, že či je viac niekto, alebo väčšia skupina ľudí je tu zobrazená dostatočne kvalitné a tento aspekt sa mi naozaj najviac páčil. Neviem čo by bolo pre mňa viac, ale asi spravodlivosť a to, že Hyakkimaru vlastne nemohol za nič čo sa mu dialo a vlastne chcel len späť to čo mal dostať do vienka a áno hlavná postava Hyakkimarua sa postupne čoraz viac z toho ako bol tajomný sploští len na jednu vec , aj keď emócii by mohol mať viac tieto nie sú dostatočne prezentované. Možno to tu znie celé ako HATE, ale anime je to naozaj kvalitné po všetkých stránkach, ale z toho nápadu sa dalo ešte viac získať a hlavne vadí kontrast toho, že najlepšie diely su niekedy okolo polovice anime hlavne diely okolo Mio arcu sú naozaj kruté a také kruté ako samotná vojna, dodávajú tomuto anime to čo potrebuje a tieto diely s ňou a mnoho ďalších považujem určite za 5 hviezdové v csfd meradle, ale celkovo to je na 4 rozhodne.