Kakurijo no jadomeši (2018)

Pohodová téměř nekonfliktní záležitost. Aoi je sympatická, to samé i ostatní. Samozřejmě je to repepetivní v tom, že Aoi uvaří a všem chutná a posílí je to, ale to vlastně není nijak na škodu, protože pak není třeba to hned hltat jeden díl za druhým, naopak jeden díl denně třeba k jídlu nebo před spaním je něco úplně ideálního. Klasicky to začne svým způsobem napínavě, pak to uprostřed zvolní, aby to ke konci zase svým způsobem napínavě finišovalo. Všimněte si, že toto schéma je běžné u téměř každé(ho) anime/mangy/light novely. V rámci žánru fantasy šódžo, kdy hrdinka je člověk a bišíci jsou nadpřirozené bytosti, je to povedené dílo – hrdinka má velmi pěkný a přirozeně budovaný vztah s ostatními, není to o tom, že ji všichni bezmezně milují a musí ji neustále zachraňovat, ale naopak ona se snaží pomáhat, nebere všechno jako samozřejmost a dokonce má nějaký názor. Díky tomu je sympatická a o to se na to lépe kouká. Navíc ta malinká kappa, co žrala okurku, mi přišla roztomilá. Líbilo se mi to. Velmi silné 3*, možná zvednu na 4.

Deset hodin motivačního videa o vaření. Jinak je to bohužel přehlídka všeho, co nemám na shoujo ráda (čest vyjímkám): ploché a neprokreslené charaktery, strašlivě řídký děj a neschopnost dotáhnout načrtnuté konflikty k nějakému smysluplnému vyvrcholení. Celé je to pouze o tom, že hlavní hrdinka je unesena a téměř všichni jsou na ni zpočátku hnusní, ale ona se nevzdá a okouzlí všechny kolem sebe přátelským chováním, cílevědomou prací a skvělým vařením. Pak je znovu unesena a opakuje se v zásadě to samé v jiném hostinci. V poslední třetině se pak dočkáme něčeho jako pokusu o záchranu světa (vlastně provincie), což se ale opět vyřeší banálně naivním způsobem. Také ta základní nosná představa celého tohohle příběhu, že se všechny trable na světě dají vyřešit pomocí dobrého jídla, mě dost míjí.Update: ve druhé sezóně se konečně začíná řešit ambivaletní vztah Aoi k panu hostinskému, ale je to bohužel jen úvod do dalšího příběhu.

Ze začátku nadějné, ale zhruba ve třetině se to dějově "zastavilo", originalita chyběla. Já osobně jsem milovník ayakashi a youkai žánrů, ale tenhle seriál se v podstatě soustředil na to, jak nejlépe udělat reklamu japonskému jídlu. Mrzí mě to, protože ještě než to vyšlo, hodně jsem se na něj těšila. Ale skvělou upoutávkou (s úvodní znělkou) a pěkně vypadajícími postavami to vlastně skončilo. Zvraty byly dost předvídatelné, některé roztomilé charaktery spíš lezly na nervy než že by se nad nimi člověk rozplýval. Je smutné, jestli si společnost opravdu myslí, že vaření, mrňavá šišlavá kappa žeroucí neustále okurky a pěkní muži definují "vhodný žánr pro ženy". Naivní představa. Myslím si, že by mu slušelo 13 dílů, ale 26 je příliš.

Ayakashi a reklama na jídlo v jednom? I'm in!

Souhlas se Zízou: Pohodové, příjemné, repetitivnost vaření, přirozeně budované vztahy (přestože většina postav nejsou lidé, ale ayakashi), samostatná hlavní hrdinka, minikappa na úplném konci každé epizody. Koukatelné anime, klidně po kouskách.