Džundži Itó: Japonské děsy (2023)

Džundži Itó, mistr hororové mangy a divných přiběhů, které hodně lidí zná a šli by udělat fakt dobře do anime, místo toho ale dostaneme tuhle mid srajdu která ano má nějaké dobré díly ale to je minimum a jsou to většinou ty nejznámější povídky. Největší mínusy jsou tu totálně spackaná animace postav, to je fakt bída, chápu že jsou někdy schválně vzhledově divné a to by nebyl problém, kdyby prostě vypadaly živě a dobře, dále to že je většina dílů rozdělená na dvě povídky, za těch 10m prostě nejde vybudovat a odvyprávět pořádný příběh, ano jsou tu výjimky, kde byly totálně ujeté a divné, to je dobře tak to i má být, bohužel tomu tak bylo maximálně ve 4 případech, ostatní byly jen nudné a bez příběhu. Čekal jsem od toho mnohem víc ale jsem i tak rád že jsem to viděl 6/10

Co na to říct. Japonci jsou fakt jiní a tahle série je toho důkazem. Některé příběhy jsou úžasné (Balónky oběšenců, Město náhrobků) a u jiných si říkám proč tohle existuje? (asi tak všechno se Soičim, Prapodivní Hikizurovi a Přelud z knihovny byl taky slabší). Ale jinak mám tenhle druh příběhů, které jsou dostatečně creepy a někdy zvláště vypointované, rád.

Obrazotvornosť a nápaditosť sú najsilnejšou stránkouDžundži Itóa. Spôsob, akým dokáže využívať body horror na úplne maximum je vcelku jedinečný. Obsahovo si nemyslím, že majú poviedky nejakú silnú výpovednú hodnotu, ale možno len dostatočne silno nechápem bizáru, skrz ktorý sa mi snaží autor niečo povedať. Čo sa týka ale samotnej adaptácie poviedok, tak viacero z nich nebolo najlepšie spracovaných, keďže sa v nich dosť často vytráca atmosféra predlohy. Pokiaľ by sme dostali čisto rozpohybovanú čiernobielu mangu ako uUzumaki, tak si myslím, že by tento projekt dopadol oveľa lepšie.12/12 60%

Dlouho rozkoukané Japonské děsy jsem konečně dokoukal. Nebudu lhát, narozdíl o jiných anime jsem nebyl schopný sledovat tohle víc než dva díly naráz a možná i to někdy bylo moc. Ve výsledku ale hodnotím velmi kladně, protože ta tvorba je opravdu dobrá. Džundži Itó je známý svojí hororovou a bizardní tvorbou. Možná bych řekl, mistr japonského hororu. Maniac/Japonské děsy tak vyprávějí hodně divné a děsivé příběhy. Ať už je díl rozkrojený na dva příběhy, či vypráví jeden delší. Mnoho z nich jsou skutečně divné, bizardní a velmi děsivé příběhy. Několik z nich mají zase tak zvláštní konec, že ho těžko pochopíte. Celkově jsem se ale skutečně bál. Hororová manga je naprosto odlišná od té Evropské tvorby. Tedy i děs je v mnohém jinačí. Ale tady se to tvůrcům povedlo na výbornou. Jsem rád, že Netflix má mnoho anime, které tvoří. Tohle rozhodně patří k těm, co se mi líbily. A třeba si to někdy dám znovu. (75 %)

Džundži Itó a jehoUzumakibylo pro mě tenkrát legendární. Pokud přijde na chuť něco strašidelného, tak Japonsko je pro mě jasným vítězem, takže Japonské děsy mě nemohly minout. Strašidelné povídky moc sice nesleduji, ale rozhodně na nich něco je. Je to stejný případ jako uKabinetu Kuriozit, kde byly díly, které člověku vůbec nesedly a poté epizody, které byly naopak suprové. Tudíž (podle mě) tu mám asi dvě epizody(Prapodivní Hikizuriovi,Sóičiho milovaný mazlíček), které jsou pro mě docela nudnou záležitostí. Zbytek epizod byl celkem slušný a některé i naprosto LABUŽNÉ!Balónky oběšencůje asi nejvíce bizarním a zároveň nejstrašidelnějším příběhem z těchto děsů. Skoro všude se člověk cítí nesvůj, ať už za to může příběh, skvělé zpracování nebo creepy hudba. Vůbec bych se nezlobil, kdybych viděl více malých příběhů od borce jménem Džundži Itó. Mé hodnocení:8/10