Šibó júgi de meši o kuu. (2026)

Veľmi, veľmi, veľmi rozporuplné dielo a to dokonca, aj pre mňa. Priznám sa, že môj prvoradý zámer sledovať toto anime bol výlučne zameraný na to, aby som si pozrel zaujímavú animáciu, ktorá tu jednoznačne je a vo svojej podstate toto ma veľmi napĺňalo radosťou, aké rôzne scény sme tu dostali, nie len, že sme dostali veľa scén, ktoré nás nechalinasávať atmosféru, niektoré bolianimačne poetické, iné bolivýnimočné,aj z psychologického hľadiskaa viac ako samotný príbeh ma zaujala tá štylizácia animácie apráca so svetlom, s časom, so šírkou obrazovky, s tým, že smeniekedy nevideli do tváre hlavnej hrdinkeči iným postavám, alebona miesto krvi sme tu mali vatu, toto všetko bolo absolútne úžasné. Takže som si v tomto prípade užil hlavne animáciu, atmosféru tej animácie a príbehovo sa to ťažko posudzuje, ale o tom si samozrejme povieme prečo. Ak by som mal spomenúť čo toto dielo vlastne je, je to istým spôsobom nejakáBattle Royalehra (áno film som videl), niečo ako modernejšieSquid Game(nie toto som nevidel) a zároveň sa to asi snaží zahrať na nejaké psychologické prvky alaNeon Genesis Evangelion(zase videl), teda o niečo také je tu ako keby pokus, ktorý nevyšiel a zlyhal, tiež si povieme prečo. Celé anime má jednoznačne problém v tom niečo vysvetliť a vy si môžete akurát tak za pomoci krásneho vizuálu niečo domýšľať, potom, keď niečo začnete chápať, zase sa tu pomiešajú nejaké zmätočné scény o iných postavách a vy sa dozviete o nich niečo zaujímavé, niečo zrejme z ich minulosti a podobne. Významný problém je v tom, že vy ako divák sa vlastne takmer nezaujímate o žiadnu inú postavu ako je Yuuki a tu nastáva ďalší problém, Yuuki zle vysvetľuje svoje zámery, nedávajú často zmysel. Yuuki nie je ani významne silná a niektoré jej vlastné činy nezodpovedajú tomu ako sa chovala dovtedy, je to ako keby máte také to koliesko a tamtočíte a vtedy BUMYuuki urobí takúto vec. Divák teda si podľa mňa zamilujeYuuki, alebo ešte teoretickyMishiroz môjho pohľadu. Takže prečo vlastne príbehovo toto anime nie vždy funguje? Ste v deji odťažitý od ostatných postáv, lebo Vás nezaujíma ich osud, čoskoro totiž môžu zomrieť a Yuuki, ako jediná hlavná hrdinka má prežiť. No a prečo vlastne nevychádza ten zámer, aby to malo psychologické presahy na diváka? Z môjho pohľadu toto anime nevie čo chce dosiahnuť v tejto fáze a vlastne chrlí na diváka hromadu rôznych scén a emócií, že ktorá sa práve ujme, na správne pochopenie si to treba pozrieť desať krát, alebo možno aj viac. Už len čísla čo sa objavujú na obrazovke poskytujú zaujímavé informácie, ale nechcem spoilerovať. Dokonca sa príbehová situácia stále zhoršuje a sme na tom čoraz horšie čím viac dievčat musí hrať túto divnú hru, hlavne, keď sa zamyslíme nad tým, že až také obrovské množstvo dievčat sa prihlásilo do niečoho takéhoto, celé to nedáva zmysel, ako začiatočná kostra už len toho celého príbehu. Osobne som sa teda odosobnil od všetkého, čo by mi toto mohlo kaziť a snažil som sa hľadať vizuálny zážitok, plus hľadať nejaké zaujímavé situácie, v tomto anime, ktoré by z psychologického hľadiska dávali zmysel a priznám sa niečo som tu v každom diely našiel a kým sa to nezačalo celé rozpadávať ku koncu som bol vysoko spokojný, ku koncu som bol už spokojný menej, ale to je riziko pozerať anime, ktoré sa snaží urobiť toho príliš veľa a zvládne urobiť len jednu vec perfektne a to je proste vizuálna stránka veci, alebo ešte sa mi páčili pauzy v tomto anime, proste niektoré scény vyžadovali čas, nechali sme niekoľko sekúnd diváka čakať, aby sa ten zamyslel čo sa vlastne na obrazovke deje a to dokonca niekedy aj pri zbytočných scénach a toto si takmer žiadne anime už v tejto dobe nemôže dovoliť, takže by som to celé uzavrel ako experimentálne anime, ktorého vizuálna stránka sa podarila, iné aspekty sa nepodarili až tak slávne.

Môj (triumfálny) comeback do sveta aktuálne vychádzajúcich TV anime seriálov nedopadol tak dobre, ako som čakal. Možno si nabudúce spravím lepší rešerš... Ale na druhej strane má vždy svoje čaro pustiť sa do niečoho takmer naslepo, bez očakávaní, spolu so zvyškom sveta.Takže, čo tu vlastne máme?Nechronologickú, zvrátenú hru o prežitie, adaptáciu light novely? Môže byť! Zo začiatku som si celkom chrochtal blahom – pomohol tomu najmä veľmi špecifický artstyle, záhada fungovania týchto hier a aj samotný svet/spoločnosť, v ktorej sa odohrávajú. Postupom času sa však nebolo veľmi čoho chytiť z diváckeho hľadiska. K postavám som si nevytvoril žiadny vzťah a zo šokujúcich vatových momentov sa stala iba príbehová vata. Ku koncu mi bola úplne ukradnutá aj motivácia protagonistky – prečo sa týchto hier zúčastnila a prečo ich chce ukončiť práve na čísle 99. Dopozeral som to už len z povinnosti, pretože nie som padavka, a tiež som v kútiku duše dúfal, že príde nejaký šokujúci zvrat alebo prekvapenie, ktoré ma odrovná. Neprišlo.

Šibojugi: Hraju hry o život abych měla co jíst!Aleproč?Proč by to někdo dělal? Možná proto, že žijeme ve zvráceném světě, lidi jsou zlí a bohatí už nevědí, jak se zabavit. No jo, ale jestli jsem se něčemu přiučil zesoučasného dění, tak je to fakt, že nechávat mladé dívky, aby se mezi sebou vraždili, jeplýtvánímladými dívkami a nějak nevěřím, že by je bohatí a mocní chtěli využívat zrovna na tohle. Plus mít jako odůvodnění to, že je svět hnusný, lidi jsou zlí – na můj vkus hodněprvoplánovýkoncept, kterému chybí třeba i to, aby mi ty odpudivé pány a dámy v pozadí ukázal. Ale zpátky k otázkám. Proč by to někdo dělal? Proč neustále riskovat svůj život? Viděl jsem hodně motivací někdy dobrovolných, jindy moc ne, ale mnohé, včetně té, kterou má hlavní hrdinka, mě přílišnepřesvědčili. Fakt tohle někdo považuje za dobré řešení svých problémů? Dobře,Júkije jako duch, nemá v našem světě své místo, připadá si, že nežije a skrze hraní těchto her ten život vnímá, a dokonce se u ní rozvíjí postupně i nějaká ta osobnost, takže jí dokážu v posledním díle i trochuchápat. Ale chtít kvůli tomu vyhrát 99 her a tolikrát riskovat svůj život? Nějak pořád nejsem úplně přesvědčený. A nejsem si úplně jistý ani mnohýmirežisérskýmirozhodnutími. A tím nemyslím fakt, že místo akční podívané dostáváme spíšatmosférickýaartovýspektákla místo kyblíků krve jenom hromadu vaty. Tohle se mi na tomhle seriálu totiž asi líbilo nejvíc, bylo cítit, že si tu tvůrcihrajískoro s každým záběrem, a tak vata místo krve dokázala také působit hodněznepokojivě, na jednu stranu to u mě budilo představivost, na druhou mi to odosobňovalo ty mrtvé, takže pak působili jen jak groteskní panenky, které bohatým hrají své divadýlko a když se rozbijí, tak je tu jenom ta vata. Jistě, je škoda, že se spousta soubojů odehrajemimozáběr, kdo by nechtěl víc akce, ale tady se režisér rozhodl, že akce není tím hlavním a já s tímnemámproblém. Co mi ale nesedlo, bylo tonechronologickévyprávění. Zkrátka že jsem dostával ty hry tak nějak na přeskáčku, a tak jsem až příliš často věděl, že hrdince nic nehrozí a někdy jsem i viděl následek dřív jak příčinu, a to mě docelavytrhávalozatmosféry. Stejně tak jsem nebyl plně spokojený s rozpracováním některých postav a jejich motivací, největším zklamáním pro mě asi byla konfrontace sMiširo, která mě v rámci vedlejších postav chytla asi nejvíc a ktrerou mi tvůrci v jednu chvíli hezky budovali jako největší konkurenci naší hrdinky, ale když došlo na zúčtování, tak jeho provedení bylo pro mě extrémněneuspokojivé. Co jsem si ze seriálu odnesl? Asi hlavně radu, že když stojíš protipsychopatovi, co si zabíjení vysloveně užívá, tak je asi lepší zdrhnout než s ním bojovat, i když to není zrovna hrdinské, takže to hned stejně jako Júki zavrhneme. Dál to, že světu prostěchybí víc lásky(protožeAll you need is LOVE), stejně jako většině názvů epizod, ale ujednétam tolovestejně pasovat nebude. Plus je zábavné, jak jde u některých názvů doplnit i slovíčkokilla taky to bude dávat smysl, a to je asiskrytýmposelstvímtohohle seriálu.Šibojugijezajímavý seriál, jsem docela rád, že jsem se na něj podíval, minimálně kvůli té jehoartovéstráncea jak v jejím rámci dokázal pracovat s atmosférou. Byl zajímavý i v rámci nějaké tépsychologie– ukázek, čeho jsou lidé schopní, i když jsem ne vždy a všemu bez problémů věřil. Mezi asijskými seriály o „murder games“, které jsou stále populární si asi také své místečko najde, ale na rozdíl odHry na Oliheňasi díru do světa neudělá. A neuděla ani díru do mého srdce,zaujal, takže bych zvládl další díly, ale zároveň měneuchvátil natolik, abych mu chtěl dát čtyři hvězdy a proto jenom6,4/10.