Borgia (2011)

Jak jsem zmínil v recenzi nakanadský konkurenční projekt, tenhle seriál byl historicky přesnější. A týkalo se to i lepšího obsazení, které bylo historickým předobrazům věrnější, i když ne tak šumné. I relativně lacinější výprava dodávala (s využitím i českých památek) seriálu větší hodnověrnost. Navíc tvůrci nezůstali jen na povrchu a nebáli se ukázat pro tu dobu typické násilí na denním pořádku (vč. několika otřesných poprav) a tomu odpovídající otrlosti. Dokonce i to, že kromě ambicióznosti a chamtivosti postavy popoháněl spíš chtíč než láska, více odpovídalo době děje. Oboje se potkalo v nesentimentálním portrétu kardinála della Rovere, kde se navrch nebáli ani explicitnějšího gay motivu (dokonce nejen v jeho případě). Vůbec - téměř všechny postavy prošly nějakým zajímavým, často velmi dramatickým vývojem.//76% (po 2 sériích)

Osudy rodiny Borgiů, Říma, Itálie v evropském podání jsou v porovnání se zámořským protějškem především mnohem syrovější. Co do vnějšího vzhledu, jsou si hlavní protagonisté z klanu Borgiů a jejich nejbližší (obě milostnice Rodriga Borgii) i některé další historické osobnosti (francouzský král Karel VIII., kardinál Giuliano della Rovere) podobnější svým reálným předobrazům. Je to markantní zejména u Rodriga Borgii - papeže Alexandra VI. (šarm, osobní kouzlo, kterým prodchnul svého Borgiu Jeremy Irons je pryč, herec je pryč, zůstal papež Alexandr, ctižádostivý, neodpouštějící, občas bezcitný muž, zběhlý politik; jako muž snad působící afrodisiakem moci) a u jeho syna kardinála, posléze vojevůdce Cesareho Borgii (inteligentní, vzdělaný, ctižádostivý někdy až k megalománii, nelítostný, vposledku děsící i svého otce, nicméně osobně statečný muž, úspěšný jako vůdce vojáků i pán jím dobytých měst, ). Ne, nebudu tu hodnotit morálku, charakter Borgiů – jak jsem psala u kanadské verze – ani dokonalejší, ani zvrhlejší než většina jejich současníků. Seriál je detailnější při popisu historických událostí, spjatých s osudy jednotlivců (již zmíněných Borgiů, jim nepřátelských italských starých aristokratických rodů) i zemí – roztříštěné Itálie; francouzských, „španělských“ (tehdy ještě v podobě Koruny Kastilské a Aragonského království) a říšských mocenských zájmů v Itálii (přetahování Francouzů a Španělů o Neapol). V centru pozornosti je zákulisí politiky – té světské i církevní. Nečekejme pohled na vřavu bitev – o mocenských změnách, dosažených vojenskou silou či diplomacií, se divák dovídá zprostředkovaně – v řeči, záběrem na mapu. V tomto je evropské pojetí méně barevné než jeho zámořský protějšek, ale o to poutavější. A uvěřitelnější. Nečeká nás, naštěstí, přílišně romantiky – žádné sesterské vztahy mezi papežovými milenkami, žádná vojenská vítězství, dosažená toliko ženským šarmem, minimum dojemně neúspěšných pokusů o odstranění Borgiů, při nichž jejich protagonisté vypadají jako chovanci blázince. Svět nastupující renesance je svět surový, krutý, ale plodí i velké (duchovně silné) muže i ženy (Ceasare Borgia, Giulia Farnese, Giuliano della Rovere (pozdější papež Julius II), Karel VIII., Caterina Sforza, … ) – ty nás mohou, v optice dnešní slabošské doby, děsit. (Když se Ceasare vydává za svým snem, jednotná Itálie, je mu sotva dvacet let.) Potěší, že se podíváme i na francouzský královský dvůr a do Španělska. Budeme upozorněni na historický kontext (kdyby nám nedošel) – jsme na počátku dobývání Nového světa, v Anglii se nedávno změnila vládnoucí dynastie (no jistě – Tudorové), knihtisk je nachystám nejen podpořit myšlenky humanismu a renesance, ale i nahlodávat autoritu katolické Církve, žijí a tvoří Michelangelo Buonarroti, Leonardo da Vinci, Mikuláš Koperník. Celkově - seriál, který se věnuje úchvatné době a úchvatným lidem. (V seriálu se objeví, k mé radosti, i schopný velitel španělských vojsk, který měl podíl na dobytí Grandy a podíl na porážce Francouzů v bojích v Itálii - „El Gran Capitán“ Fernandéz Gonzalo De Córdoba.)

Itálie konce 15. a začátku 16.století očima a ušima současné komerce. Česká účast je patrná a velmi přínosná.
Skvělá výprava včetně in- a exteriérů, dobré herecké výkony aktérů z celého světa. Seriál přetéká krví, vraždami,
bestiálním mučením a hlavně spoustou zbytečného fingovaného sexu, který, jako všechno, kazí i toto "veledílo".
Přirozená nahota (ta ženská dosti frekventovaná) osvěží celý seriál, až na stařeckou nahotu (dokonce
full-frontal!) odpudivého Johna Domana v roli papeže Alexandra VI. Jako je v seriálu Tudorovci největším
problémem slizký Rhys Meyers, zde je stejným problémem, úplnou pohromou, odporný a pro oči nesnesitelný
Mark Ryder. A aby toho nebylo málo, dostal ještě ke všemu totálně nekoukatelnou roli krvelačného psychopata,
kterému všechno vychází a prochází jako v pohádce a kterého se všichni bojí a dělají přesně to, co si samozvaný
"Caesar" přeje. V reálu té doby by tímto způsobem nepřežil pravděpodobně ani měsíc, zatímco současná komerce
jej nechá, z důvodů pro autory pohodlnějšího vystavění (z větší části smyšlené) dějové linie, běsnit v časovém rozpětí celého
seriálu, tj.15let! Už od poloviny seriálu jsem se nemohla dočkat, kdy mu konečně někdo utne tu jeho palici...Tři
série mají sestupnou kvalitu, kde v sérii 3 už asi docházely nápady, a tak ji slátali, jak se dalo.

Ono to nie je celkom historicky presné a určite sa mnoho vymyslelo (pretože tu je priestor), ale to hlavné gro ostalo neporušené – skazenosť cirkvi, kde je pápežstvo len politickou funkciou a boj bohatých rodín o čím väčšiu moc v Ríme. Veľmi chválim hlavne fakt, ako si tvorcovia dali záležať, aby boli herci čo najviac podobní originálu. A naozaj každý z nich vyzerá takmer, ako by z obrazu vypadol.

Srovnání s HBO verzí se nabízí, ale i tato verze se mi líbila, účast českých herců potěší, příjemným překvapením je sám titulní Rodrigo Borgia (John Dohman), protože je zde mistrně zahrán jako sebestředný manipulativní egoista, kterým bezpochyby byl. Figurkami na šachovnici jsou pak jeho rodina:
Pedro Luis (hýčkaný "první", brzo úkladně zavražděn), Juan (nadržený sukničkář, dost věcí svou arogancí a pýchou kazí, ale otec ho vyzdvihuje jako "náhradu" za ztraceného Pedra), Césare (zde vylíčen jako tajuplný pošahaný magor, který je však bravurním mistrem strategie, bohužel stále ve stínu Juana i zbožného přání Rodriga, aby byl knězem), Lukrécia (velmi půvabná, takže ideální partie pro manželství s tím, kdo je zrovna potřeba pro posílení moci, ve svých volbách dost rozháraná - nejdřív by nejraději byla jeptiškou, ale papež je proti, když pak pozná lásku a sex, Rodrigo by ji naopak nejradši viděl v klášteře) a Goffredo (ještě dítě, takže velmi snadno manipulativní, nemá však moc ambicí, takže je podezření, zda je vůbec Borgia).