Zvuk hluku (2010)

Hudobní teroristi útočia na vaše uši a chcú nakopať do zadku hudobný balast, ktorý nás ovplyvňuje. Ide o zaujímavý pohľad na hudbu okolo nás. Hudobné čísla boli zaujímavé a prekvapivo dobre zneli. Príbeh bol vtipný, priamočiary a dosť nepredvídateľný. V závere mu trošku dochádzal dych, ale vykorčuľoval z toho vcelku úspešne. Veľmi milý zážitok. 80%Film Europe

Zřejmě jsem taky obdařena jistým hudebním hluchem, protože jsem si tu netradiční teroristickou akci v rytmu bubnů docela hodně užívala... S blížícím se koncem sice příběhu pomalu dochází dech, ale i tak jde stále o jednu z nejnápaditějších komedií, co jsem zatím viděla. A zase v tom mají prsty Seveřané. (75%)

Jsou hudební filmy o interpretech (které jsou často narativní a životopisné) a hudební filmy interpretů (které jsou primárně prezentací vybraných skladeb). Skoro vždy se pak dají řadit pouze do jedné z těchto skupin, jelikož se jejich výstavby výrazně liší a dohromady to jde jen těžko. Mixy ale existují - zařadil bych tam oba filmy Daft Punk, kde uInterstellyto funguje skvěle a uElectromyuž se to žel začíná bít a mutovat v jakési (ne)podobenství. Zvuk hluku je taky mixem, avšak úplně jiným - výstavbu má jako kategorie č.1, jenže je z něj silně poznat, že chce být především kategorií č.2. V praxi to vypadá tak, že se to sice vyloženě nebije, zato se to ale podepisuje na scénáři, kde se rozpadají pravidla fikčního světa (nebo aspoň fungování Amadeova hudebního hluku - chvíli něco slyší, chvíli neslyší nic a při scéně na stanici, kde má zatčené všechny hudebníky z města, už vůbec nechápu jak to teda má...) a téměř neexistují charaktery postav, které jsou jen nositeli určitého přesvědčení, na základě kterého se dá očekávat jasný střet, ale ve finále přijde jen stav mající nejblíž k usmíření. To mi rozhodně vyhovuje víc, než pointa, které jsem se obával na začátku, tedy "náš hudební vkus je dokonalý a jediný dobrý, váš je odpad a neměl by existovat", prostě takový ten podivný toxický pohled (většinou) určitých subkultur, ale naštěstí ne, na tu zde chybí ten typický nejkonvenčnější "padouch", kterému tady může být nejblíž jen klasika a ta k němu má samozřejmě daleko. Jenže i tak je závěr poněkud nijaký, vlastně jen skončí a některé konflikty uzavře sice jasným, ale přesto nedostatečným pomrknutím. Hodně to tedy stojí na jednotlivých hudebních výstupech, která jsou sama o sobě dost nápaditá a nečekaná, hodně se mi líbila a stejně tak i další nápady typu hudební hluchoty (teď nehledě na to, že není propracovaná) a obecně postavy Amadea, protože jsem snad ještě neviděl film, kde by někdo nenáviděl veškerou hudbu a přitom mě zajímalo, jak by takový film s takovou postavou vypadal. Taky se to dá brát čistě jako absurdní komedie, což by mohlo eliminovat některé nedostatky, ale já to tak brát úplně nedokážu, vzhledem k tomu, že stačilo málo a mohla to být hutná polemika o významu hudby, co všechno se dá brát jako hudba a kde jsou hranice konvenčnosti, jelikož prvků tam na to všechno je dost, ale ono se to pak jaksi rozplizne. Co tedy zůstane? Poutavá, kreativní komedie, která má dost co dát a získat asi každého, koho aspoň trochu zajímá alternativní hudba (ať už tím, že ji poslouchá, nebo jen tím, že ho zajímá, jak se taková hudba tvoří), takže taky tak trochu nenáročný film pro (mírně) náročné. Tedy v tom, co to chce být, se jedná o povedený film a čtyři hvězdy mu určitě chci dát, ale mrzí mě, že svůj potenciál moc nevyužil. Slabé 4*

V popise k filmu je uvedené, že je to Komédia / Krimi / Hudobný / Romantický film. Nuž, komédia to je, ale s veľmi špecifickým druhom humoru, ktorý nevyvolá výbuchy smiechu, skôr taký tichý, ale dlhotrvajúci úsmev. Skôr než krimi je to paródia na krimi. Hudby je tam dosť, ale tá je tiež veľmi špecifická, hoci mne sa páčila. Nuž a romantika je taká nesmelá, skôr len naznačená. Nie každému sa to asi bude páčiť, ale každý iste uzná, že je to film v mnohom iný, ako všetky ostatné.

Štyri bizarné hudobné kreácie zlepené priemerným dejom. Neodpadával som zo samotných hudobno-teroristických čísel, hneď druhé mi prišlo repetitívne. To prvé v nemocnici však bolo naozaj vtipné. Ťažko hodnotiť napríklad hlavnú postavu, či jej letmú love story. Príbeh tu naozaj nebol dôležitý. Ak by to neboli natočili Škandinávci, film by išiel zrejme do ešte nižších známok.