Zrodila se Astrid (2018)

Tak jsem taky skočil na vějičku názvu filmu se jménem slavné spisovatelky, za nímž se však skrývá pouze neveselý příběh o osudu mladé svobodné matky a její snaze dostat své nemanželské dítě do vlastní péče. Hrdinka filmu se vlastně mohla jmenovat jakkoliv, neboť ve dvacátých letech minulého století to byl zřejmě problém spousty jiných dívek a žen, nicméně o zrození spisovatelky Astrid Lindgrenové, oné známé autorky dětských příběhů, se divák nedozví vůbec, ale vůbec nic.

Pod dojmem shlédnutí dvou dílů Dětí z Bullerbynu jsem si pustil v TV tento životopisný snímek. Není to typicky o celém životě této spisovatelky, ale o klíčové pasáži z jejího dospívání. Či spíše "dospívání". Nedávno jsem viděl něco podobného o Enzo Ferrarim - děj pouze z roku 1957. Tohle je opravdu silný příběh, budu muset Googlit, abych porovnal co/zda je to všechno podle skutečnosti. Přiznávám bez mučení, že jsem nečetl ani Pipi punčošku a známi ji a teď i Děti z Bullerbynu jen z televize. Ve filmu mě pochopitelně zaujala Dánka Alba August v hlavní roli. V pětadvaceti zahraje šestnáctiletou dívku jak z praku. A vůbec to další, co následuje až po přijetí synka do rodiny. Vše před její hvězdnou spisovatelskou dráhou. Nádherný film. 80% , 4*. PS : Koukám, že předlohou od AL je také můj megaoblíbený film Ronja, dcera loupežníka ! Klobouk dolů, paní Lindgrenová.

Ač komentáře často nepíšu, tady mám chuť. Film jsem si pustila v rámci předplatného na Voyo a neměla jsem od něj žádná očekávání. Jen jsem se chtěla dozvědět něco víc o Astrid Lindgrenové, protože toho o ní vlastně moc nevím, navzdory tomu že jsem z její tvorby měla pocit, že to musí být výjimečná žena. A ano. Vůbec jsem netušila, co všechno si prožila, jakou bolest při opouštění syna musela prožívat a jak ji tohle všechno ovlivnilo v její tvorbě. Hezky to ve filmu zaznívá, jak si přes vyprávění a svět fantazie postupně získávala důvěru svého syna a jak ji tato těžká a hodně raná zkouška ovlivnila v celém jejím životě. Já moc děkuju za tento film, který ve mně, coby už mámě dvou dětí, vyvolal spoustu emocí a jsem moc ráda, že jsem si skrze její příběh mohla zase uvědomit spoustu věcí a naplnit se vděčností.

Výborná adaptácia neľahkého životného príbehu Astrid Lindgrenovej. Kupodivu sa film veľmi nezaoberá jej spisovateľskou dráhou ale sústreďuje sa na jej dospievanie, citový život a materstvo. Rozlúčenie a hľadanie si cesty k synovi je sú zrejme základom budúcej tvorby. Produkcia sa postarala o kvalitu všetkých technických parametrov filmu a herecké výkony sú rovnako dobré.

„Astrid! Máš víc než hodinu zpoždění. Co sis myslela?!“ - „Přišla jsem domů s Gunnarem.“ - „To přišla.“ - „Gunnar může být venku do 10, ty musíš být doma do 9!“ - „Proč může zůstat venku déle?“ - „Gunnar je kluk a ty jsi holka.“ - „Ale tvrdíš, že před Bohem jsme si všichni rovni!“Zpočátku mně hlavní hrdinka (o které jsem krom jejího autorství Pipi Dlouhé punčochy nevěděl zhola nic) imponovala stylem, nezávislostí a pracovitostí. Jenže pak film začal narážet na má očekávání. Pořád jsem doufal, že se bude víc věnovat jejím nápadům, příběhům, inspiracím, psaní. Místo toho se ale nemalou část projekce řešilo její dítě, a to až tak, že to začalo být únavné. Navíc přitom nevyznívala jako ta bystrá, nezávislá a svobodomyslná dívka z úvodu, ale mnohem víc jako zhrzená, naivní mladá matka, nad kterou má empatie postupně zlomila hůl. Chápu, že tohle vše ji formovalo jako člověka i tvůrkyni, ale zobrazená část jejího života mi nepřišla šťastně zvolená. Víc než 3* nedám, od své celovečerní prvotiny s názvem Telenovela udělala režisérka krok zpět.