Zora Ulla Keslerová: česká královna exploatačního filmu (2018)

Tak kukám, že (s výnimkou komparznej role vo Vtedy v Amerike a predabovaného šteku v Perinbabe) som s Keslerovou videl lenAntropofága. Filmársky je to slabšie; väčšinu času v smyčke prelínanie dvoch statických kamier snímajúcich striedavé rozprávanie dvoch ľudí  s archívnymi zábermi (ona + komentár + ukážky), ale holt Vojkůvka je furt amatér. Na druhú stranu sme radi, že ho tu máme, a k osobe herečky z video nasties a talianskych brakov sa tento prístup hodí. Štyri hviezdy nedám, ale dúfal som, že dnes, keď už z ITA brakov čumím len Argenta, ma to donúti zohnať si aspoň jeden, a hej, dám siHansel e Gretel(a možno časom ešte ten českýŘetěz). Ps: Fulci musel byť haluzár.

Úžasný, informatívny dokument, s veľmi sympatickou Zorou ktorá v komunistickom zriadení dokázala neskutočné a vybudovala si na našich milovaných(teda mojich určite) kulťákoch kariéru a vôbec to nepopiera, práve naopak. Množstvo periel a perličiek o slávnych hercoch a režiséroch, o Zore samotnej, vynikajúce.

Zpracováním opravdu nuda. Nejdřív vypráví Zora Keslerová, pak Martin Jiroušek a pak je ukázka z filmu, o kterém vyprávěli. A tak pořád dokola. Prvních dvacet minut to ještě vypadá, že se autor snažil o alespoň nějaký střih, ale pak už je to opravdu těžká rezignace na jakýkoliv styl. Přitom obsahově je to docela zajímavý dokument a kdyby nebyly rozhovory poskládány separátně, ale doplňoval by je ve správný moment obraz, šel bych o dvě hvězdy výš. Už proto, že by byl celý film o dobrou třetinu kratší. Teď mě navíc překvapuje, když čtu, že je to dva roky starý film. V takovém případě jdu s hodnocením dolů – od člověka, který očividně netočí poprvé, bych čekal mnohem víc (minimálně kvalitní obraz a lepší oko při výběru fontu na plakát, ty dvě typografické chyby jsou hnus).

Pořád se tady jen pracovalo. Film o herečce nabité sexem mohl a měl být pikantní. Téhle přísady v něm nebylo ani za mák. Celkově to byla dost nuda na téma “a na co si vzpomenete v souvislosti s tímhle filmem?”. Jsem rád, že filmaři tuhle naši opomíjenou sexbombu tímto dokumentem odškodnili za náš předstíraný nezájem, osobně bych si ale výsledek uměl představit podstatně atraktivnější, pikantnější, bulvárnější. Zajímaly by mě Ulliny milostné avantýry, zajímaly by mě její vztahy s českými herci, kterým se o svobodném cestování do Itálie mohlo maximálně zdát, zajímaly by mě její upřímné pocity z její filmové kariéry, resp. kariér, které jako by se nikdy pořádně nerozvinuly, zajímalo by mě toho moc a v tomhle filmu z toho nebylo prakticky nic. Točili ho seriózní milovníci brakového filmu, šprti bez fantazie.

Kesslerová vypráví poutavě, komentátor doplňuje informace o italském filmu té doby, ale ten film nemá žádný úvod. Jak se Kesslerová dostala do Itálie? Proč začala hrát částečně tady a z větší části tam? Určitě by bylo velice zajímavé podívat se na to, jaký vztah k tomu zaujaly komunistické úřady v ČSSR, zvláště když manžel i dcera mohli zjevně poměrně volně cestovat za ní. Ne, nic z toho se nedozvíme. Rovnou se začne tím, že se Kesslerová nějakým způsobem mihla v The House of Laughing Windows a pak se jede film po filmu. Jako bonusový materiál na nějakém DVD by to bylo dostačující, jako samostatný dokument moc ne.