Zoe (2018)

Řekl bych, že je to super melancholický romantický film, líbil se mi i semi-artový přístup, nicméně nedokázal jsem se odpoutat od faktu, že jde o lehce inferiorní variaci naHer. A SPOILER!!! Pocítil jsem silnou iritaci, když android, který nemá slzné kanálky, počal plakat, jelikož jeho láska byla tak moc silná.

Je to strašná nuda, a to jak příběh, tak atmosféra, provedení, kamera, tak většina hereckých výkonů. Není v tom pořádný zvrat, nerozumím tomu, proč jednají tak, jak jednají, není to logické. Je v tom divná hudba, která se snaží navodit atmosféru, kdy se to odehrává, ale taky se nedaří. Jako by režisér nevěděl, co chce filmem říct, neříká nic, nedonutí vás to o tom jakkoliv přemýšlet, u mě základní předpoklad aspoň trochu dobrého filmu. Kdyby v tom nehrála Lea, tak to nedostane ode mě ani tu jednu hvězdu.

Studené jak čumák robotického psa. Love story mezi tvůrcem a jeho umělým výtvorem (trochu incestní, ne?) je mělká a roztáhlá. Spíš jsem z toho měla dojem, že je to o chlápkovi, který začne ze vztahu couvat ve chvíli, když se ukáže, že jeho vyvolená má i nějaké ty chybky (což se v životě děje velmi často, bez ohledu na to, jestli dotyčná je robot, mimozemšťan nebo obyčejná holka). A místo ženy (androidky) pak dá přednost jiné, která s ním jen spí. Ve filmu je to doslova, ale vyznívá to nezáměrně ironicky. Snímek se vyznačuje dlouhými záběry na polocelky a detaily hrdinů – hodně suchopárné. Otázku, co je to vlastně lidství, film jen lacině nadhodí, ale nijak neřeší, natož aby přišel s vlastní odpovědí. Pokud vás zajímá tohle téma, tak líp se k němu postavil i Frankenstein. SHRNUTÍ: Kterak si vyrobit přítelkyni.

Sice něco takového už tady bylo, ale i tak Zoe funguje celkem dobře, moc nenudí a má sympatické postavy. Sice hodina čtyřicet pět je až příliš a celý ten film se zbytečně táhne, ale zase je to docela dobře natočené a jak už jsem psal - moc to nenudí. Taky je zde velmi dobrý soundtrack a hlavně se mi líbila ta ambientní skladba v úplném závěru. Ještě musím pochválit obstojné vedení příběhu a to občasné filozofování zde taky není na škodu. Celkově mi Zoe docela sedla, sice na víc jak 3* není, ale jinak to ujde. Stylem, jakým je to natočené, mi to trochu připomnělo filmy Mika Cahilla, ale největší prdel je, že všechny filmy, co se o jeho styl snaží, jsou nakonec lepší než ty od něj). 3*

Vydařená komorní a melancholická romance zahalená ve futuristickém hávu, který vzhledem k soudobému zplošťujícímu se vnímání reality nemusí být tak dalekou budoucností. Pokud máte rádi styl Black Mirror či minimalistické sci-fi Andrewa Niccola, nešlápnete vedle. McGregor svou vizáží dá vzpomenout na vysloužilého Rentona, charisma Léy Seydoux netřeba zdůrazňovat. Velmi dobře zvolaný hudební podkres.