Výchozí bod (2014)

I Originsje presne tým snímkom, aký som sto rokov, po pozretí väčšiny podobných, márne hľadal. Jednak mi je svojou témou neskutočne po chuti, a druhak svojím nádychom, štýlom a rukopisom ešte viac. Je presne tým typom filmu, čo diváka svojou nevinnosťou dostane o to viac, lebo to ani nečaká. Dostane, lebo má hodne vyšperkovanú atmosféru a veľmi špecifický záber na emócie, ktoré vyvoláva prostredníctvom výbornej hudby a ešte silnejšieho tónu obsahu – cez postavy, prostredie, motív či ideu. Úprimne naráža do emócií, ktoré pomerne silným spôsobom vyvoláva cez svoju hĺbavosť a čistotu, resp. zámer taký, aký navonok aj prezentuje. Vo svojom jadre ukrýva obrovské čaro podmanivo obsesívnych myšlienok, o ktorých kráse pojednáva veľmi jemne, a cez to vysoko účinne. Niet v ňom scény, v ktorej polohu by som neuveril hocikomu zo zúčastnených. Jediná moja výtka smeruje k príliš vyumelkovane ohraničenému scenáru, ktorý sa miestami skoro až neznesiteľne vyžíva vo vlastnej samoúčelnosti.

V prvej polovici sledujeme netradičné vzťahové romantické spojenie mladého vedca, ktorý sa venuje očiam a nespútanej divožienky. Spomínaný výskum bol pre mňa trochu rušivým, vôbec sa mi to tam nehodilo. Pätu to dostalo v druhej polovici (táto sa mi páčila viac), kde sa téma očí dostala do popredia na základe náhodného zistenia. Na rad prichádza hlavná myšlienka film (či tu po smrti zostávame v tele niekoho iného) a téma výskumu očí dostane zmysel. Netradičné, originálne poňatie a riešenia filmu na otázky života po smrti prostredníctvom teórie očí boli super, veľmi oceňujem. Druhá výťahová scéna ma dostala ako už dávno nie. Veľmi milé a zároveň silné. Dobrý film sa dá natočiť aj s nízkym rozpočtom a často je ešte lepší.

(POZOR, SPOILERY!). Konečně jsem se dočkal a mohu slavit? Ale ne, prosím vás. Nedělejte si plané naděje. Ačkoliv jsem zašel v historii kinematografie o jedenáct let dozadu, jakési futuristicky nechutné pojetí tohoto díla (viděno v "Nosferatu", v "Chudáčkách" či v "Archivu"), jež se svým způsobem smutně přibližuje současnosti, mu dodalo korunu choroby zvanou zničení všech nadějí (...) Toto svérázné fantasy sci - fi romantické dílo bych bez váhání okamžitě zařadil mezi své TOP filmy, k nimž patří jen skutečně výjimečné filmové kousky (...). Ale proč tak neučiním? Recept na výrobu mistrovských kousků by byl v tomto případě opět dosti jednoduchý: Stačí, aby děj, vývoj charakterů jednotlivých postav (zde pouze tří) a plynulost (zde lehká) snímku navzájem fungovali. Jenomže to zde platí POUZE pro první hodinu (...). Výchozí bod mne v ní přímo zasáhl u srdce. Ne příliš, ale svým jemným, a zároveň kontrastně krutým způsobem dozajista ano (...). Jenomže poté nastala chvíle, kdy jsem měl možnost zhlédnout zbylých čtyřicet pět minut. Dočkat se naděje v podobě znovuvyhledání Sofi, ať už ve fantasy, či realisticky podloženém nádechu (...). Ano, našli jsme sice jí blízkou dívku, avšak pro nás diváky s naprosto mdlým, nezáživným ničím. Respektive, nedokázal jsem si k ní vytvořit žádný vztah. Nebyl jsem s to pochopit její charakter. Jednalo se o jakýsi Boží zásah? Ano, ale neskutečně špatně uchopený. Tvůrci se neodhodlali rozhodnout, zdali nám mají poskytnout hořké, ale vědecky naprosto ospravedlňující zklamání, či naopak neskutečně euforickou radost. Rozhodli se pro střed. Avšak dost nicneříkající. Opravdu, scéna s výtahem ve mne vyvolala spíše posměšek než soucit (...). Inu, co nefungovalo už tehdy, nefunguje ani dnes. A je jen špatně, že se z toho mnoho lidí nepoučilo a naopak nám nabízí čím dál tím pestřejší nadílku oněch lidově řečeno zbídačených filmů (...). Michael Pitt mne zpočátku přišel ještě víceméně sympatický. Na jednu stranu jeho vzhled, jistou uzavřenost nám divákům a až trochu přílišná roztříštěnost, co se týče jeho chování, nemusím. Avšak čeho si cením, je jeho striktně vědecká duše. Ian zkrátka má jen jednu roli, a to zajistit, aby si dokázali věřící obhájit svoji pozici existence Boha. I proto se zaměřuje na svoji největší zálibu, sledování očí, a tu skloubí s výzkumem zraku u primitivních tvorů. Pokouší se přijít na to, který z nich má jistý gen, aby díky tomu by potvrdil roli evoluce ve vědě. Jenomže poté se nechá unést emocemi, se svojí vědeckostí se rozloučí a v touze po nalezení dívky se stejnýma očima jako měla jeho láska vše zkazí (...) Ale zpět: Vědecký přístup se v jeho životě rázně střetává se dvěma skutečnostmi: potká dívku Sofi, (sympatická Astrid Berges - Frisbey) jež ho okamžitě uhrane svojí nezkrotnou vášní a krásou, a do jeho laboratoře nastoupí nová studentka. Nyní se musí rozhodnout, čemu dá přednost: Sofi totiž patří mezi horlivé vyznavače Boha, věří v něj bez nejmenších pochyb. Naopak Karen, (půvabná Brit Marling) jeho pomocnice, patří k těm dívkám, jež jsou, stejně jako on, čistě vědeckého ducha. Ian se rozhodne jednoduše - Sofi si chce vzít, a Karen považuje za svoji kolegyni. Osud však zasáhne zcela jinak (...). Toť první hodina. Avšak v té druhé, kdy sledujeme podivné chování syna Karen a Iana vyvrcholivší jízdou do Indie? Ne, to jsem opravdu vidět nemusel. Příběh má zpočátku pomalý spád, poté nás zápletka zasáhne drtivou ranou. Což se mi velice líbilo. Než přijde Ian na to, kým záhadná dívka s překrásnýma očima vůbec je, dává nám příběh čas na vnitřní rozmyšlení si dalšího průběhu. A poté nám nabídne přesně to, co jsme si přáli, ačkoliv se nejedná o naši původní představu. Když se vše "pokazí", děj se stočí jiným směrem. Můžeme opět na určitou chvíli rozvažovat, (zde tedy truchlit a stýskat si) ale též sledovat jakousi alternativu. A rozmyslet se, zdali není lepší než ta druhá. A tak dále (...). Ale jak říkám, od chvíle, kdy započala druhá polovina filmu, jako by tvůrcům došl nápady a dech, a přehodili na druhou kolej řítící se do propasti (...). Astrid se k tomuto filmu velice dobře hodí. její kouzelné oči a nevinný výraz, pod nímž skrývá v podobě Sofi vášnivou "mrchu" a též náboženskou fanatičku mne uhranuli. Z Brit, vcelku nenápadné, se vyvinul nový, svým způsobem zákeřný, ale též laskavý charakter. Velice rozporuplný, ale správně uchopený. Jen ten Michael mi tam celou dobu neseděl. Ale proč, vlastně? Nijak ho nekritizuji, právě naopak. On nám tam totiž nemá sedět. Tedy, pokud fandíme jeho lásce k Sofi. Zde je nádherně ukázáno, jak dokáže vědecké zaměření zcela zatemnit tu naši stránku, jež může věřit na zázraky. A když se jeden takový ukáže v podobě překrásné dívky, nejsme s to se přes něj přednést. A když už trochu ano, uletí nám (...). Vědec Ian přesně splňuje svoji roli. Má vadit. Má popuzovat. Jeho vztah s Karen má dráždit.Dokud nenajde okamžik, kdy si diváci i Ian s Karen uvědomí, že Sofi nejen v jeho, ale v jejich životě zkrátka a doopravdy chybí. Že bez ní chybí v jejich životním příběhu tajemno. A že s ní byl Ian přeci jen šťastnější (...).Nad tímto v uvozovkách jsem uvažoval po první zhlédnuté hodině. Avšak můj sen se ihned rozplynul. A nerad to říkám, avšak druhá půlka snímku mé celkové hodnocení filmu dosti snížila(...). Dříve bych dal o třicet více, avšak nyní hodnotím pouze 55 procenty. Dvacet za Astrid, dvacet za nápad s očima a patnáct za lásku, jednu chvíli dokonce představující jakýsi milostný trojúhelník. Snímek doporučuji, ale jen jeho první polovinu. Tu druhou naopak odsuzuji. Zdali zkouknout celé, nechám na vás. Já už ale každopádně Výchozí bod vidět nikdy nemusím.

Každá žijúca osoba na tejto planéte má jedinečný pár očí, svoj jedinečný vesmír. To tvrdí doktor Ian Gray. Otec, manžel, molekulárny biológ a vedec. Už keď bol malý chlapec, tak si všimol, že kamera je navrhnutá úplne rovnako ako ľudské oko. Svetlo do nej prúdi cez šošovku, ktorá z neho tvorí obrazy. Fascinovalo ho to. Preto zasvätil svoj život štúdiu evolúcie oka. Prostredníctvom tohto filmu chce rozpovedať príbeh o očiach, ktoré zmenili jeho svet. Všetko to začalo, keď bol dvadsať šesť ročným doktorantom žijúcim v New Yorku. Ak ste zvedaví na to, čo chce povedať o tom, čo objavil, tak si pozrite snímok "Východiskový bod" (I Origin), ktorý v roku 2014 natočil režisér Mike Cahill. Stojí to za to. Je to emotívne, melodramatické, duchovné sci-fi. ****

Hromada new-age bullshitu, která dokáže v hloupým divákovi vytvořit iluzi, že právě sleduje něco "hlubokýho" a "existenciálního" (jak tady zaznělo v pár recenzích). Označení sci-fi je klamavá reklama, ve skutečnosti je to jenom celovečerní vágní plkání o vočních duhovkách a převtělování. Jednu hvězdičku dávám za výbornej casting a za skvělou písničku od The Dø... Škoda že skončila v takový blbosti. Zbytečnej film.