Zítra snad bude líp (2010)

komorní vztahovka inter/intra generační, v rodině i v práci. Děj je kořeněný tragédií v historii rodiny, která, jak jinak, zasahuje celý život účastníků a ovlivňuje jejich vzájemný vztah. Jsem cílovka, tedy se film skvěle trefuje do toho, co je mi povědomé a připadá mi zábavné, jak se s různými situacemi postavy vypořádávají. Vlastně, někde to není ani tak zábavné, jako spíš emotivní. Tím, že je to civilně, a uvěřitelně zahrané, (hlavní postavy zaslouží všechny hvězdy), se to podle mne může líbit širokému publiku.
Jedna rada- jestli jste utahaní, a chcete něco na líné nedělní odpoledne, tak tohle není nejvhodnější film, chce to ochotu se do něj ponořit.

Situace s teplým šéfem, který je místy pes a místy kamarád, nebo soužití s těžce nemocným tátou/tchánem by si zasloužily víc prostoru a film na nich mohl stát a skvěle fungovat. Témat je ale mnohem a mnohem víc, jenže je na ně pouze 89 minut. Syna a manželku bych klidně odkázal na druhou (až třetí) kolej. Pro televizi ale jinak docela fajnový film s pár zajímavými zápletkami a osudy.

Nedovi (Liev Schreiber) se začíná hroutit život. Jeho práce, tvorba scénářů pro pornografickou kabelovou televizi, jej nijak moc neuspokojuje, jeho starší syn mu oznámil, že je gay a sexuální život s manželkou (Helen Hunt) už taky není to co býval. Zvlášť když se k nim do domu nastěhuje jeho tchán, zahořklý a nemocemi prolezlý stařík, který vyžaduje kompletní servis. Když začne pracovat na novém scénáři s pohlednou kolegyní, začne si vše uvědomovat daleko více ... Původně jsem se na tento film dost těšil, páč Lieva Schreibera i Helen Hunt mám docela rád. Jenže nakonec jsem z filmu hodně zklamaný, protože jsem se u jeho sledování dost nudil, konání jednotlivých postav jsem taky moc nechápal, a navíc mi všechny trable Nedovy rodiny byly docela ukradené. Ještě bych možná chápal, kdyby rozuzlení bylo následkem něčeho seriózního, co si Ned uvědomí a začne konat jinak, a ne jen že dostane do držky od expřítele své exmilenky. Takže jednu hvězdu za Schriebera, jednu za Helen Hunt a víc nedám...

Příběh to byl nadmíru dobrý, jenže vyprávěný odjinud, z jiné galaxie. Námět si zasloužil evropské vidění filmu, španělskou rozvernost, francouzský šarm, severskou depresivnost, ale ne americké nicnedělání. Helen Hunt zde byla jen mírně hysterickou stárnoucí ženou, Ezra Miller bohužel nebyl charismatický Kevin, ale unylý gay, takže si o něm nikdo nemusel promluvit, jak se toho kdysi dožadovali Britové. A Brian Dennehy, to bývalé charismatické chlapisko, které mohlo roztřískat skálu pouhým pohledem, zde představoval chrchlajícího dědka nad hrobem a na invalidním vozíku. Tvůrci dostali všechny ingredience potřebné k namíchání Bloody Mary, vetkli je správně do sklenice, promíchali a vyšla jim obyčejná voda. A určitě ani sami netuší, jak se to mohlo stát.

Hodně dobrý námět s výborným hereckým obsazením, který se ale ztrácí v celkem plochém zpracování bez hloubky, což je opravdu velká škoda. Nejvíce mě ve svých rolích potěšili Helen Hunt, Ezra Miller (nečekaně) a Brian Dennehy. Zkrátka průměrné drama ze života jedné rodiny, ve kterém se řeší klasické problémy - neurazí ani neohromí.