Zem spieva (1933)
Sledovat Zem spieva online
Přehrávač zatím není dostupný.
O filmu Zem spieva
Po vzniku Československa v druhé polovině 20. let minulého století rozšířila Matica slovenská činnost národopisného oddělení také o film. Zásluhu na tom měl hudební vědec Karel Plicka (1894 - 1987), který pro Matici pracoval od roku 1923 jako sběratel lidových písní. Vedle zapisování písní a fotografování krojů začal s kamerou značky Pathé filmovat lidové slavnosti a zvyky. U Plickova filmového debutu Za slovenským íudom (1928), z něhož se zachovalo pouze torzo, dobová kritika vyzdvihovala zejména dokumentační hodnotu. Ani jeho druhý celovečerní snímek Po horách, po dolách (1929) nepřekročil odborně dokumentační rámec. Když se Plickovi podařilo začátkem 30. let získat zvukovou kameru, vytvořil své stěžejní dílo Zem spieva (1933), jímž zaujatý folklorista prokázal nejen poučenost a sžitost se zobrazovanými jevy, ale přinesl i nové estetizující prvky. V poetickém dokumentu Zem spieva shrnul svoje dosavadní skici a filmové materiály, doplnil je novými výjevy a vytvořil filmovou báseň, čerpající z bohaté studnice lidové kultury slovenského národa. Základní dějovou osnovu tvoří venkovský život s věčným přírodním koloběhem od konce zimy a zrodu jara až k podzimu s vinobraním jako posledním darem slunce. Pro jednotlivé výjevy, odehrávající se v jednotlivých ročních obdobích, si autoři zvolili vlastní básnickou zákonitost. Záběry Prahy a Bratislavy představují prolog, dětské hry ve volné přírodě zase epilog filmu. Seřazený materiál se stal podkladem pro vytvoření hudebního doprovodu, potom se definitivním střihem na nahranou hudbu Františka Škvora docílila esteticky působivá jednota obrazové a zvukové složky díla. Na výsledném tvaru měl významný podíl jako střihač Alexander Hackenschmied, československý dokumentarista, inspirovaný zkušenostmi sovětské filmové avantgardy. Přestože je Zem spieva zvukovým filmem, použil Plicka poetické mezititulky, jejichž autorem byl básník Ján Smrek. Film vznikl bez scénáře, na základě autorské představy celku, která se v procesu realizace stále konkretizovala a dotvářela. Originální negativ filmu však shořel při požáru zlínských ateliérů v roce 1944; ze zachované nekompletní pozitivní kopie byly v roce 1945 vyrobeny dva double negativy a v roce 1983 se nahrál nový záznam původní hudby. Ve své době se film u domácího publika nesetkal s patřičným ohlasem, jaký by si zasloužil. Jeho kvality však byly už tehdy oceněny v zahraničí, kde spolu s filmy Řeka, Extase a Bouře nad Tatrami získal za nejlepší režii Pohár města Benátek na druhém ročníku mezinárodního Biennale 1934. I po sedmdesáti letech, kdy vývoj dokumentárního filmu, doznal v technologii i ve filmové řeči značných změn, neztratilo toto průkopnické dílo nic ze své umělecké působivosti.
Podobné filmy jako Zem spieva
Tato stránka je generována automaticky za pomocí údajů zjištěných z veřejně dostupných zdrojů a sjednocených pomocí AI ChatGPT. Uvedené údaje nejsou redakčně kontrolovány, monitorovány ani upravovány a mohou být nepřesné či nesprávné.
Komentáře (47)
Komentáře jsou vkládány jejich autory a nepodléhají redakčnímu schválení ani kontrole. Za jejich obsah odpovídají jednotliví autoři. Komentáře mohou být automaticky přebírány z dalších webových stránek.
Zatiaľ čo Česi budovali Prvú republiku a české krajiny sa zaraďovali medzi vyspelý svet, Slováci behali bosí v krojoch po holiach, tancovali, robili kotrmelce a desili sa Boha. Túto smutnú rurálnu realitu, seno trčiace z topánok (ak nejaké vôbec ľudia pod Tatrami vtedy mali), ktorého pozostatky si táto krajina, bohužiaľ, nesie ako stály historický odkaz, zachytil v prvej polovici tridsiatych rokov 20. storočia etnografKarel Plicka. Až na úvodné zábery z rozvinutejšej Bratislavy, ktorá však aj tak ani zďaleka nemohla konkurovať Prahe, nehovoriac o ďalších európskych veľkomestách, je jeho hodinový dokument záznamom biedy, lopoty a tradičných zvykov, pričom niektoré z nich možno označiť za prinajmenšom bizarné (najmä viaceré zo zachytených detských hier). Kritizovať však obsah v tomto prípade nie je namieste, Plicka ho totiž nijako neovplyvňuje. Naopak, zachytáva ho v najsurovejšej možnej podobe bez akýchkoľvek zásahov. Vďaka tomu má dokument jednoznačne silu zaujať a zároveň predstavuje pozoruhodný historický materiál. Veľké zásluhy na finálnej podobe majú kvalitná kamera, ktorú viedol samotný Plicka, ako aj strihAlexandra Hackenschmieda.Zem spievaje tak filmom, pri ktorom musí divák na jednu stranu krútiť hlavou, že zatiaľ čo v čase jeho vzniku bola veľká časť sveta už kdesi úplne inde, na mnohých miestach Slovenska sa stále žilo ako v stredoveku. Na druhú stranu, práve vďaka tomu je Plickov počin hodný diváckej pozornosti a z dokumentárneho hľadiska predstavuje pozoruhodnú čiastkovú etnografickú štúdiu slovenských ľudových tradícií so zaujímavou výpravou a ešte zaujímavejšími dobovými zábermi.
Zdroj: ČSFD.cz (2022-07-05)Film sa nedá objektívne hodnotiť z dnešného pohľadu. Folklorista Karol Plicka urobil v dobách kedy bujnelo slovenské povedomie filmový (na vtedajšie možnosti) monument našim tradíciám, pracovitosti a ťažkému životu na dedine. Kedy každá radosť bola poctivo vydretá. Človeka z jednotlivých tématických pasáží obarí pocit pokory a hrdosti zároveň. Snímka pôsobí so slzami v očiach v dnešnej dobe, ideovo absolútne opačnej ako revolta proti modernému svetu.
Zdroj: ČSFD.cz (2021-03-14)Slovenských filmov z prvej republiky nebolo veľa, iba časť z nich sa zachovala, a len pár je plnohodnotne dokumentárnych. Nad témou netreba veľa rozmýšľať, o čom inom by takýto dokument mohol byť, ako o práci na obžive a o folklóre. Tento jedinečný film sa dá so záujmom pozerať aj po takmer storočí. Nie že by sa tieto práce a tance nefilmovali aj dnes, veď Zem spieva na slovenskej televízii aj v súčasnosti, ale takéto autentické zábery nenahradia. Naviac je na vysokej úrovni film aj po stránke kompozície záberov, scenára a réžie, za technickú stránku a stratu kvality kópiami tvorcovia nemôžu, takže im za to neuberiem ani hviezdu.
Zdroj: ČSFD.cz (2018-10-30)"Zem spieva" nám promítali ve škole, a jak víte, největší darebové tam hrají prim a a tvoří názorový kodex, a kdo jej nesdílí toho prostě častují nadávkami a nebo ranami pěstí. Snad proto jsem z filmu moc neměl, hulákal a vypiskoval jako většina ostatních. (Nevím ovšem, jak se to slučuje s touto informací: "Zo zachovanej nekompletnej pozitívnej kópie boli v roku 1945 vyrobené dva double negatívy a v roku 1983 bol nahraný nový záznam pôvodnej hudby a pôvodné úvodné zábery Prahy") Teď to vidím samozřejmě hodně jinak; hudbu Františka Škvora považuji (alespoň) za působivější než skladby Morriconeho nebo Lišky; střih sám o sobě je mistrovské dílo; a fanatický folklorista Karol Plicka je duší celého díla. Někdy mám až pocit, že právě na tomto filmu je postavena "slovenská štátnosť". Pozn. 1: "Folklórná šou Zem spieva", uváděná v poslední době na RTVS, se možná snaží zachovat nezachovatelné, ale zas vidět tancovat japonský folklorní soubor "Valaška", to je super-folkor (škoda, že nezpívají) Pozn. 2: Na vojně jsem byl s (zaprase si nemohu vzpomenout na jméno) maďarským Slovákem, který vystudoval v Budapešti folkloristiku. Když ho lampasáci častovali prohlášením: "Ste vojak alebo čo?", (podobně jako mě, ale já jsem neměl tak pádnou odpověď) , říkal: "Nie som vojak, som folklórista".
Zdroj: ČSFD.cz (2018-02-06)Formálne je dielo na vysokej úrovni. Krásne scenérie, krásne zábery na ľudí zničených ťažkou prácou, ale i šťastnejších, lebo akosi sa v tých časoch žilo ľahšie, bez stresu. Hudba tiež pekne dokresľuje pôžitok zo sledovania. Idylicky a teda viac nereálne pôsobí to, že ľudia v krásnych krojoch pracujú na poliach. No, muselo to byť určite nepraktické. Taktiež dokument pekne sníma prírodu, zvyky,... ale v závere to už pôsobí jednotvárne.
Zdroj: ČSFD.cz (2017-06-03)