Záviš - kníže pornofolku pod vlivem Griffithovy Intolerance a Tatiho Prázdnin pana Hulota aneb Vznik a zánik Československa (191 (2006)

Moje první setkání s dílem Karla Vachka. A musím říct, že celou dobu jsem měl na mysli jeden film, který je tomuhle hodně podobný - Socialismus. Ten natočil Godard, v roce 2010 (takže se nabízí otázka, jestli Godard nekopíroval Vachka - což je dost šílená úvaha) a se Závišem (budu tomu filmu takhle říkat ve zkratce) je ten film hodně podobný, co se stylu týče. Oba jsou jen nahodilým sledem myšlenek, bez nějakého celistvého propojení, složené z nahodilých záběrů všeho možného, akorát Socialismus mi připadal čitelnější, než Záviš. V Závišovi sice na začátku zazní pár zajímavých věcí a objeví se pár myšlenek, ale po asi 20 minutách je z toho prostě náhodný sestřih obrazů s náhodně přidaným zvukem (třeba je tady záběr maratonců bežících po Karlově mostě a do pozadí zpívá Záviš, nebo tu je scéna, ve které Vachek zabírá detailně nějaké sochy krav a do toho jsou zvuky z nějaké modlitby v kostele). Je to prostě Vachkův (evidentně zmatený) myšlenkový pochod o všem možném (i když hlavně o politice), ze kterého si něco můžete vzít a zároveň nemusíte, žádnou celistvou myšlenku to nemá. I když by se ten dokument dal označit jako "relaxační", protože chvílemi jsem měl pocit, že ani člověk nemusí koukat na to, co se děje v obraze, stejně to většinou nijak nesouviselo s tím, o čem se tam mluví. Mě osobně to bavilo částečně, protože čím více se to blížilo ke konci, tím větší to byla nuda a posledních 20 minut už mě to silně nebavilo. Nutno ale uznat, že to spojení obrazu se zvukem, co je většinou úplně mimo, byl zajímavý. A jelikož mi to částečně sedlo + mám rád experimenty, dám 3*, ale znova bych se na to už nepodíval. Každopádně jsem to rád viděl. 3*

Úmyslně nesnadno čitelný "dokument" v mnoha místech napadající sám sebe, pro pochopení mnoha oslích můstků by divák myslím musel znát mnohem více o pozadí/popředí - několikráte mne napadlo, že bych velice ocenil takové ty moderně-americké "tagy", bublinovité popisky přímo v obrazech (šipečka s kometářem, vysvětlivkou souvislostí).
Nicméně i tak jsem si odnesl několik zajímavých (tedy "jiných") pohledů na naši historii a její vývoj. Zejména jeho historky o Haškovi a Dubčekovi mne zaujaly. Ovšem mnoho témat je zde dle mne vyprávěno opravdu jen opisem až zbytečně vzdáleným. I tak je to ale pro mne počin odvážný a šířeníhodný ač pravděpodobně málokterým divákem stravitelný či oceněný.

Zdaleka nejlépe tento film vystihl Tomáš Baldýnský v pořadu Odvážné palce (vysíláno 02.11. 2006). Zde krátký výňatek z jeho komentáře.
„ ... Já bych chtěl říct, že minulý film Karla Vachka (Kdo bude hlídat hlídače? Dalibor aneb Klíč k Chaloupce strýčka Toma) vidělo v kinech podle filmové ročenky 42 platících diváků. Ten film má skoro 4 hodiny, tzn. velmi těžce se kinům programoval už v prvopočátku a je k nepřežití vůbec. Čili pokud má divák za sebou předchozí filmy pana Vachka, tak tohle je opravdu rychlý, lehoučký, rychle odbytý. Je to jako kdyby vám místo 7 zubů trhali jen 2. Ale pořád vám trhají zuby. A ten film je opravdu hluboce nezajímavý, ale až takovým zvláštním způsobem, až jako agresivně nezajímavý, že vás to nezajímá, ale úplně strašlivě vás to nezajímá, úplně šíleně vás to nezajímá všechno co se tam děje. A tím, že to natáčí tak tu nezajímavost ještě podtrhuje, protože ono je to nezajímavé už ve své podstatě, a když to natočí tak je to ještě nezajímavější...“

Howgh! Mě nezbývá nic jiného než se pod jeho slova podepsat. Lépe bych to nevystihl.
P.S. Pokud je ten údaj o návštěvnosti předchozího Vachkova filmu pravdivý, pak to jasně dokazuje, jaký mají jeho filmy smysl.

To nejhorší, co jsem za 18 let, co jsem na světě, viděl. Záviše mám rád, hrál mi na osmnáctinách, ale to, co se na mě valilo, ani Záviš nezachrání... Milion superdementních nicneříkajících statických záběrů, kecy o ničemu, které jsou ale velice "metafyzické"... Celého to vystihla ta paní, která nechtěla, aby natáčeli u jejího majetku - "Ukažte mi váš text." "My nemáme žádný text." A pak to má nějak vypadat...

Když jsem se podíval před filmem do galerie, začal jsem se toho pomalu bát. A to ne nadarmo. Za dvě a půl hodiny jsem se dočkal jen nesmyslnejch keců ničem, doplňovaným nicneříkajícím obrazem a neuvěřitelně otravným zvukem bubnu! Kamera byla nejametérštější, co jsem kdy viděl. Nedávno jsem napsal u jednoho (také českého) dokumentu, že je to jeden z nejhorších dokumentů, co jsem kdy viděl. Tento je však úplně nejhorší a nic to jen tak nepřekoná!