Zánik domu Usherů (1989)

Volná inspirace klasickou povídkou od E. A. Poa je sice přenesena do současnosti, ale jakmile Molly se snoubencem dorazí na panství Usherů, jde o gotický horor. Většina adaptací se logicky nedrží doslovně původního příběhu, což je nakonec dobře. Zatím nejlepší, a asi na dlouho, shledávám přirozeně snímek od R. Cormana s nedostižným V. Pricem. Přesto i tenhle kousek se mi vcelku líbil. Šílenci šli jak Reedovi, tak i Pleasenceovi. Výborné interiéry sídla mají zvláštní stylizaci, skvělá je pak podzemní kaple v červených a namodralých barvách. Argentovy nejoblíbenější červená a modrá se staly inspirací pro mnohé další tvůrce a nejinak tomu je i zde. Nechybí drsné vraždy, ale protože jsem viděl verzi o 4 minuty kratší, počítám, že něco bylo možná vystřiženo. Každopádně vyhladovělá krysa bývala oblíbeným popravčím a proudy krve z krku po utětí hlavy také nechybí. Některé scény jsou vizuálně povedené, jedna z nejlepších je bezesporu svatba. Slušná je i hudba. V závěru samozřejmě dojde na zkázu. Více než co jiného připomíná tento film snímky italské... 3,5*(21.02.2025)

Spatlanina, která se snaží zasadit původní příběh do moderního světa. Nejsem bůhvíjakým fanouškem E.A.Poe nebo min. Domu Usherů, takže to necítím jako znectění klasiky, spíš jako zbytečný projekt. Hrozně dlouho se ve filmu nic moc neděje, nicméně je pravdou, že na konci s úprkem šíleného Waltra, což je Donald Pleasence s šedivou máňou a stále vrtajícím aku-vrtákem připevněným na pravé ruce a také se vzrůstající vilností starého Rodericka začne mít film konečně tempo a jistou bizarní atmosféru, aby vše opět zazdil bídný konec.(23.04.2012)