Maska rudé smrti (1989)

Edgar Allan Poe je jedným z mojich najobľúbenejších spisovateľov. No a poviedku "Maska červenej smrti" (The Masque of the Red Death), ktorú napísal v roku 1842, radím medzi to najlepšie z jeho tvorby. Preto som sa dal nalákať na rovnomenný americký film, ktorý v roku 1989 natočil novo zélandský režisér Alan Birkinshaw. Bol som zvedavý ako sa s týmto klasickým horrorovým príbehom popasoval. Po zhliadnutí tohto jeho snímku som však zostal hodne sklamaný, pretože to s pôvodnou literárnou predlohou má len veľmi málo spoločného. Čakal som desivú, plíživú, atmosferickú gotiku, ale dostal som iba lacný, podpriemerný, béčkový slasher z konca osemdesiatych rokov minulého storočia. **

Originál Masky rudé smrti měl atmosférický temný středověk, zhýralost a zvrhlost panstva, Cormana a Price v nejlepší formě a jako bonus nadpřirozené zlo. Remake má zestárlého Loma, toho méně talentovaného Stallona, maškarní bál na zámku s 80s kapelou a maskovaného zabijáka. Zkrátka 100% sešup dolů a příšerná kravina se všemi nesmysly slasheru (pojďme bloumat domem se zabijákem a nechat se postupně zabít). Musím ale přiznat, že jsem se nenudil a celkem bavil.  Vraždy jsou originální (pletací stroj, kyvadlo, souboj na meče), finální kill brutální a hrdinka je kočka. Nicméně už kvůil originálu víc jak 2* dát nemůžu.

Výrazně slabší než režisérův Zánik domu Usherů. Tentokrát nebyl využit ani hlavní motiv předlohy, jen dílčí - maškarní bál na zámku. Pod maskou se neskrývá - možný spoiler - Smrt, nýbrž obyčejný vrah. Nijak výrazná kamera a mizerná hudba včetně produkce kapely - nejhorší mainstream 80. let, kdy ještě svým způsobem kralovala new wave se všemi svými odnožemi, ale tady zní hudební odpad. Rebecca je samozřejmě úplně blbá blondýna, navíc postrádá jakékoliv sympatie. Nejvtipnější je pak - možný spoiler - souboj dvou blondýn! Vraždy průměrné, občas se nějaká lepší najde - zakomponování oběti do uměleckého díla či odkaz na povídku Jáma a kyvadlo, kdy kyvadlo naštěstí odvedlo svoji práci. A ohledně odkazů je tu také na povídku Černý kocour. H. Lom se sice snaží, ale ani on nedokáže dostihnout, natož překonat, prince, kterého ztvárnil V. Price.

Na väčšiu úlohu brata Silvestra Stallone som bol zvedavý, ale ten chlapec iba hral, že vie hrať + jeho postava je takmer nezaujímavá. A hoci tu hrá aj známy a kedysi výborný Herbert Lom, ani on nevie držať nad vodou tento divný slasherový pokus Poeovej predlohy prevedený do súčasnosti. Nezaujímavé a často ukecané (až filozofujúce) postavy sú iba na oddialenie príbehu a vráždy. Chýba atmosféra, väčší cit pre zmysel konania postáv a samozrejme lepšie a kvalitnejšie spracovanie.

Výprava, začátek filmu a Herbert Lom jsou slušní. Ale jak se začne roztáčet kolotoč zabíjení, a hlavně od momentu, kdy se sepne jakýsi bezpečnostní systém (což má za následek jenom to, že davy lidí z hradu stihnout uprchnout, zatímco všechny už představené postavy tam bůhví proč zůstanou), začne to být hovadina k nevydržení. Dabing z Barrandova v čele s Oldřichem Vlachem, Janem Krausem, Mahdalem a několika uječenými ženskými (info pro dabingforum si tentokrát odpustím). Osmdesátková kapela se spíš líbila.