Záhadný Hektor (1964)

Maska neboli Zaklínač je uvolněně stylizovanou adaptací detektivní ironie Edgara Wallaceho pod režijní taktovkou Alfreda Vohrera. Záměrně se klame tělem, policejní detektivové dychtí dopadnout fantoma, zločinecké organizaci, obchodující tu s bílým masičkem, se z téhož důvodu rozklepou kolena strachy a krvavě běsní, protože fantom zastává zásadu oko za oko, zub za zub. Potěší stylová hravost ironického nadhledu, zatajuje dech v záchvěvech klukovského dobrodružství, obdivuje půvab žen a přes potíže s veselým úsměvem ve tváři skotačí. Ústředním zdrojem informací je Bryan Edgar Higgins (velmi zajímavý Joachim Fuchsberger), policejní inspektor škodolibého případu a s lehkým dilematem budoucnosti partnerského soužití. Zvědavost a dychtivost je pohánějícím motorem. K nejvýraznějším postavám nebezpečně cynických kriminálních hrátek patří fyzicky zdatný australský policejní lovec fantoma James W. Wesby (velmi příjemný Heinz Drache), mlaďounká a lehce žárlivá Bryanova snoubenka Elise Penton (příjemná Sophie Hardy), z penze k honitbě fantoma kvapně spěchající inspektor Warren (příjemný Siegfried Lowitz), ze zásady zákeřně vykutálenější advokát Maurice Messer (zajímavý Jochen Brockmann), rejem shovívavě pobavená manželka fantoma Cora Ann Milton (příjemná Margot Trooger), důstojný policejní ředitel, sir John Walford (příjemný Siegfried Schürenberg), a přesvědčivě spolehlivý komorník pro několik stran současně, Archibald Finch (velmi příjemný Eddi Arent). Z dalších rolí: tak surově rozhořčený reverend Cyril B. Hopkins (Carl Lange), vystrašení zločinci Frank S. Shelby (Karl John) a Thomas Reddingwood (Kurt Waitzmann), či smyslně svůdná Bryanova sekretářka Jean Osbourne (Anneli Sauli). Záhadný Hektor alias Maska alias Zaklínač je osvěžujícím stylovým pobavením detektivního rodokapsového žánru v odlehčenější náladě. Hodilo by se dodat: ať jsi lump, či hrdina, my jsme jedna rodina! Příjemnější filmová zábava.

Mno podla mna reziser Alfred Vohrer nikdy nenatocil nic svetoborne, aj tie jeho Wallaceovky boli len rezisersky priemerne, len zrucna reziserska rutina. Na Nemcov samozrejme dobre, lebo ti maju kinematografiu hodne rozkolisanu. Tiez sa mi zdal ten inspektor ze jede po stopach Jamesa Bonda 007 -ky :vystupovanie, dialogy, handry, boty ...... proste som sa nemohol toho zbavit. Krasne zenske su ako plus, no a najdu sa aj strielcky, slusny priemer : 66 %

Viděno podruhé, s odstupem padesáti let. Není to až tak špatná krimi, zápletka má logiku, závěr ponechává prostor pro případné pokračování. Fuchsberger, Drache i Arendt hráli v celé sérii Wallaceovek A. Vohrera, H. Reinla a dalších, z nichž mnoho se hrálo v československých kinech na tehdejší poměry ve filmové distribuci poměrně krátce po světové premiéře (asi proto, že tehdejší ideologické, rozuměj komunistické, komise v čs. Filmexportu neměly problémy se schvalováním jejich nákupu pro kina).

Když věci fungují tak, jak mají, je to radost, kterou za to stojí vidět. Zcela mimochodem, i když jsou dialogy tak trochu archaické, tak nedokážu ani s odstupem času najít nic, co by se dalo této detektivce vytknout. Co k tomuto zážitku víc dodat? Němci prostě wallaceovky uměli točit. A nejenom Alfred Vohrer, ale také výborně Harald Reinl. Proto se i dnes k nim rád vracím. Žel jsem si také uvědomil, že u některých starých filmů už ten prožitek nemusí být pro někoho již tak působivý.

SPOILERY! Tento film se v několika detailech se liší od dalších německých „Wallaceovek“. Za prvé humor zde neleží především na jedné postavě, kterou zpravidla ztvárnil Eddie Arent, ale jednotlivé postavy čas od času předvedou nějakou tu humornou scénku, ať již pouze vtipnou, nebo i s lehkým sarkastickým podtónem. Za druhé je film díky postavě Elise, kterou hraje Sophie Hardy také o poznání lechtivější než jiné adaptace, v několika málo scénách je příjemně svůdná. Za třetí, Scotland Yard nejde jen po zločineckém gangu, ale také po onom záhadném „Kouzelníkovi“ a vyšetřování není jen na jednom hlavním detektivovi, pátrajících postav je tu víc a to je jen dobře. Film uplynul v báječně svižném tempu a závěrečné rozuzlení je chutnou třešničkou na dortu této velmi zábavné adaptace románu Edgara Wallace.