Der Mann mit dem Glasauge (1969)

Jedna zo záverečných wallaceoviek patrí k tým vydarenejším. Preháňané, ale to nevadí.

Trochu mě zaskočila barva, protože správný punc dává wallaceovkám černobílý obraz. A byť se v nich často vtipkuje, tahle mi, hlavně ze začátku, přišla až na hraně parodie. Tedy většina příslušníků SY se jevila jako potrhlá, nejvyššího šéfa nevyjímaje. Naštěstí příběh postupně vážněl, mrtvých přibývalo a k heroinu se přidal obchod s bílým masem. Kdo byl skutečnou hlavou tajné zločinecké organizace, jistě diváka překvapí. Barva tomu na jedné straně přidává lacinosti až kýčovitosti, na druhé straně zkrvavená ruka klouzající po zdi vypadala dobře. Horst Tappert, budoucí veleúspěšný komisař Derrick, po většinu času zachovává vážnější tvář, ale rvačku klubu, jednu z nejlepších scén, si řádně užívá. Až druhá polovina a závěr mě přesvědčily, abych hodnocení ze slabých 3* zvednul. Jako většina wallaceovek i tahle uspokojí zejména žánrové příznivce. Co jsem nejvíce postrádal, bylo tajemno s přesahem do hororu (nejlépe gotického), jak tomu u některých dílů je.(03.01.2023)

33. "wallaceovka" v poradí je len smutným odvarom predchádzajúcich úspešnejších filmov. Bola tu snaha o nadviazanie na populárnu sériu a hoci to mal na starosti skúsený remeselník Vohrer, jeho odfláknutá práca ma udivila. Film má vysoké tempo, rýchly strih, nepodarené pastné súboje, maskovaného vraha, o idiotský humor sa starajú policajti zo Scotland Yardu a našťastie aj pekné baby. Tento mix kriminálky, humoru a giallo len potvrdilo fakt, že úspešnú filmovú sériu, ktorú mám veľmi rád, je načase ukončiť a netrápiť divákov. Tretí komentár.(02.03.2014)

Príjemné prekvapenie, ktoré však dokáže oceniť asi iba milovník žánru giallo. Bol som prekvapený, že už v roku 1969 dokázali Nemci nakrútiť vlastne čisté giallo, kde nechýbajú žiadne rekvizity žánru: tajomný maskovaný zabijak v čiernom klobúku zabíjajúci nožom, prostredie divadla, kopec vrážd, nečakaná identita zabijaka odhalená v záverečnej vydarenej pointe. Atmosféra však značne absentuje, to je pravda, vlastne je to len neskorá Wallaceovka s čias kedy už bola táto filmová séria v úpadku, takže nečakajte Argenta ani náhodou... ale... ten pocit príjemného prekvapenia pre mňa stál za to a to aj patrične ohodnotím...:)(10.10.2013)

Další pokus o pokračování filmových verzí Wallaceovek. Vlastně není tento kousek zas o tolik horší než Mrtvé oči Londýna, Hostinec na Temži či Indický šátek, ale ta barva je pro tyto kousky, antikvární už ve své době, devastující. V té černobílé podobě se tak nějak odkazovalo na třicátá a čtyřicátá léta, kam by ty filmečky tak svou podobou patřily, takže se všechny ty gotické rekvizity a naivnosti šestákové romantiky, tuhé herecké výkony, rutinérská režie a scénaristické neumětelství daly brát jako roztomilý folklór. Leč v barvě to vše vypadá jen trapně a humpolácky.(21.04.2013)