Za ginipiggu 4: Manhoru no naka no ningyo (1988)

První dva díly jsou fake snuff filmy, zaměřující se pouze na (lacině provedenou) brutalitu. Tohle mi už nic neříká, dávno očekávám od filmů mnohem víc než jen nějaké prvoplánové nechutnosti, proto jsem ani jeden z prvních dvou filmů nedokoukal do konce. Přišlo mi to jako ztráta času a jelikož nenacházím v krutosti krásu ani potěšení, nebavilo mě to. Třetí díl už byl jiný a jakoby nezapadal do konceptu série, jenže to ani tento snímek. Ve třetím filmu už jsme měli děj a vše bylo docela zábavné a najednou i triky se dost povedly. Čtvrtý díl už je někde trochu jinde. Já v něm kromě nesporné samoúčelné odpornosti cítil i lidskost a nějakým způsobem zahrál na moji umělecky naladěnou strunu. Jo, toto se jim povedlo, to se musí nechat, ale nic pro slabší žaludky to není.

Po parádno zábavnej trojke som vobec nevedel do čoho idem a je úplne inde ako jeho predchodca. Príbeh je bizarný, ale zas pôsobivý a zaujímavý. Je tu veľa nechutností, gore efekty sú nastavene na majstrovskej vlne. Príbeh sa točí okolo jednej rybky, ktorá sa rozkladá a tak efektnosť je tu silná, ale aj tak film sa neubránil nudnejším častiam. Keby tá rybka žrala susedou, aspoň by to malo atmosferický nadych a práve to tu chýbalo. Ale naozaj efekty čo sa týkajú morskej príšerky boli parádne, červíky čo z nej vychádzali boli neodolateľné, ale to už klamem.

Příběh malíře, který v kanále objeví mořskou pannu, stiženou podivným rakovině podobným nádorem, vezme ji domů a na její žádost ji maluje, se jasně staví na nejvyšší příčku série. Pro absenci jakéhokoliv komična, silný dramatický náboj, lehkou příměs surrealismu, esteticko-umělecké ambice, náznaky ekologického odkazu, na okraj odsunuté brutality (ale dočkáme se) a frontální útok bizarní nechutnosti (litry tělesných tekutin a káble červíků). Občas až radost pohledět. Důkaz, že i hnusné může být krásné a dá se to pojmout v umělecké rovině. A ten krásný nejednoznačný závěr.

Snímek má myšlenku, která by se mi i líbila, jenže ono je to všechno tak strašně moc na efekt... Na druhou stranu se musí říct, že se snímku podařilo docela silná pointa, která zhnusí ještě více samotným pochopením, než tím, co jsme celou dobu viděli. „Ginî piggu: Manhôru no naka no ningyo“ vám rozhodně zůstane v paměti, což se některým normálnějším filmům nedaří. Rozhodně se musí vyzdvihnout efekty, které jsou neskutečné. V sérii rozhodně nadprůměr a koneckonců i v žánru.

Guinea Pig sa každým ďalším dielom snaží prekračovať hranice absurdity čo najviac to ide, pomocou čo najnechutnejších prostriedkov, oproti prvému dielu aj pomocou náznakov akého-takého príbehu, nielen prostredníctvom pseudosnuffovosti kráčajúcej odnikadiaľ-ponikadiaľ. Štvorka je ako napodobenina Davida Cronenberga (to je isté) s inšpiráciou v povidke H.P.Lovecrafta - Pickmanov model (to je možno iba moja domnienka), čo sa nepodarila, tak sa aspoň snaží/tvári byť vo svojej nepodarenosti "vtipá". Ako milovník gumených cukríkov ale uznávam, že na tejto "gumenej WTF freak show" niečo je. To niečo je nepodarené, mokvavé, okrajové a vo výsledku ČUDNE zaujímavé, až pekne nezmyselné.