William Friedkin - bez cenzury (2018)

Hele, upřímný nadšení! William Friedkin mě v tomhle dokumentu fakt dostal, působí tu neuvěřitelně vitálně, plný energie a poslouchat jeho historky z natáčení je radost. Ten chlap měl v sobě dravost, která se z dnešního Hollywoodu už trochu vytrácí. Dost mě překvapila i jeho dokumentární tvorba, nevěděl jsem, jak silný kořeny má Friedkin v dokumentu. Výborný portrét, který mi připomněl, jak výjimečný to byl filmař. Budu si muset dát brzy opáčko Sorcerera, Francouzskou spojku a Vymítače ďábla si dávám pravidelně.

Dokument mě tolik nepotěšil. Mluví se převážně o (umělecky) povedených filmech a mnoho nepovedených/nezajímavých se zamlčelo, až to působí, že Friedkin je génius, co natočil jen Francouzskou spojku, Exorcistu a Sorcerer, a k lehce rozpačitým záležitostem typu Cruising nebo Žít a zemřít v LA prostě lidi nenašli vždy klíč. Středový bod snímku Friedkin samozřejmě pořád mele, rád se poslouchá, ví, že lidi chtějí slyšet jeho hlášky (v podstatě stačí říct, že za finále filmu je vybráno už legendární vyfuckování Batman vs Superman) a do toho se stříhají různí mediálně atraktivní spolupracovníci/fanoušci a přizvukují, je to takové to otravné promo, kterým se občas vycpávají bluray bonusy a kde postrádáte víc zajímavých informací. Těch opravdu vděčných (protože se o nich už moc nemluví) typu dokument "The People vs. Paul Crump" nebo rozhovor s Fritzem Langem je jen pár. Friedkin má jistě pár důležitých zářezů do historie filmu a v dokumentu působí jako nekompromisní střelec točící jen skvělé film, s čímž zřejmě kdokoliv obeznámený s řadou hrůz, které režisér spáchal v 80 a 90. letech, bude velmi nesouhlasit.

Italským režisérem Francescem Zippelem ocenění velkého režiséra 70. let neuměleckým způsobem formou jeho lehce ironické výpovědi. Připomíná to dokument s Davidem Lynchem, tak ale mluví poutavě i o svém mládí a soukromém životě. Riedkin hovoří jen o svých filmech a jen jednou větou se zmíní o své,  jak jinak, bezvadné manželce. Friedkin jako Hollywoodský mistr s jeho filmy více uspěl než neuspěl. Jeho zpětný pohled působí trochu sebeoslavně. Ploše, uměle a bez života.  Ale jeho filmy jsou důležitou součástí filmové historie. Z Friedkinových postřehů se mi líbilo "etika se dá naučit jen přes náboženství", "všichni mají tajemství", "víte že když se některé věci řeknou nahlas, to kouzlo zmizí". Jsou režiséři, kteří točí až sto záběrů, aby mohli vybrat ten nejlepší. Friedkin kladl důraz na spontánnost a dělal jen jeden záběr. "Osmdesát procent filmu je casting" říká.

Velice oceňuji, že se dokument nesnaží jen o jakési brouzdání filmy pana režiséra. Nebojí se ukázat jeho názory, což je samozřejmě dáno především tím, že se je Friedkin nebojí nahlas říkat. Nepřekvapilo mě, že režisér neotřelých akčních filmů považuje za nejlepšího současného režiséra tu nejlepší režisérku akčních scén Katrhyn Bigelowovou. Damien Chazelle je však ve svých snímcích mnohem poetičtější, ale s Friedkinem ho vlastně spojuje touha po hledání nových způsobů vyjádření a to, že oba značně předběhli svoji dobu. Leč zpět k Friedkinovi. Vím, proč ho mám ráda jako režiséra, jeho perfekcionismus mě velice baví. Jeho humor a nadhled mě však baví neméně.

"I don't want a bunch of schmucks who call themselves judges sitting in a fucking room saying, 'Oh, La Dolce Vita is not as good as Batman vs. Superman' ... Fuck them and the horse they rode on, and the ship that brought them over here, and the dog that walks behind them. Fuck them all!"... tato posledna veta rozhodla o extra hviezde. inak bol som trocha sklamany faktom ze sa nerozoberal cela friedkinova kariera (ale dej sa tocil okolo najvacsich peciek), ako i fakt ze sam Billy sa nakoniec vo filme prilis nevyskytoval...