Wang ming yuan yang (1988)

Zabijákyně zavraždí policajtovi jeho manželku-taky policajtku a on se musí se zabijákyní spojit, aby odhalil a potrestal ty, kteří si ji na vraždu najali.On the Runnení stylovka ani akční inferno jako od Wooa nebo Lama a ani obvyklé GWG a laUltra Force/Red Force/Iron Angels. Tedy do toho posledního to asi spadá, protože jednou z hlavních postav - zmíněnou zabijákyní - je žena rozumějící si se zbraněmi. A svůj styl to taky má, takový melancholický až depresivní. A sice tu najdeme parádní stunt, kdy Yuen Biao skočí z baráku na pouliční lampu, nebo finální bitku hrdiny s padouchem, ale akce je minimum a zmíněná bitka se vyznačuje spíš urputností aktérů, kteří zasadí pětkrát po sobě tentýž úder na to samé místo, než efektní choreografií. A i když zrovna ta jinakost bitky mě zaujala a Yuen je jako vždy sympaťák a i ta zabijákyně se mi zamlouvala, zbytek filmu mě dvakrát nebavil, ani dějově, ani tou atmosférou, která nebyla špatná, ale čekal jsem ji hutnější.

policajt, ktory odhali skorumpovanych policajtov sa da dokopy s najomnou vrahynou (Pat Ha), ktora zabila jeho manzelku (he?). zabijacka ma zalubu vo vystrelovani oci, nedajte sa pomylit jej vyzorom poslusnej manzelky z 50. rokov. scenky nocneho neonoveho HK boli super, ale to film asi u mna nezachrani pri celkovom jemne nadpriemernom hodnoteni

Je to dost nekompromisna kriminalka, ktora vela divakom navodi depresivne pocity. Yuen Biao dokazuje, ze nie je len tym tretim šašom z legendarnej akcno-komedialnej trojky Jackie Chan - Sammo Hung - Yuen Biao a v tomto filme predvadza kvalitny dramaticky vykon. Este pôsobivejsi je Charlie Chin v ulohe super slizkeho zaporaka. Prvykrat ma presvedcil, že je skutocne kvalitny herec a nie len predstavitel jednorozmernych krasavcov. Akcnych scen je minimum a rozhodne necakajte prestylizovane prestrelky v style Johna Woo a ani akrobaticky vymakane bitky ake pozname z ostatnych Biaovych filmov. Prestrelky su kratke a zasadne sa tu ludia strielaju do hlav. Jedina bitka, ktora tu je, je hnusna neohrabana a neskutocne brutalna. Fanusikovia drsnych kriminaliek budu rozhodne spokojni. Ja mam s filmom dva velke problemy. Nesedela mi tá noirova atmosfera, ktora mi vadi napriklad u väcsiny filmov z produkcie Milkyway. Na môj vkus je to prilis umelecke, co ma dost rušilo. A potom mi vadilo, co vsetko musi hlavny hrdina vytrpiet. Bolo toho tak strasne vela, ze od istej chvile som s nim uz nedokazal sucitit, ale iba neveriacky a s usmevom na tvári som sledoval, ktoreho dalsieho pribuzneho mu zabiju. Vdaka tomu na mna nepôsobila depresivna atmosfera a finale v ktorom si tak grandiozne vychutna svoju pomstu ma uz po emocionalnej stranke uplne minulo. 6/10.

On the Run Alfreda Cheunga stojí poněkud bokem známějších kriminálek Johna Woo, Ringo Lama nebo společnosti Milkyway. Ani sám Cheung už na kvality svého nihilistického opusu bohužel nenavázal a přiřkl mu tak osud spíše náhodného diváckého objevu. Hlavní postava, detektiv Ming, je do problémů vtažen vraždou exmanželky, aby se po vzoru obdobných archetypů ocitl na seznamu podezřelých. Po zabijákovi, ze kterého se vyklube svůdná femme fatale, se rozhodne pátrat na vlastní pěst, ale díky tomu vyvolá řetěz násilností, které se zcela nemilosrdně nevyhnou jeho přátelům ani rodině a udělají z něj pronásledovaného štvance. Nálada snímku se zcela poddává tomuto osudovému překročení mezních hranic a tónové ladění plné opulentní barevnosti nočního Hong Kongu expresivně dokresluje rozpoložení postav a deziluzivní pohled na policejní instituci. S přibývajícími mrtvými Ming nabývá čím dál tím většího vykořenění, které v závěru vrcholí masakrózní pomstou proti čtveřici padouchů jsoucí téměř na hranici nadsázky. Právě konec svou exploatačností poněkud narušuje impresionisticky budovanou atmosféru zániku a magického genia loci nočního velkoměsta, o kterém píše ladynka (a které patří k tomu nejlepšímu, co jsem dosud z hongkongské produkce viděl), a nechává diváka v poněkud nejistém rozpoložení. Možná však pouze zakládá prostor pro druhé a o to zajímavější zhlédnutí.

Béčková zápletka ve značně stylizovaném pojetí, které využívá logických děr pro větší napětí i nápaditost scén. Závěrečný titulek pak je třeba brát jako úlitbu čínským cenzorům, pro které bylo toto nečernobílé vidění Hongkongu čekajícího na připojení k Číně, asi trochu silná káva.