Hrozba smrti (1989)

Takhle to bude za pár let (měsíců) vypadat, až bude A.I. psát scénáře. Celou dobu se musíte smát, jak je to vlastně nehorázně naivní, žánrově neukotvený, klišé střídá klišé, osmdesátkový účesy obou pohlaví střídají vlezlé dobové hitovky, a do toho medituje, cvičí a rozdává rány Patrick „Tygří spár“ Swayze, který by hrozně chtěl být jak hoši od ´Shaw Brothers´, ale prostě mu to nemůžete věřit. To město je jak z jiného vesmíru, zákony v něm neplatí a policie asi neexistuje, nebo je jako zbytečná stafáž, která se objeví až pár minut před koncem a nevadí, že do té doby bouchly dva baráky a zheblo tucet lidí. __ PS: Sam Elliott se měl věnovat focení pro Marlboro jako životem ošlehaný kovboj, s větrem ve vlasech. Z plakátu by za celý život neslezl a konkurenci zadupal do hlíny.

Parádný sranec Swayze je tu macher vyjebe tam všetko od grázlov ti pindík až po čašníčky,avšak obsahovo štruktuálná sémantika je o skvelej kurva cool trendy hudbe a choreografiách ala Janko Durovčík a to počítam aj tý s Nelou Pociskovou v postielke haji beji než mu ju vytrtkal ten dedo Pavoroti osole mijo,meno si fakt nespomeniem... Zhrnuto šukanka hudba akcion,parádný 80 kový výhul ombre!

Legendární béčko, které jsem si konečně pustil, abych pochopil ten kult kolem tohoto díla. Místo toho jsem však koukal na dlouhou, upovídanou nudu bez výrazného tahu na branku. Akce minimálně, a když už, tak nijak zvlášť napínavá.Patrick Swayzetu sice působí tvrdě, ale charisma nula a celý film jede na autopilota. Chápu, že to pro někoho může být nostalgie nebo guilty pleasure, ale pro mě osobně nepochopitelně přeceňovaná záležitost. 4/10

Patrick Šwajda ako štýlovo oblečený elitný klubový vyhadzovač. Úvodné scény prebratia kontroly nad novým klubom pôsobil presvedčivo a s kľudom ako Kevin Costner v Bodyguardovi v podobne ladenej scéne. Miestami som mal ale pocit, že pozerám film Brucea...nie Willisa...ale Brucea Leeho. Na to, že ide celý čas len o bitky v klube, či pred klubom, sú takmer 2h skutočne prehnané. Dejovo uťahané, ale ide z toho dobrý pocit 80s éry a jedine Patrick Šwajda to ťahá na 4*. Vtipné je to, že vyhadzovač, ktorého označil vlastnými slovami ako najlepšieho v obore, pôsobil skôr ako bezdomovec, než elitný SBSkár.

Parádní podívaná. Swayze v první polovině zaujme svým ledovým klidem a lehkým úsměvem, kdy je stále nad věcí. V druhé půlce už se v něm hromadí vztek do té míry, že v samém konci je téměř hmatatelný... a konečně dostane volný průchod. Povedená je i hudební složka – až zpětně jsem zjistil, že zpěvák a kytarista zajišťující v baru živou produkci je doopravdy slepý kanadský muzikant Jeff Healey. Dylanova písnička ze závěrečných titulků v jeho podání mi pak hrála dokola několik dní.