Vzpoura ve věznici Carandiru (2003)

„Vím, že mnoho z nich nemělo se svými oběťmi slitování, ale společnost má vlastní soudce. A já k nim nepatřím. Zároveň jsem přemýšlel, co si s tím počít. Měl jsem 2 možnosti. Zapomenout či se tam vrátit.“Carandiru, věznice o kapacitě 4 tisíc pobírá 7 500 vězňů tvořících 1 obrovský živoucí organismus. Ten má svá vlastní pravidla i spravedlnost. Díky vyprávění vězňů naslouchajícímu doktorovi se divák dozvídá střípky jejich životů a důvody, které je dostaly do vězení. Doktor je nesoudí a sám divák si může vybrat. Jenže pak 1 zdánlivě nevinný incident rozpoutá peklo…a podvratné na filmu je, že tvůrci divákovi vězně předtím lidsky přiblížili. A potom ho vlastně malinko manipulativně vybízí k osvojení si názoru, že zastřelení (či alespoň někteří z nich) si kulku nezasloužili. Tento „drobný faul“ pak logicky vyvolá u části publika odpor. Můj názor je spíš někde uprostřed, ostatně celou pravdu se už nikdy nedozvíme. Tak či onak, stále jde o film, jenž stojí za zhlédnutí, já dám slušné 4*.„Doktore, dá se vina léčit?“ - „Kdyby ano, chtěli by to všichni.“

9/10. Challenge-Bonus Round-Free style- Hráč-Peca. Vězeňský peklo!Myslel jsem si, že ty nejlepší vězeňské filmy už mám dávno za sebou, ale ouha, přišla Vzpoura ve věznici Carandiru a srovnalo mě to v hlavě jak dobře mířená rána obuškem. Tohle je fakt hutný, nekompromisní vězeňský drama, co leze pod kůži a drží se tam jak tetování.   Americké věznice, i ty nejdrsnější z filmů, působí oproti tomuhle jako wellness pobyt. Carandiru je peklo na Zemi. AIDS, jehly, transky, vraždy, pot a krev, špína Brazílie nahuštěná do jednoho místa, kde by se slušný člověk bál i nadechnout. Celé to má autentický, syrový look, který diváka nešetří ani vteřinu.   Do tohohle pekla vstupuje doktor. Přichází léčit, pomáhat, ale hlavně poslouchat příběhy těch, co tam hnijí. ( Je pomalu jak Spasitel) a tady to začne být zajímavý. Každý z těch vězňů má za sebou příběh a film to servíruje formou flashbacků, který jsou často tak silný, že jsem si musel dát pauzu na cígo. Nejde jen o to, proč sedí, ale spíš jak se z nich stali lidi, co už nemají cestu zpět.   Co mě fakt dostalo bylo finále. 30 minutová intenzivní brutální Vzpoura! Swat tam vtrhne jak apokalypsa a začne bez varování čistit dvůr. Žádný výstrahy, žádný slitování, prostě palba do zad, popravy na chodbách. Říkal jsem si, tohle není možný, aby policie takhle bez várování střílela i neozbrojené, jenže film je podle skutečných událostí. 130 mrtvých vězňů a dodnes nikdo neví, jak přesně se to stalo. Zůstal jsem nevěřícně stát. Opravdu síla.   Na konci jsem seděl v tichu. Vyždímaný a udeřený realitou. Tohle je záležitost, která se zaryje do paměti. Jen syrová pravda a lidskost pod tlakem.

Všichni jsou nevinní, to je úplně jasný, stejně jako to, že se navzájem neprcaj bez gumáků...

Doktor Doolittle je povolán do největší věznice v Brazílii, aby zabránil šíření hiv. Bohužel ani názorné ukázky jak správně se chránit už nejspíš nikomu nepomůžou... Docela solidní kousek z vězeňského prostředí, opět zcela jiný úhel pohledu, což je fajn. Film je založen na skutečných událostech, což jde jen do plusu. Místy dost silné, místy naopak úsměvné, ale především zábavné a dobře zpracované.

Väzenská dráma natočená podľa skutočných udalostí vznikla podľa knižnej predlohy lekáraVarellu. Postava doktora celý film poľudšťuje. Väčšiu časť filmu tvoria príbehy väzňov, ktorí spomínajú na svoju minulosť."Ja nedokážem nič, len zabíjať. Tak som vyrastal. Doktor, existuje na vinu nejaký liek?"Samotné nepokoje vo väznici sú zobrazené až v závere, horkokrvní Brazílčania sa pohádajú a z menšej hádky zrazu vzniká masová bitka. A práve ten koniec bol najviac brutálny.

Carandiru bola najväčšia väznica v Brazílii, a tento film nám ukazuje životné podmienky v Carandiru v mesiacoch predchádzajúcich nepokojom, ktoré skončili stovkou mŕtvych a tonami zranených väzňov... Vidíme podľudské životné podmienky väzňov, ktorý hovoria o tom, čo všetko niektorí z nich urobili: o svojich ich vzťahoch vo väzení a mimo neho. Hlavnou postavou je väzenský lekár, najlepší svedok všetkých chorôb väzňov, ich problémov s drogami, AIDS, sexom a všetkým možným. V mnohých ohľadoch je akýmsi spovedníkom. V niektorých sekvenciách sa vám zdá, že sledujete komédiu... inokedy sa film zmení na brutálnu drámu. Myslím si, že režisér v skutočnosti nezameral príbeh do určitej línie. Chcel pokryť toľko problémov, ale bohužiaľ nakoniec ani jeden z nich poriadne nepokryl. Je tu príliš veľa postáv, príliš veľa prekrížených príbehov, a preto je film príliš dlhý (148 minút!). Nájdete tu niekoľko skvelých sekvencií a je to skvele natočené, ale to nestačí. Mohol to byť úžasný film, keby Hector Babenco sústredil príbeh na nie viac ako 2 postavy a hlboko o nich hovoril. Na obnovenie vzbury a jej vážnych následkov venuje iba 10 minút. Môj názor je, že režisér bol príliš ambiciózny a že zahodil dobrú šancu natočiť vynikajúci film. 6,5/10