Vždycky jsem chtěl být gangster (2007)

Vlastně vcelku nevýrazný snímek, který se kultovních Tatantinovek dotýká jen velmi opatrně. Nebarevnost nevadí, některé dialogy potěší i pobaví, zaujme statický pohled kamery i když děj se odehrává mimo záběr, což samozřejmě není originální, ale potěšilo. Herecké výkony 0 a to i ten Rochefortův, ale popravdě, o hercích tento film opravdu není, takže celkově slabší průměr.

Vůbec né špatné povídky,který sází v šanc černobílé atmosféře.Nejhorší špek byl,že povídky byly dobré,první dvě a poslední před epilogem měla svoje kouzlo,ale co vlastně měla říct?Čekal jsem,že se všechny spojí do jednoho kouzelného měšce na jedné kávičce na odpočívadle,ale to jsem v suchu prdu vůbec nedostal.Ačkoliv náznak tam vždycky byl a když už,tak nebyl vůbec zajímavý.Za epizodní rozuzlení průměr,první dvě epizody super,krásná Anna,ostatní nic moc a končím na dobrým průměru.

Název filmu se až velmi podobá dětskému přání, zřejmě nebude překvapivé, že v podobně usměvném tónování se ponese celý film. Děj je konstruován do síťového vyprávění, kdy se osudy jednotlivých protagonistů v příběhu prolínají, nicméně na sebe nemají až takový dopad, než bychom očekávali, ale spíše doplní divákovi užitečné informace.http://filmynakusy.webz.cz/vzdyckyjsemchtelbytgangster.html

Čtyři příběhy o lidech pohybujících se na hraně zákona, spojené jednou restaurací a krásně smutně lidsky obyčejným a spíše otevřeným koncem. 1. Mladá žena chce restauraci vykrást, ale místo toho se tam stane servírkou, načež přijde mladý muž se stejnou loupeživou myšlenkou. Oba jsou při vykrádání neúspěšní, ale možná tím získávají víc: neúspěch je dal dohromady. 2. Stejně tak únosci vymáhající výkupné za puberťačku, která se chce zabít, vlastně vnesou do jejího nudného života něco nového. Už jen tím, že jsou spolu. 3. Dva hudebníci se při setkání v restauraci snaží jeden před druhým vypadat úspěšněji, ale svým přeháněním spíš znásobují dojem selhání. Jeden obviní druhého, že mu kdysi ukradnul úspěšný text. Když úspěšnější odejde na toaletu, původně okradený se zvedne a odkvapí s kolegovou taškou. Může to však zajistit úspěch?! 4. V poslední povídce se po letech schází pětice zlodějů, aby nemocnému kamarádovi splnili to, co si kdysi slíbili - zkrátit utrpení, které představuje smrtelná nemoc. Snaží se ho odvézt do jejich skrýše. Ta však zmizela. Místo ní stojí restaurace. Rádi by přivolali staré časy, chtějí vykrást banku, kterou kdysi pokořili. Když přijedou na její místo, ani ta už neexistuje. Na jejím místě se nachází McDonald. Při loupežném výpadu na něj se však nemocnému přitíží a tak z akce sejde. Ale i zde - co je vlastně neúspěch a zklamání?! Jedna hvězda za příběhy, jedna za krásný černobílý - gangsterský obraz, jedna za krásnou francouzštinu a jedna za tragikomicky aktuální téma - není leckdy úspěšnější neuspět?!

Jak se pozná evropský artový film? Je natočen černobílou kamerou, hrdinové jsou partou beznadějných nul, záběry jsou dlouhé tak, že během nich stihnete vnímat otáčení země proti slunci a navrch se v něm moc nemluví. Tohle ale art není, protože se tu neustále kecá, což je obrovské štěstí, neboť dané dialogy jsou velmi povedené a zábavné (teda, některé z několika povídek, některé jsou zas o řád horší) a jsou hlavní nosnou plochou, někdy je to dobré hodně (pocty Tarantinovi, hodní únosci, banda gaunerů v důchodu), někdy to zas působí spíš trapně (boha, proč je jedna ze scén natočena jako groteska?!). Buď jak buď, výsledek je docela dobrej a s herci, co si dokážou uhrát své, přestože jejich part vyžaduje jen blbě civět do stropu.