Vysněná země (2001)

Frazziové mě naprosto zklamali rozvleklostí svého velkého příběhu, který je až příliš často nudný a nic neříkající nikomu kdo nezažil to co hlavní postavy. Krásná Sabrina Ferilli jako hlava rodiny, která cestuje za svým manželem do Ameriky působí jako jediná pořádná herečka, ale i ona dojíždí na příliš pomalý děj filmu. Velká škoda, těšil jsem se, že budu poučen o italských emigrantech a místo toho mě odradil film od italských režisérů.

Škoda, že si tento film neudržel v druhém dílu vcelku slušný standard dílu prvního, kdy jsme byli spolu s hlavními hrdiny vrženi do nelehké situace přistěhovalců, kteří jsou nuceni rvát se s nepřízní osudu. Druhý díl už byl jen sladká procházka o pomalém, ale jistém vzestupu, a k tomu kýčovité usmiřování, vyříkávání si křivd a napravování nepochopení.(23.03.2007)

Ač je děj "Vysněné země" ve své podstatě předvídatelný a v určitých momentech se nevyvarovává očekávaných klišé, není důvod "Come l´America" jakkoliv zatracovat. Právě naopak - silný příběh mísící motivy matky bojující za lepší život sebe a svých dětí s příběhem italských imigrantů pomáhajících budovat moderní Kanadu, není tuctovou pohádkou. Jde o příběh se silnými emocemi a s úžasnou schopností zachytit specifika italského národa - především ten fakt, že Italové skutečně žijí. Za svou existenci se perou nejen s nepřízní osudu, ale i s vlastními chybami - a dokáží v jedné chvíli plakat a smát se zárověň... "Vysněná země" je pro mě koncentrátem Itálie (možná právě proto, že se odehrává až v Kanadě) - a je také pohledem Italů na sebe sama. Pohledem velmi zajímavým, mnohdy kritickým, ale citlivým a hluboce lidským... Až někdy bude možnost, "Vysněnou zemi" nepropásněte - už jen samotný poslech italštiny ve všech jejích barvách stojí za to.(22.03.2007)

Neuvěřitelně předvídatelné a typické scény, které mě fakt dokázaly rozesmát...jinak to až tak strašný není, přece jen jde o televizní film. Taky mi vadilo, že tam snad každých patnáct minut někdo hystericky brečí. Na konci mě fakt dostal Gagarin (???) a měsíc velký přes celou verandu (samozřejmě jako pozadí líbající se dvojice)(15.03.2007)

Klišé na klišé vrství se jak vrstvy ingrediencí na pizze, která už dávno není taková ta pravá italská - až stává se ze zpočátku snad zajímavého sociálního dramatu postupně místy až otravná hysterická a hlavně nudná rozbředlost, až perverzně si libující v nesmyslném útrpném chování postav hlavních hrdinů... Typicky televizní (internacionální) produkce, snad typická pro všechny ty televize, snažící se za každou cenu zplodit >umění< pro onoho masového diváka, na kterém jim vlastně už zas ani tak moc nezáleží. Staří italští (neo)realističtí mistři se musejí v hrobě obracet. To snad už i ten Hollywood . . . . . . Avanti pópoló, šupitó šapitó... Ev. Presto... :o)(14.03.2007)