Vyhnanec (1999)

Dystopická budúcnosť stvárnená dystopicky len lacnou céčkovou výpravou? Škoda šance, pretože okrem Dolpha sme tu dostali aj legendárneho Shang Tsunga, ktorý tiež nepomohol k lepšiemu úspechu. Ale o niečo lepšie ako predchádzajúce pokusy. Za veľa môže aj režisér a to Isaac Florentine, ktorý sa neskôr preslávil sériou filmov s Adkinsom vrátane Undisputted 2.

Jako čekal jsem to daleko horší i vzhledem k těm žánrům, které už jen napsané nejdou dohromady. Opravdu mi to chvílemi připomínalo soundtrackem pohádku, která ale obsahuje celkem dost akce a je celkem fajn. Jenže jde vidět, že Isaac se tady asi teprve učil co a jak (ale pořád ty zpomalovačky prostě fakt nemusím), každopádně dlouhán to zachraňoval jak se dalo. Má fakt výhodu, že se na něj prostě dobře dívá a ještě když k němi přibude záporák Tagawa, i když jejich první setkání dopadlo daleko lépe, tak oba tomu dodávaj šmrnc a opravdu bych to dal jako lepší průměr.

To nám ty kráso zas byla jednou jedna postapo pohádka se šťastným koncem, že jsem si málem i „stříkl do textilu“ štěstím, že už konečně naskočily závěrečné titulky. Jediným opravdovým pozitivem na celém filmu byla docela pěkná Valerie Chow a blonďákův ksicht v hovnech a bahně. Některé akční scény ušly, ale ty ochotnické výkony všech těch vojáků – povstalců – stráží (z nichž někteří umírali i pětkrát za sebou – mi prostě kazili požitek, stejně jako stupidita scénáře. Dolph Lundgren předvedl jakžtakž snesitelný výkon – Tagawa byl ale dobrý – jen mohl dostat více prostoru…40%

Boha jeho! Po nadšení ze Special Forces, kde Florentine vyhnal všechny béčkové ingredience a hrdinský patos do tak absurdních rozměrů, že jsem se tetelil blahem, jsem se rozhodl nakoukat většinu jeho režisérské filmografie. Savate byl neskutečně kýčovitý a téměř bezrozpočtový bizarní hybrid westernu a ringové martial arts mlátičky. Ulítlá prvotina, říkal jsem si. To jsem ještě nevěděl, co na mě ten týpek nachystá s Lundgrenem. Bridge of Dragons je velice nízkorozpočtové céčko z prapodivného postapokalyptického světa, kde mají království, na které si po králově smrti dělá zálusk místní šikmooký generál. Že jsou on a jeho vojáci zlí, je nám naznačeno pomocí decentní symboliky. Chodí oblečeni do nacistických uniforem a na jejich autech a jednom starém vrtulníku je velké číslo 666. Ti hodní se poznají tak, že vypadají jak nemytí a neholení šupáci. Akce je, kromě souboje na kůlech, naprosto hrůzostrašná. Asi desetkrát je tam použitý velkolepý stunt, který vypadá tak, že někde něco vybuchuje a zpoza překážky v popředí kaskadér zpomaleně skáče kotoul odrazem z trampolíny. Nebo na kraji střechy stojí týpek, chytne se za břicho, dramaticky umírá, odráží se a zpomaleně padá dolů. Celé to vypadá jako víkendová lesní akce nadšenců do military nebo cosplayerů. A ten zpustlej bulharskej kompars, kterej v některých záběrech chodí v pozadí tam a zpátky, vypadá, že se tak třicet let živil jenom rakijí. Tohle je velký špatný.

Laciný snímek natočený v bulharských končinách je vlastně něco jako moderní pohádka. Máme tu nějaké království, v tomto případě v post-apokalyptické době, s vládnoucím diktátorem (jako bych v něm viděl krále Kazisvěta) , kterým je ohrožována princezna, kterou si chce mermomocí vzít za ženu. Chůva princezny je skutečně jak z pohádky vystřižená. Princezna uteče (ne, v myším kožíšku opravdu ne), ale na stopě jí je chladnokrevný žoldák, který jí samozřejmě dostihne. A boj dobra se zlem může začít. Zvítězí? Je to pohádka, tak odpověď musí být jasná. Rapidně nízkorozpočtový projekt je znát každým coulem a tak je potřeba na výsledek shlížet okem velice shovívavým. Určité aspekty příběhu mají svou určitou působnost a zaujetí, ale jinak skutečně není v rámci akčního žánru o co stát. Film takto natočený působí divně až podivně ve své bohapusté podivnosti. Akční post-apokalyptická pohádka jen pro určitý okruh filmových nadšenců a snad i Lungrenových fanoušků. Jako akční jednoduchá video-zábava snad snímek postačí.