Tichá msta (2017)

Acts of Vengeance sice jen již po sto milionté osmé recykluje téma pomsty, ovšem i přesto se jedná o poměrně snesitelné a důstojné béčko, na které tedy lze velmi snadným, a často i oprávněným, způsobem nakydat veškerý možný hnůj, nicméně za mě je v tomto případě docela zbytečné, jelikož prostě ten film nabízí přesně to, na co má a co by nabízet měl, a to navíc ve formě, která dokáže zabavit a neurazit. Takže ano, je to sice vyloženě tuctová a nenápaditá levnější produkce,  ale především díky zkušenému rutinérovi (myšleno v dobrém) Isaacu Florentinovi a slušnému obsazení to prostě po celou dobu fajnově šlape, je to svižné, postavy lze vnímat v pohodě, charismatický Banderas v ústřední roli svého mstícího se hrdinu zvládá přesvědčivě, a to překvapivě i v té akční poloze, kdy při osobních soubojích působí vážně obratně a věrohodně, jinak to má i docela výraznější potemnělejší atmosféru a hlavně to je i celé zbaveno úplných tupostí a nesmyslů, na které trpí většina podobných snímků. A tak v podstatě jediné, co lze opravdu této podívané vytknout, je samotná zápletka, respektive její vývoj, který je fakt vyloženě naivní, odfláknutý a vážně slouží jen jako sice chatrná, ale alespoň nějaká kostra pro vše ostatní, nic jiného ale opravdu nepřináší. Takže opakuji, jako obyčejné, nenáročné béčko Acts of Vengeance funguje dobře, chtít po něm ovšem cokoliv víc by bylo jednoduše chybné a zbytečné.

Vzhľadom na kvality režiséra sú bojové scény zvládnuté úžasne, aj niektoré áčkové filmy by mohli závidieť, no to je jediné pozitívum filmu. Ešte keby sa Banderas snažil klasicky pomstiť a nehral sa na mnícha so sľubom mlčania, tak to mohlo byť OK, ale ani záverečné odhalenie nie je bohviečo. Nechcem spoilerovať, tak ho tu nejdem rozpitvávať, ale keď sa nad tým človek zamyslí, tak to príliš zmysel nedáva. Proste klasický podpriemerný thriller, akých sú stovky.

Je pravda, že rozhodnutí hlavní postavy, nepromluvit, dokud nepomstí svou rodinu, je ultradebilní, nedává to žádný smysl. Ale to, co v mých očích film totálně zabíjí, je finální "pointa", díky které jsem hlavnímu hrdinovi okamžitě přestal fandit a naopak mu přál tu nejhorší smrt. Mrtvou dcerku a manželku jsem taktéž přestal litovat. Alespoň mě hřálo u srdíčka (a za to ta jedna hvězda), že hlavní hrdina (čti zmrd) bude každý den, kdy vstane z postele, trpět, že už nemá rodinu.

Trochu jsem se bál, že vzhledem k režisérovi se zas půl filmu budu muset dívat na to jak někdo skáče, kope, boxuje a heká, ale říkal jsem si, že když tam hraje Banderas a Karl Urban, nebude to snad jen slaboduché mlácení. Úplně se tomu film nevyhnul, ale nějaký i když za vlasy přitažený příběh to má, na krimi-thriller mi v tom schází napětí- to tam vlastně není nikde protože předvídatelný děj se předvídatelně odvíjí k předvídatelnému konci, který, jako všechno od začátku, také ničím nepřekvapí. Žádnou hloubku jsem nečekal a teda ani neobdržel, pokus "intelektualizovat" skrze tři citáty  z Marka Aurélia je v tomto případě trochu k smíchu, což je mimochodem jediný, byť možná nechtěný, komický a odlehčující prvek celého díla. Jinak je to těžkopádné jako medvěd. Nicméně, mezí filmy pro "mlátičky", jde o to lepší, co jsem kdy měl možnost vidět. Proto dávám jednu hvězdu, což je u mne docela vysoké hodnocení.

Přestože mám rád revenge movies, tak jsem od toho zase tak moc nečekal, protože když jsem pátral, kdy naposled vznikl film s Banderasem v hlavní roli, který by se mi fakt líbil, tak jsem skončil uDesperada... no dobře, s přimhouřenýma očima ještěBoxeři, ale ani ten nemá u svého vzniku letopočet začínající dvojkou. A tohle mi sedlo a ani mi nevadilo žánrové klišé, kdy se z "otloukánka", který se neumí prát, během chvilky stane téměř ninja. Cením "originální" motiv vraždy hrdinovy rodiny. Chvílemi jsem uvažoval i o plném počtu, ale protože tam zase bylo pár hluchých míst a nedotažených scén, tak jsem na nějakých 70 % a jdu na 4 *.