Vřískot 3 (2000)

Z trilogie jednoznačně nejslabší díl a poněkud rozpačité završení. Na rozdíl od minula se trojka mnohem víc přiklání ke komedii, což je na jednu stranu sice opět - v rámci série - osvěžující, ale úplně se to nepodařilo tonálně skloubit s vážnějšími částmi (z nichž zpětně nejvíce ční téma sexuálního zneužívání ve filmovém průmyslu). Vůbec celkově působí třetí díl jaksi freneticky a jako parodie sebe sama. I tentokrát však obsahuje několik nápaditých momentů a pár chytrých nápadů.

OJOJ, né všechno a všichni jsou tu na houby, ale vyloženě fajn momentů se tu najde jak pravejch hřibů po lese....jako závěrečný vylouhovaný destilát trilogie to celkem funguje, epická tečka to není ani co by se za nehet vešlo...ale třeba přeměna Sid v melancholickou samotářku mi v rámci toho co se stalo v předchozím dílu, přišel uvěřitelný a osvěžující. Zasazení do zkaženého Hollywoodu a filmového průmyslu bylo taky zajímavé...ovšem co mě zklamalo bylo vlastně všechno ostatní...BOHUŽEL potažmo sexy detektiva Kincaida, který tu místy působil poněkud zvláštně, ale ne v tom dobrém slova smyslu, jeho postava byla taková neuchopitelná, skoro až nezajímavá a přitom, by bylo tak jednoduché se do něj zabouchnout. To mě mrzí, jelikož i ten jeho vztah se Sidney byl opět opravdu zvláštní, nevím jestli to bylo nepříliš podařeným herectvím herce, ale připadalo mi, jako kdyby hrál nějakého zamilovaného psychopatického stalkera, zkrátka mi nepřišlo, že by mu tahle role nějak sedla. Jediná konverzace co se mi mezi nimi líbila byla ta o traumatech, ale jinak opravdu překvapivě velmi ploché.

Zasazení do Hollywoodu trochu oživuje co je jinak dost mdlé pokračování a dává prostor pro další meta hrátky a komentování sebe sama. Jako horor ale trojka oproti předchozím dílům fakt zaostává. Ani dvojka nebyla žádný masterpiece, ale má několik scén, co si pamatuju ještě teď, tady mi v hlavě asi utkví hlavně cringe cameo Jaye a Silent Boba. Ani Dewey a Gale už mě tady fakt moc neberou. Parker Posey ale vždy potěší. 5/10

Řeknu to takhle: bavilo mě to víc než předchozí druhý díl, ale ve srovnání s prvními dvěma díly je tenhle, co se kvality týče, nejhorší. Film ztratil prvky, na které jsem u Vřískotu zvyklý, žádná pořádná napínavost, vrah vraždí jen tak zlehka, prostě přijde, bodne a čau. Minimum krve a nic víc. Tohle už lidi v dnešní době, a ani v roce 2000, kdy film vyšel, neděsí. Co možná děsí víc, je ofina Courteney Cox a pár diváků možná vyděsí zjevování Sidneyiny matky. Chápu, že krev musela být zmírněna kvůli událostem na Columbine High School, ale možná bylo lepší film úplně zrušit nebo s ním alespoň počkat, když na něj neměla ani Neve Campbell pořádně čas. Příběh se víc zaměřuje na odhalování rodinného tajemství Sidney Prescott než na slasher horor, na který jsme zvyklí. Vrah je tu zatím nejhorší a nejnudnější, navíc používá měnič hlasu, což mi už přijde jako z nějakého sci-fi, sem se to moc nehodí. A zase se tu objevuje klasické, už nudné a otravné romantické sbližování Gale a Deweyho, které mě už prostě nebaví. Celkově mi to už připadá, jako bych se díval na Scooby-Doo. Možná by to chtělo novou myšlenku. Pozitivní ale je, že se děj odehrává v nezvyklém prostředí Hollywoodu, což je možná důvod, proč mě třetí díl bavil víc než druhý. Určitě ale nečekejte žádný krvavý horor, je to spíš takové „Vřískotové“ odlehčení.

Zatímco já jsem si v roce 2000 poctivě sral do plínek a terorizoval svojí drahou maminku svým řvaním v Českých luhů a hájů, v Americe si režisér Wes Craven a scénárista Kevin Williamson upekly třetí pokračování Vřískotu, kde se objevuje nový maskovaný Ghostface, opět pátrá po Sidney Prescott a u kterého jsem byl svými kamarády varován, že mě čeká jeden z nejslabších dílů vůbec. A měli pravdu. Ale nejdřív začnu pozitivně. Docela mě potěšil cameo role Carrie Fischer, ale nejvíc asi Jaye a mlčenlivého Boba, kteří tady byli naprosto kouzelní. Kelly Rutherford byla v úvodu filmu strašně rajcovní a pro lidi, kteří trpí na takzvaný foot fetish, tak si budou smyslně pomlaskávat. Samotný vizuál je pořád standardně dobrý a určité hudební momenty ve mě hodně zarezonovaly. Ale jinak jsem u třetího Vřískotu trpěl jako zbídačený čokl z Bangladéše. Přišlo mi, jako by se mi Kevin Williamson vysmíval do ksichtu, u toho si strkal prostředníček do konečníku a opájel se svým scénáristickým výkonem, který je ale za mě těžce frustrující a čím dál víc dementní. Třetí díly jakýkoliv filmů jsou nepředvídatelný? Velký hovno! Tentokrát jsem si zahrál na zasraného jasnovidce a pokaždé jsem dokázal předurčit, co se asi v další scéně stane. Ghostface a jeho kill county opět nejsou úderný a už vůbec ne nápaditý, Parker Posey mě celou film tak moc trýznila, že jsem měl potřebu urvat si uši a rozmixovat je. Jo, a samotné odhalení Ghostface a jeho motiv mě ani na sekundu nezajímal a modlil se, ať už to skončí!