Popírání holocaustu (2016)

Slabé, velice slabé, neviditelní herci a vlastně samý beztvarý neviditelný herec, žádná psychologická hloubka- u neonacisty a hlavní hrdinky a jejich obhájců. Ploché, povrchní, nudné. Co bylo to ženoucí, co antihistorika Irvinga donutilo obhajovat Hitlera ? Byla to jen láska k "vůdci" ? Obávám se, že by film neobstál ani jako úvod do studia holocaustu na základce.  A přitom je zde tolik filmových vzorů- např. Daleká cesta od Radoka, Přežil jsem svou smrt, Osud člověka, Schindlerův seznam od Spilberga, Předčítač nebo vynikající Norimberský proces od Kramera z roku 1961 ! Nebo Konference ve Wansee

Film oceňuji, i když mě téma holocaust příliš nezajímá. Zaujalo mě to z důvodu konfliktu svobody projevu vs. šíření dezinformací. Proto mě trochu mrzí, že ve filmu nebylo líp poukázáno na to, jak si obhájci Irvinga protiřečí. Takže v rámci svobody projevu je možné falzifikovat dějiny, ale v rámci svobody projevu nemůžeme někoho označit za lháře a popírače, jak to udělala Deborah?? Pokrytci, najednou asi svoboda projevu neplatí. Ještě mi trochu vadilo, že až do poloviny filmu stále trvala na tom, že bude vypovídat, lepší by bylo prostě ihned přijmout tu právnickou strategii a ne pořád trvat na svém. Téma je ale silné a soudní proces je natočen věrohodně, bez prvoplánové snahy šokovat. Jen myslím, že ve skutečnosti Irving nebyl až tak hloupý, jak to z filmu vypadá, určitě má lepší argumentační schopnosti. A zvraty ve filmu jsou, už jen tím, že na poslední chvíli to vypadá, že soudce stojí na straně Irvinga. Silná je scéna na začátku, kdy ji židovská komunita přesvědčuje, aby svá slova odvolala, stačilo by podepsat papír. Jsem ráda, že necouvla a do soudního sporu šla. V těchto věcech musí být člověk nekompromisní. Historie je jen jedna. V dnešní době jsme uvěřili, že pravda je relativní a každý má právo na názor, i kdyby to byla sebevětší blbost. Někomu chybí ve filmu větší dramatičnost. Jenže nejde vyhovět všem. Kdyby tam bylo větší drama, zase by někdo filmu vytknul, že se nedrží skutečnosti, je až moc emotivní, manipulativní a já nevím co. Nemyslím si, že každý film z prostředí soudu musí být jako teatrální představení, kde do poslední chvíle netušíme, jak to dopadne, a v poslední minutě najednou přijde „nečekaný“ závěr.

Táto téma si zaslúžila možno trochu kvalitnejšie, silnejšie prevedenie. Po celkom dobrom rozbehu sa tempo mierni, a chýba tomu trochu šťava, ten súdny proces je taký dáky vlažný. Ústredná negatívna postava pôsobí akosi bezzubo, akoby ľahostajne (niekedy aj naivne) a nie veľmi nebezpečne. Určite to drží nad vodou téma, absurdnosť a vôbec – námet ako taký. Lebo takýchto filmov je veľmi málo (ak sú vôbec nejaké ďalšie) a rovnakých exotov, ktorí popierajú holokaust žiaľ pribúda, minimálne u nás, ale je možné to vnímať všade vo svete a človeku sa až zdravý rozum pri tom zastavuje. Spracovanie filmu je taký priemer, pôsobí to niekedy akoby TV film, každopádne zachraňuje to citlivosť témy a už naznačená určitá ojedinelosť takýchto projektov, tiež naliehavosť tohto spoločenského problému. Bolo to dobré. Ale zaslúžilo by si to byť omnoho silnejším, živším, údernejším filmom. Rachel Weisz bola celkom príjemná. Tak skôr za ***, ale vzhľadom na to, že sa niekto pustil do tejto chúlostivej, žiaľ aj aktuálnej veci, hviezda naviac ****.

„Zabudnúť na holokaust znamená zabiť dvakrát.“ História nie je vždy príjemná, ale ak popierame históriu, najmä jej najstrašnejšie epizódy, popierame to, kými sme dnes a kými sa môžeme stať. Je nesmierne dôležité, aby sme skutočnú históriu chápali podľa svojich najlepších schopností. Pomôcť zabrániť tomu, aby sa holokaust v budúcnosti opäť zrealizoval, môžeme iba vtedy, ak budeme poznať dôvody jeho vzniku v minulosti, to znamená pochopiť ako a prečo k nim došlo. Čiže poznať históriu, nie popierať ju. Zaujímavé je, že židovský holokaust ako aj popierači holokaustu majú spoločného nepriateľa: Židov. Takmer všetci popierači sú antisemiti. Náhoda?

Popřít holocaust je jako popřít, že slunce svítí! Jen pomatenec a sympatizátor s Hitlerem toto může vypustit z úst. Podle některých duševně chorých jedinců zřejmě Židé vůbec nebyli vražděni v plynových komorách a o tomto je tento film. Někomu může připadat nudný, mě tedy ne, i když se z valné části odehrává v soudní síni. Je o tématu, které by se nemělo zlehčovat a tak jsem k němu i přistoupil. Citace:"Nezapomnělo se na vás. Hlas trpících byl slyšet."Jen verbal ho zřejmě neslyšel.