Virus (1999)

Opuštěná loď. Něco jako signál z hlubin vesmíru. Něco cizího, co neklade žádné otázky. Posádka příchází pozdě, nebo příliš brzy, záleží na tom, jak se na situaci díváte. Stroje se probouzejí, těla se mění v materiál, lidskost se rozpadá na součástky. Každý krok vpřed je jen další temnou a úzkou chodbou, kde čeká kov, krev a chladná logika přežití (ne, nejde o Terminátora ani Vetřelce). Estetika má sílu. Rez, olej a ticho, které občas přeruší jen kovový šepot. V těchto chvílích film skutečně dýchá... Jenže pak se něco zadrhne. Postavy mluví, ale jejich slova se začínají ztrácet v prázdnu, napětí kolísá jako světlo v rozbité zářivce a to, co mělo být neúprosným tahem vpřed se rozpadá do epizod, které na sebe nenavazují s potřebnou silou. A tak zůstává nápad, zůstává atmosféra, ale příběh končí spíš jako nedotažený náčrt na okraji stránky.

Když se Číslo 5 vzbouří, zmasakruje (před filmem) ruskou loď a brousí si (během filmu) zuby na americkou a s ní i na zbytek světa. Solidní a známé tváře dávají naději alespoň béčkového hororu, který by mohl bavit, ale tenhle vejškrabek Terminátora, Vetřelce a Věci baví možná na začátku. Potom to ale spadne do sra*oidních vod.

Solidní atmosféra a povedené praktické triky - kontra totálně vymaštěný scénář, debilní postavy a finální digitální bordel, poznamenaný omezenými možnostmi rané CGI. To je v zásadě Virus. Film vyšel, když mi bylo dvanáct let a pravidelně jsem ho ve videopůjčovně bral útokem. Tupost scénáře jsem tehdy nevnímal. Zajímal mě jen hnus, krev a strach, čili jsem byl uspokojen měrou vrchovatou. Hlavní roli navíc obsadila kultovní
„scream queen“ Jamie Lee Curtis, což je bonus navíc i z dnešního hlediska. Film Johna Bruna, o němž jsem nikdy předtím natož potom neslyšel, míchá dohromady vše, co mu přijde pod ruku.
Je tam něco jako vetřelčí královna, izolované místo na způsob prvního Vetřelce, biomechanická estetika i inspirace videoherním průmyslem, především kultovní sérií System Shock. Atmosféru má Virus pořád relativně dobrou, hlavně tedy v první polovině. Biomechanická monstra složená z náhradních lidských dílů jsou super a hezky doplňují ten béčkový námět, který parazituje snad na všem, co se do té doby o sci-fi otřelo. Strašně tomu ale ubližuje impotentní scénář a skandální chování postav. Ambiciózní projekt, který ztroskotal na nulových zkušenostech režiséra. Jako tvůrce speciálních efektů je prý John Bruno extratřída. Měl se možná raději držet svého kopyta. Přes veškeré výhrady, jsem se ale nenudil. Taková ta pitomá zábava na jedno použití.

Zoufalá posádka s rozbitou lodí najde úplnou náhodou obrovskou opuštěnou lodˇ. Jelikož je to jejich jediná záchrana přestoupí na ni. Později ale zjistí , že lodˇ ovládají počítače , kteří mají v plánu zničit vše živé a brát si z lidí náhradní součástky do svých robotů. Námět zajímavý a dobře zpracovaný. Rozhodně slušně natočený béčko plné střelby , výbuchů a terminátorů kříženými s lidmi. Za mně dobrý.

První půlka tohohle béčka je vlastně hodně fajn. Má prima atmosféru, docela ok herce a jako žárovka funguje dobře. Bohužel druhá půlka se promění v pitomou céčkovou vyvražďovačku, která postrádá cokoli žánrově dobrého, nebo řemeslně zajímavého. Pravdou ale je, že jsem to poprvé viděl jako děcko a ty hnusný lidský kyborgové mně tenkrát upřímně děsily.