Vinnetou a míšenka Apanači (1966)

Tomuto filmovému omylu zo série filmov s Winnetuom som sa dlho vyhýbal, ale včera dostal šancu. Je to od úvodu tak trochu paródia, od divne znejúceho českého dabingu až po čudné chovanie všetkých postáv, vrátane Winnetoua, ktorý ako náčelník svojho kmeňa nemá nič iné na práci len chodiť po návštevách, zachraňovať a pomáhať každému, kto si o to požiada. Dialógy sú hrozné, plné klišovitých múdrostí, z ktorých sa vám robí zle. Nie že by sme ich nepočuli v predchádzajúcich filmoch, ale tu to všetko pôsobí tak amatérsky, že sa kritike neubránite. Postavy sú chvíľu tu, chvíľu tam, nečakane z kríkov vyskočí Old Shatterhand a pozdraví, hlavnému záporakovi môžte kľudne vraziť do držky, zdrhnúť na koni a 30 chlapov sediacich 5 metrov od nich si to nevšimne... Takýchto divných vecí je film nie že plný, ale preplnený. Ako sa zvykne hovoriť, film je tak blbý, až je vtipný...40%.

Z období nejslavnější éry Mayovek, kdy se v sedlech proháněli Lex Barker s Pierrem Bricem patří tahle za jasně nejslabší, je o to větší údiv, že zrovna v jejich tandemu ve svých nejslavnějších rolích se společně dotkli "dna", když přitom z tohohle období najdeme hned několik podobně slabších adaptací, které se ani zdaleka nemohly opřít o taková charizmatická esa a definice hrdinství, jakými byli právě představitelé Old Shatterhanda a Vinnetoua.. Společně proti banditům stáli sedmkrát, načež pětkrát jde o naprosto bravurní zážitek (ten jeden slabší případ je "Údolí smrti", které doplácí na zub času a nedostatek tvůrčí invence), a pak je tu Vinnetou a míšenka Apanači.. Snímek, který láme srdce fanouškům a diváky nutí proklínat celé mayovky za brakovou westernovou zábavu. Když přitom jde o zcela jedinečný omyl, který naštěstí nebyl definitivní tečkou za touhle westernovou posedlostí Balkánem... Původní plány produkce sahaly mnohem dál a po míšence Apanači mělo přijít pokračování příběhu Old Surehanda a definitivní konec osudů Vinnetoua ve filmu věnovanému jeho odkazu, jaký zanechal pro vztah indiánů a bledých tváří.. Jenže přišly změny a rok 1966 znamenal pro mayovky jedno selhání za druhým, když právě Vinnetou a míšenka Apanači patří k tomu nejslabšímu, co tyhle filmy potkalo.. Je to příběh o snu, kde si běloši berou indiánské holky, předávají si mezi sebou na generace zlaté doly a žijí šťastně až do smrti. Ale nebyl by to fikční svět Karla Maye, kdyby všechno nechal tak snadno bez povšimnutí.. Snímek zprvu skutečně vypráví o životě bez starostí o spolupráci mezi indiány a přistěhovaleckými Američany, když tu všechno změní ona zlatá žíla, jež měla přinést tu sladkou tečku na konec a zajistit roky a roky blahobytu. Zlato je totiž ošemetné právě v tom, že má nějakou cenu, a kde je cena tam je poptávka až nakonec i závist.. Vinnetou a míšenka Apanači je banální snímek, který převádí jen hrstku stěžejních motivů geniálního Pokladu na Stříbrném jezeře, Rudého gentlemana či Mezi supy do rozměrů jednoho celovečerního filmu. A nefunguje to.. Poprvé to nemá ono žánrové kouzlo, poprvé hudba nedokáže zvednout epiku celého díla a hlavně poprvé působí Vinnetou a Old Shatterhand v celém příběhu úplně navíc. Bez účasti ikonického dua by totiž dokázal scénář i nadále fungovat a navíc by dovolil ostatním postavám nějak samostatně přemýšlet. Jenže to vlastně vidět nikdo nechce. Ikonické herecké duo je tak obětí svých vlastních eg, které v tohle příběhu nemají žádný prostor... Scénář bez jediného vztyčného nápadu, zapamatovatelné scény nebo snad jen úsměvného štěku.. Nerad si to znovu pouštím, ani jednou tam totiž nenacházím nic víc než pohotového Schimanskiho, který líže dno prázdného půllitru.. Průměrná westernovka skrz na skrz, kde se mihly dvě moje dětské hvězdy..50%

Tak tohle nemělo snad ani vzniknout a myslím, že když to vydali, tak si to hned uvědomili ale už bylo pozdě. Jako obrovský fanoušek Vinnetoua a jeho bílého bráchy jsem při sledování cítil mírnou frustraci. Kde jsou ty časy, kdy se všichni chovali normálně a tak jak mají. Na rozdíl od předchozích dílů na tohle asi už nikdy nekouknu i když míšenka nebyla marná, díky ní a lexovi s pierem dvě hvězdy, ale s odřenýma ušima..

Už zmena ústrednej melódie je špatná a v podstate symbolizuje rozdiel medzi dokonalosťou (Vinetou I. II. III. a Poklad na striebornom jazere) a zbabraninou. Smolu má ten divák, ktorý uvidí túto špatnosť ako prvú. Zlá hudba, zlé postavy, zlý príbeh. Ako mohlo k tomuto dôjsť. Uschi Glas bola veľmi škaredou mladou ženou a ešte aj Götz George stratil sexepíl a charizmu, ktorú mal v Poklade. Veľmi veľmi nevydarená epizóda. Túto pokazenú chuť mi môže napraviť jedine legenda.

Tomu, kdo četl knihy Karla Maye se tohle asi líbit moc nebude. ZA ,ne je to z tohoto hlediska ten největší odpad co znám. Ale pokud se na to člověk dívá jako na obyčejný western, není to zase tak hrozné. Naprosto klidně by dalo dát i šedesát procent. Tak nevím ze kterého hlediska to hodnotit. Děj byl ucházející, žádná hluchá místa, nechám tedy tušedesátku.