Velký balík peněz (1978)

Na první pohled zamotaný děj vlastně není pro pointu tak úplně důležitý. Sasa je advokát, který ani nemá svou kancelář, resp. jeho pracoviště je v terénu. Příjme "zakázku" od bohatého stavaře, jemuž má dovést zpět dceru, která utekla z domu i s jistou dokumentací o kterou má zájem nejen bezskrupulózní konkurent, ale také policie ... . Sasu se tak dostává do situací kde jde o život; kupí se mrtvoly, příběh se zamotává, zájmy se mění... . I díky tomu divák zjišťuje, jaký člověk vlastně Sasu je.  Spíš než komedie je to velmi odlehčená kriminálka, která stojí hlavně na hereckých výkonech a dialozích. Nemůžu říct že bych se bůhvíjak bavil, ale celé mi to bylo sympatické. Rozverná hudba, autentická Itálie, přesný Nino Manfredi, postavy dvojčat a v neposlední řadě starý dobrý český dabing...to vše působilo neotřele a pomáhalo to překlenout pasáže, které byly méně dynamické. Myslím, že je to skvělý detox pro všechny, komu už ty americké bůčkoviny lezou krkem. PS: tu čtvrtou hvězdu urval především solidně vypointovaný závěr.

Další z mnoha italských pokusů podívat se na problematiku mafiánů z tak trochu smutno veselejšího pohledu. Ono v těch lidech je to trauma z mafie zakořeněné velmi - jde o něco, s čím se nedá nic udělat, a že tady nějaké pokusy byly, jít mafii na ruku taky ke klidu nevede, a rozhodně už ani to na ruku jí nejít. Takže jste v kleštích, kde máte na výběr jen jít ze sraček do sraček. Nebo se pokusit si z toho udělat srandu. Jako to občas mají Češi sice ne v kinematografii, tam se skutečné politické satiry bojí, ale v současné době aspoň na sociálních sítích nebo ve vtipech. Což je i v závěru tohoto filmu - povídají si o tom vrabci na střeše, ale aféry se zametají pod koberec. Inu, jako u nás. K filmu samotnému - nemám moc rád ten mustr pitomečka, který sice není úplně blbý, ale je do něčeho vtažen a chová se jako slon v porcelánu. Nedávno se mi takhle moc nelíbil Mastroianni jako kulhající muzikant, okolo kterého padají z oken mrtvoly, a ani Nino Manfredi mne nepřesvědčil, aby se mi tento subžánr líbil. Ugo Tognazzi tady žel nemá jako komisař moc co hrát, přitom jeho postava mi přišla nejzajímavější. Výlet po několika italských městech možná šlo rovněž využít lépe. Ale zase je pravda, že některé hlášky, dialogy, odpovědi mě pobavily. Jinak v určitou chvíli už se mi postavy pletly, ale nakonec jsem pochopil, že ten starý pán v sekretariátu jednoho mafiána je otec té paní z kostela a její nemanželský syn byl ten zavražděný - což vlastně pak svádí k jakési představě podivného ne-incestu, ale co už.

Corbucci točí zábavné filmy, vážné zábavné, není to žádné velké umění, ale to někdy prostě není nutné - bych nevěřil, že komedie (a díky lehkovážnému advokátovi Sasovi Nina Manfrediho, toho hláškujícího ďábla, je tenhle film skutečně komedie) může být až tak drsná (co do počtu úmrtí). Nebýt toho společenskokritického závěru (spoilerže se díky srůstání světa politiky se světem zločinu dnes nelze domoci spravedlnostispoiler), který by se spíše hodil do serióznějšího filmu, bylo by to dnes za plný počet. Jo, a abych nezapomněl, pokud někdo považuje za top mučící scénu tu ze zubařského křesla zMaratónce, tak já nikdy nezapomenu na scénu se špagetami (jejich konzumace už pro mě asi nikdy nebude tak "nevinnou"). Díky za tipWillymu Kufaltovi! 80 %

Saso a Julie byli oba velcí sympaťáci a to jiskření mezi nimi mě moc bavilo.Taková pravá chuť Itálie, dalo by se říct. Škoda, že nedostali ještě více společného prostoru. Co se týká Sasova nejnovějšího případu, ten se hned zpočátku dobře rozjel, po nějaké době mě ale to množství postav, které po něm šly a snažily se jeho pátrání narušit, začalo poněkud unavovat a ztrácela jsem se v nich.

"Jsem ochoten přijmout stálý místo až po smrti, protože potom proti tomu už nic nezmůžu."Pochybný právnik Manfredi sa odmieta seriózne zaradiť do spoločnosti, namiesto toho poskytuje pochybné službičky pochybným ľudom. Tento spôsob života sa mu vymstí, keď začnú okolo neho pribúdať mŕtvoly, jeho pochybným klientom aj jemu samotnému ide o zdravie aj život a celé to začne zaujímať aj políciu v podaní komisára Tognazziho. Taliansky, miestami trochu zmätený, mix krimi thrilleru s komédiou, ako podtón poukázanie na všadeprítomnú korupciu, s veľmi dobrými dialógmi a napriek dlhšej stopáži bez hluchých miest. Ako vtipno-hrozivé elementy slúžia mafiánski pochopovia, valibuk Papalardo a elegantne štýlová fúzatá dvojka Pascal a Tonino, ktorá mi pripomenula duo lovcov ľudí z filmuPodivné dědictví(oproti ktorým je podstatne schopnejšia), a naozaj sa v oboch filmoch jedná o hercaSala Borgesa. Pobavilo za tri a pol porcie špagiet so sépiou.(vďaka Willymu Kufaltovi za zaradenie do premietania)