Velká policejní pohádka (1979)

Než jsem viděl tuhle píčovinu, tak bych jaktěživ něvěřil, že je Karel Čapek vůbec schopný napsat nějakou píčovinu. Čekal jsem něco chytřejšího než sledovat starého policistu, kterak se stará o dementního sedmihlavého plyšáka. Nemělo to humor a příběh nebyl vůbec ničím zajímavý. Jedna z nejdebilnějších nejzbytečnějších pohádek, jaké jsem doposud viděl. Zajímalo by mě, jaký matroš doma přechovávají zdejší čtyřkaři a pětkaři. [3 %]

Posledních pár pohádek z pera oblíbeného K. Čapka a už mám zase na rok dopohádkováno. Škoda, že zakončuji vánoční šnůru pohádkou, od které jsem čekala humor a inteligenci - protože Čapek. To ovšem nepřišlo a vůbec nechápu, proč tu svítí takové hodnocení. Líbila se mi jen myšlenka, jestli člověk, přeměněný ve zvíře je spíš zvíře nebo spíš člověk? A taky herecké obsazení. Příběh Aminy a jejího pečovatele mě rozhodně nezaujal ani nerozesmál a 36 minut se zdálo být jako 10 hodin. Obrovské zklamání.

Karel Čapek psal výborné pohádky, ale tentokrát se se zdejším osazenstvem neshodnu. Jiné pohádky se mi od něj líbily více. Tahle je sice opět výborně obsazená, ale také obsahuje méně humoru, také ne tak dobrý konec a ani kulisy nebyly lepší než v jiných, mnohem povedenějších pohádkách. Nicméně chválím úvod sestavený z dobových fotografií staré Prahy. A také pozadí studia jako fotka starého domu bylo nápadité.

„To, vy děti, ani nemůžete vědět, že pražské ulice bývaly místem pro pohádky …“Svěží, moderní pohádka o hodném pražském strážníkovi, který si uvázal na krk saň, tedy vlastně princeznu, a svou láskou ji proměnil ve skvělou hospodyni, jejíž švestkové knedlíky se staly pověstnými. Celá plejáda našich předních herců a dobře napsané, chytré dialogy. Takové vyznání lásky, která by odolala:„Vzal bych si Vás, to ano. Protože jsem ještě nikdy neměl nikoho tak rád jako Vás … Aminu. Já jsem ji odnesl domů a staral jsem se o ni jak se patří. A když jste mi, teda Amina, položila svých sedm hlav takhle do klína a dívala jste se na mě těma krásnýma očima … Ach, to byla taková nádhera. Že jestli by nebylo lepší, kdybyste se zase vrátila do dračí podoby.“

Řehoř is good man! Policejní stanice zrovna není pohádkové místo a stěží se tady narazí na něco nadpřirozeného a přece existují vyjímky. Tentokrát se nebude řešit žádný zločin, ale patálie zdejšího strážníka s dračí slečnou, která se vylíhne z vejce, které hodný Trutina nalezl při jedné ze svých zdánlivě obyčejných pochůzek. A malá dračí slečna si vypěstuje ke svému nálezci neobyčejnou láskyplnou náklonnost a hodný Trutina ji neváhá opětovat. Televizní adaptace známé povídky Karla Čapka se ujala zkušená režisérka Svatava Simonová a do hlavní role byl obsazen Zdeněk Řehoř pro něhož nebyl problém dát své postavě to, co dokázal právě jenom on, a jeho mistrovské herectví balancující mezi ustrašeným, nerozhodným a někdy přísně se tvářícím mužem neurčitého věku. Zde je jeho herectví laskavé a jak já říkám ryze "řehořovské" a perfektně ladící k pěkně vyvedené loutce mladé saně. Pohádka je to až možná lehce nepohádková, ale velmi mile natočená a zahraná. Mé hodnocení: 100%