Ve službách války (2008)

Dalo by se říct spíš psychologické válečné drama, kde opravdu každému nějak hrabe. Psychické trauma bolí mnohem víc, než ustřelená noha, nebo dokonce oslednutí., rozežírá tě na kusy zaživa. Bohužel, války a atentáty - co říct. Asi to vystihl Albert Einstein:2 věci jsou nekonečné - lidská hloupost a vesmír. Tím vesmírem si ale nejsem úplně jistý.

Depka o tom, jak může mladý člověk doplatit na naivní patriotismus.1)  V prvním plánu sledujeme napětí a strach z ohrožení života, v němž vojáci téměř permanentně během služby v zámoří jsou. Akce z iráckého města působí pravdivě a věrohodně a jasně demonstruje, s čím se vojáci musí téměř bez ustání potýkat._____
2)  Ve druhém plánu vidíme, jaké problémy vojákům působí návrat do civilu, byť i jen v podobě krátké dovolené. Mnozí trpí posttraumatickou stresovou poruchou, což vede k neadekvátním reakcím a silným potížím při adaptaci na běžný život._____
3)  Ve třetím plánu odhalíme jádro snímku, dopad politiky stop-loss. Podle Hlavy 10, článku 12305 Amerického zákoníku může prezident USA pozastavit pravidla o odchodu do důchodu nebo ukončení služby, pokud je to nezbytné pro národní bezpečnost. Toto pravidlo bylo zavedeno po válce ve Vietnamu a je široce využívané v rámci tzv. války proti terorismu._____ Vlastenecky cítící vojáci dobrovolně (!) vstoupili do armády, podepsali kontrakt s vládou a nyní je vláda v tom nejdůležitějším bodě takto podrazí. Pochopil bych situaci, kdyby na USA někdo zaútočil, bombardoval města, zemi hrozila okupace či zničení. Ale v případě takto dislokovaných válečných konfliktů, kde jsou v sázce zájmy USA, ale nikoli existence země, je celá věc nepřijatelná. USA se takovým jednáním řadí po bok diktátorským režimům, pro něž jsou vojáci jen živou sílou._____ 
4)  Na věci je nejhorší, že ve filmu zobrazené beznadějné postavení tzv. dezertérů je očividně společností akceptováno. Na vojáky se tím vytváří obrovský tlak veřejného mínění, hrozba nutnosti emigrace (na ni nejsou Američané zvyklí na rozdíl od většiny světa) a silný oprávněný pocit křivdy, kterou služebníkům vlasti tato vlast připravila._____ 
5)  Český název filmu odvádí pozornost od podstaty věci, jakoby šlo o nějakou službu válce nebo vlastní zemi a ne o oficiální podraz na lidech státu nejvěrnějších._____
6)  Spoiler! Čti až po zhlédnutí! Na rozdíl od mnohých komentátorů zde nevnímám závěr filmu jako "nepěkný koncentrát mnoha žánrových klišé a amerického patriotismu" (castor***). Brandon na něm spáchané křivdě vzdoruje, jak umí. Snaží se o svém postoji přesvědčit své okolí, ke svému "podporovateli", senátorovi, se ani nedostane. Vidí, jak dopadli jiní v jeho kůži. Jeho nejbližší druh ve zbrani, Steve, se s armádou oženil, jak výstižně říká jeho (Stevovo) děvče. Druhý nejbližší kamarád se zastřelil paradoxně přesně z opačného důvodu, než jaký řeší Brandon. Tommyho totiž z armády vyhodili pro nespolehlivost (opilost). Brandon čelí tlaku armády, nejbližších kamarádů, rodiny a nutnosti emigrace. Sám přitom nic neumí, nic není. Nakonec dopadne stejně jako Winston Smith v Orwellově 1984. Ideopolicií zlomený Smith začne milovat Velkého bratra. Společenskou mašinérií zlomený Brandon se vrátí do armády._____
7)  Část výsledku filmu lze připsat pěkným klukům. Je tu výborný 32letý Ryan Phillippe (vyznamenaný seržant Brandon King), 26letý Channing Tatum (Steve Shriver, který žije pro armádu) a nevýrazný 25letý Joseph Gordon-Levitt (kytarista Tommy Burgess)._____
8)  Film byl natáčen v roce 2006 v Texasu a Maroku.

mám z toho dost smíšené ne moc dobré pocit, téma by bylo zajímavé, dala bych mu více prostoru vidět, zda je možné vymanit se z vojenského/vládního příkazu vrátit se někam kam nechci, vidět jak žijí Ti jež to riskli a "utíkají" tom uvšemu s celými rodinami,  ale všechny postavy co se vrátily z války se chovaly jako "zvířátka" ...přišlo mi že každej kdo byl ve válce se už nemá nikdy šanci vrátit k "normálnímu" životu.

Je to takový ten příběh, kde je vidět jak moc člověka ta válka dokáže změnit a ovlivnit. Je to vyloženě těžké drama, které vyvolává spoustu divných emocí a celé vám to připadá, že je dost pravděpodobné, že se tohle už někdy stalo. Není to vyloženě nuda, ale občas ty rozhovory nejsou úplně vtáhnoucí, ale celkově se tento film dá zvládnout. Ale jsou lepší válečné počiny o tom žádná, ale tímto pojetím jsem zatím nic podobného neviděl.

Můžete to brát jako modelové ztvárnění všech forem posttraumatického stresu nebo - pokud uvažujete o vstupu do US Army - jako upozornění, jak je důležité přečíst si smlouvu, než ji v náborové kanceláři podepíšete. Film je jednorozměrný. Jeho jediným záměrem je burcovat proti /ne/spravedlivosti, které se na svých vojácích dopouští americká vláda. V rámci jednorozměrného záměru je to dobrý snímek, ale nemá nic navíc.