Včelař (1986)

V kostce řečeno - přijala jsem smutného, krásného a vážnéhoVčelaře, celou tu šedivou stylizaci v doprovodu nakumulované frustrace, posledních záchvěvů mužské touhy, totální rezignace na život ve stáří s výbornýmMastroiannim, kdeSpyrosje stejně pustý a rozpadlý jako Řecko zobrazené ve filmu i se všemi formálními nedostatky /střih především/, které bych mladšímu filmu pravděpodobně vytkla.  //Jeden z nejkrásnějších soundtracků,jaký jsem vůbec kdy slyšela...(Jan Garbarek)

Strhující kontemplativní snímek o muži na životním rozcestí: právě penzionovaný a rozvedený učitel Spiros právě provdal dceru a v deštivém dni na konci severní zimy se vydává se svými úly na cestu za sluncem, za jarem, které již na jihu propuklo. Snad je to jeho poslední cesta za květy, třeba napřesrok nepojedou ani jeho zbývající kamarádi. Ostatně jeho pouť k zítřku nesměřuje: kupředu nevede již proto, že jejím nejvlastnějším cílem je mládí, tedy cosi již uprchlého a oněmělého. Angelopoulos vypravuje pomalu, doceňuje každé gesto, každé nachýlení a nad jiné váží atmosféru. Pokaždé mě proměňující se nálada vyprávění sevře: deštivý chlad umocňuje hořkost dlouhé úvodní svatební sekvence i následujících obrazů z cesty a všechna šeď další cesty doprovázející hrdinovo opouštění zavedených tras… Přirozeně to klima dotváří skvělá hudba Eleni Karaindrou s nezaměnitelným saxofonem Jana Garbarka. Stačí si pak jen pustit soundtrack a Spiros se znovu naklání nad svými včelami.

Snímka gréckeho režiséraTheodorosa Angelopoulosaz roku 1986 sleduje príbeh Spyra (Marcello Mastroianni), starnúceho včelára, od ktorého postupne odišla rodina, cestujúceho za inými včelármi a úľmi po celom Grécku. Jedného dňa mu do nákladného auta nastúpi mladá žena (Nadia Mourouzi), snáď sezónna či "sociálna" pracovníčka, ktorá ho z nejakého dôvodu nechce opustiť a cestuje spolu s ním. O čom však v skutočnosti je Angelopoulosov film? Čo sa snaží divákovi povedať? Kto na to prišiel, nech dá vedieť na príslušných miestach, pretože podstata tohto počinu buď: a) je veľmi ťažko čitateľná, alebo b) neexistuje. Dve hodiny minutáže totiž po príbehovej stránke neponúkajú prakticky nič, čo by mohlo byť pre diváka záživnejšie. Hlavná postava v podaní Mastroianniho sa celý čas tvári, ako keby mu uleteli včely (pun intended), Mourouzi sa objavuje prakticky odnikiaľ, nehovoriac o tom, že pôsobí maximálne nepríjemne. Ak bolo Angelopoulosovou snahou vykresliť prostredníctvom obrazov vnútorné prežívanie postáv či zobraziť ich pocity, tak potom vo tomto smere zlyháva. Z filmu cítiť asi toľko emócií, ako keby človek sledoval schnúť farbu na stene. Dokonca možno ešte menej. Snímka však predsa len dokáže v divákovi čosi vyvolať. Akési "road movie" poňatie cestovania po odpudzujúco vyzerajúcom Grécku, v ktorom v tomto prípade navyše nevidieť snáď ani jediný lúč slnka, je geniálne na privodenie nielen sezónnej depresie.O Melissokomosje jedným z tých filmov, pri ktorých divák skôr či neskôr zistí, že čas, ktorý trvajú, mohol využiť zmysluplnejšie - sledovaním inej snímky či schnúcej farby na stene, alebo ničnerobením. Po vizuálnej stránke ide o neatraktívny počin, ponúkajúci plochý príbeh, v ktorom sa prakticky nič (zmysluplné) nedeje. Angelopoulosovo dielo od toho, aby bolo úplným "prepadákom", zachraňuje síce nepríjemná, ale atraktívne naho vyzerajúca Nadia Mourouzi. Teraz ma, prosím, ospravedlňte. Idem z frustrácie, spôsobenej týmto umeleckým "zážitkom", poprevracať zopár včelích úľov.

Genialny film od rezisera Theodora Angelopoulosa /Taxidi sta Kythira, Topio stin omihli/, , presen t oje Melissokomos, po nassky Vcelar. Tu uz starsi Marcello Mastroianni si nevie najst miesto v modernom svete, preto chodi po miestach, kde stravil mladost a bilancuje svoj zivot. Depresivny film, ale tak to ma byt. Isty Dan Lars von Trier vzdy hovoril, ze film ma byt ako kamen v topanke, ako ostry suter - ma ominat, tlacit a byt proste neprijemny. Zivot sam o sebe je neprijemnost za neprijemnostou, utrpenie a nestalost. Tak to chodi co svet svetom stoji. Tu slnko svieti, tam zase leje, clovek len pozera, co sa to deje, zavrie oci a necha tak, volne plynut. Mam rad artove filmy, kde su dlhe zabery na povedzme vlniace sa obilne pole to mi nevadi. Len ked sa to prehana a dava sa niekomu isty podton /Morte a venezia/, tak tam uz som tvrdy a film patricne sklepem. Tu ukryte podtony nie su, ani homo laska k mlademu chlapcovi tu nie je - to je tak akurat u toho svinstva menom Morte a Venezia : 100 %

Nádherný film, symbolický, hluboký, citlivý, krutý. Báječná kombinace vzpomínek, současné mizérie, bez šance na nový život. Film, který by bez Marcella asi nestál za moc. Nikdy jsem netušil, že s včelama se dá takhle cestovat. Protože vysvětlení je ve filmu málo, chápal jsem situaci tak, že Spyros je rozvedený, jednu dceru právě provdal a s druhou se před lety rozhádal a teprve nedávno se usmířili, ale bydlí od sebe daleko. Postava mladé dívky vytváří silný kontrast k stárnoucímu muži (ne snad věkem, ale tím co ho čeká) stojícímu před poslední křižovatkou svého života. Dívka nemá zázemí, živobytí, a nebrání se půjčování svého těla aby se měla líp, přesto není vykreslena jako prostitutka, a cit který se mezi oběma rodí, by za některých okolností měl šanci přežít. Krásné rámování krajiny, nikoliv hledání toho nejhezčího, ale reálného a přitom krásného světa. Spyros putuje krajinou, zmíněna je Lamia, takže předpokládám, že putuje ze severu z hor někam dolů na jih, aby tak jak květena v průběhu roku má svá silná období, se svými zhruba 45 úly "posbíral" to nejlepší. Zvláštní pozornost zaslouží jeho dávní kamarádi, se kterými se zřejmě každý rok na své cestě potkává, a kteří tuší (obě strany tuší), že tento rok je to naposled.
Možná nejhezčí řecký film.