Vášeň a cit (2007)

Objektivně vzato by to bylo tak za tři hvězdičky,Smutky slečny Austenovérozhodně jsou autentičtější než tahle červená knihovna… ale moje romantická duše si nedokáže pomoct. Stejně tak bylo zákeřné obsadit neodolatelnou Maggie Smith. Nicméně já bych si vzal pana Wisleyho, který na první pohled sice mohl vypadat jako moula, ale na rozdíl od pana „Darcyho“, který prokázal jen vášeň, Wisley prokazoval charakter a iniciativu. Navzdory nepohodlí šel na bál, tančil, vyslovil se Jane, bez afektovanosti, ale zásadově, se jí vždy otevřeně veřejně zastával slovy a činy, bez patetičnosti.

Ať to napsal kdokoliv, J. Austen to nebyla. Nebyly to její dialogy, neb postrádaly její rafinovanost. Nebylo to její chování, resp. chování její doby, protože nedosahovalo její zdvořilosti a jemnosti, i když jsou za ní skryty urážky a odmítání. Nebyla to - aspoň jak ji vnímám já - její láska, neb ta u ní vznikala z úcty a obdivu, které se zakládaly na postupném poznávání se, dlouhých či pohotových výměnách květnatého jazyka, kterým při vší vznešenosti slov hledá pravdu, hloubku, podstatu lidí a věcí. Ať to natočil kdokoliv, vybral dobře herce, měl zajímavé nápady, jak nám zprostředkovat city, co se jim zračily ve tvářích a stejně jako J. Austen měl smysl i pro vedlejší postavy. Ať to napsal kdokoliv, netrápil se psaním tolik, jak ona, a neměl její smysl pro zápletku a děj. Uměl však natočit hezké přírodní scenérie, vybrat hezké šaty, srozumitelně vyjádřit rozdíl jednotlivých společenských vrstev, dobře přenést současnému divákovi společnost té doby. A hlavně, uměl moc hezky propojit její život a dílo.

Křehký svět Austenové próz není možné pochopit bez jejich dobového kontextu - přechodu od klasicismu k sentimentalismu, který nemohl nebýt prost romantických přesahů; Austenová jej obohacuje o nepostřehnutelnou realistickou notu. Je zjevné, že svět jejích próz, jež stojí u počátků moderního evropského feminismu, vychází z její poměrně úzce - opět dobově - vymezené životní zkušenosti příslušnice dolních pater anglických starých středních vrstev. Toto prchavé ovzduší zřetelné touhy po plném lidském životě se filmu a jeho tvůrcům podařilo zachytit takřka beze zbytku. Ann Hathawayová se navíc zdá být ideální představitelkou osobnosti Austenové. Ne vždy se takový výsledek podaří - jde "jen" o umělecké, byť dokumentárně zacílené dílo.

McAvoy vynikajúci ako vždy, ale hlavne Anne Hathaway bola úžasnou Jane Austenovou. Myslím, že hlavne vizáž jej urobili dokonale a vlastne jej dali šmrnc oproti originálu. Keď sa pozriete na obrazy Austenovej, tam tá iskra nie je, Hathaway teda dala spisovateľke ten punc hviezdy. A to nie som vôbec fanúšik tejto herečky. Inak je film presne ako jej doba a jej knihy, čiže viktoriánsky nudné, o láske a sklamaní.

Já prostě tuhle anglickou romantiku můžu. I když to občas drhne, má to kouzlo starých časů, pěknou přírodu, zvláštní "suchý" anglický humor. Byť AH je Američanka jak poleno, člověk jí věří, že je z Hampshire. A je to poučné, jako vždy. Následuje Wikipedie a čtení o v tomto případě Jane Austenové .... PODRUHÉ 20-8-23Narodila se ve Steventonu v hrabství Hampshire, v početné rodině reverenda George Austena (1731–1805) a jeho ženy Cassandry roz. Leighové (1739–1827). Pocházela z osmi sourozenců, byla druhým nejmladším. Měla šest bratrů a starší sestru Cassandru, která, jak svědčí stovka zachovaných dopisů, jí byla z celé rodiny nejbližší. POTŘETÍ / JR 12-4-25dle Googlu to asi bylo trochu jinak, Toma Lefroye nezmiňuje.Jednou z mála „událostí“ v jejím jinak klidném životě bylo zasnoubení s mladým mužem jménem Harris Bigg-Wither, které Jane na druhý den zrušila, protože se nechtěla vdát bez lásky. Ale třeba ten Lefroy tam byl, jen není v Googlu zmíněn. JD 25-1-26