Útěk ze seriálu (1989)

Herectví je zvláštní svět. Herci mají opravdu dvojí život. A jestli se jim míchají - kdoví? Ale jako divák mám také tendence přisuzovat hercům vlastnosti dle za mě úspěšných rolí. Zvlášť, pokud hrají všechny role tak nějak stejně. Ale jména mám přiřazená správně a určitě bych nedával někomu psa jen proto, že mu v seriálu umřel. To bylo přehnané.

"Ty jseš rozptýlenej! Ty jseš nesoustředěnej! Prosím tě, to je tak těžký si představit, že už nechceš žít?!"Populárny herec Nárožný hrá v seriáli sympatického obetavého a národom milovaného námestníka veľkého podniku. To, že si herca s jeho postavou zamieňajú diváci je ešte celkom pochopiteľné, že mu prílišnú podobnosť či naopak odlišnosť od zobrazovaného ideálu vyčítajú aj jeho najbližší už menej, ale keď už si ani on sám nie je sebou istý, je to na pováženie a nakoniec ho to privádza až do ordinácie odborníka na duševné zdravie."Já blázen jsem si myslela, že si beru citlivýho jemnýho člověka, ale toho ty máš jenom pro obrazovku, doma jseš úplně někdo jinej!"Scény z nakrúcania pod velením skvele nervného režiséra Heřmánka mu k onomu zdraviu príliš nepomáhajú a náš hrdina zvažuje odchod, ba priam až útek. Zábery z fiktívneho seriálu (vrátane hudobnej zložky) sú paródiou na ušľachtilých hrdinov z normalizačných opusov akoMuž na radnici,Okres na severučiZákony pohybu, ktoré sa ale stále držali v rozumných medziach, aspoň čo sa týka počtu dielov, k vysokým numerám spomínaným vo filme sa blížili lenMalé dějiny jedné rodinya vyslovene nekonečné so stovkami pokračovaní boli za socíku len seriály v rozhlase. Každopádne solídna zábava, reagujúca prehnane parodicky na vtedajší fenomén a tak trochu predpovedajúca komerčno-televíznu budúcnosť, kde už ale vo veľkej vzájomnej konkurencii (nehovoriac o iných dostupných formách entertainmentu) nemajú seriály ten celospoločenský dopad ako pri socialistickom televíznom monopole. Herecky bezchybné, vrátane skvele obsadených vedľajších miniroličiek (Císler, Bedrna, Dítě, Venclík) a aj tá štvrtá stena nám padne. Za päť opakovaných záberov."Pane režisére, nebyl jsem v té scéně příliš žoviální?"

,,Já když se do tebe zamilovala, ta jsem se zamilovala do Cyrana z Bergeracu, jenže se z něj vylíhl Sláma!'' --- Už to tady zaznělo. Námět geniální, ale socialistické kulisy to tak trochu sráží. Na druhou stranu soudruh Ing. Sláma ač náměstek je ještě starým soudruhem pracujícím ve fabrice a toto názvosloví by k modernímu hávu moc nezapadalo. A budovatelský odér seriálu připomíná i skvěle udělaný hudební podkres jeho fiktivních titulků. Děj chvilkami nudí, ale místy dochází ke skutečně zajímavým dialogům. Film s velkým předstihem vystihl fenomén, který byl pak markantní hlavně v devadesátých letech, kdy se se seriály roztrhl pytel. Za komunismu totiž sice vznikla celá řada seriálů, ale většina z nich byla národu spíše tak trochu k smíchu. Jmenujme třebaZákony pohybu,Muže na radnici,Okres na severu,Plechovou kavalérii, vysmívanéRodákya další. Řada z nich ukazovala jak je to náročné v tom či onom řemeslu a vždy se jimi táhla ideologická niť vůdčí role strany. A toho měl divák po všech těch schůzích a ideových školeních i tak dost. Naštěstí tam alespoň hráli herci už tehdy slavných jmen , ale i oni sami často nemohli v té vatě předvést veškerý svůj um. Proto se chytly spíše ty seroše z reálného života jimž vévodili třebaChalupáři, trochuDruhý decha národem milovanáNemocnice na kraji města. Zatímco málokdo si ztotožňoval Buchvaldka jako pracovníka Národního výboru, nebo Josefa Dvořáka jako výborného kuchaře, u Jaroslav Moučky došlo ke zcela jinému efektu a po roli bodrého krajského tajemníka Pláteníka mu Pláteník už tak nějak zůstal. Dokonce si lidé zejména na vesnicích pletli jeho skutečné jméno se seriálovým byl jako Pláteník následně dlouho vnímán na besedách širokou hlavně starší veřejností. A já si skoro myslím, že Ing. Sláma a to celé kolem něj tím byl možná takovým předobrazem a inspirací k tomuto scénáři. Podobný osud potkal některé herce z Nemocnice na kraji města, kdy třeba pan Abrhám sám míval někdy problémy s lidmi, kteří v něm i v reálném životě viděli nekompromisního primáře Blažeje. Svým způsobem byli předlistopadoví seriáloví herci  ti první, kdo si u televizního diváctva prošli spojováním jimi hraných postav s jimi samotnými. Polistopadová smršť pak některé nebožáky hrající hlavně záporné postavy dostala mnohdy do nejedné nepříjemné situace a zmiňovali se o tom jak herciŽivota na zámku, takOrdinace v růžové zahradě,Uliceapod...  Závěr filmu měl docela dobrou ironickou tečku. Pana Nárožného mám rád a soudruha Slámy se zhostil bezvadně. Opět jsem si taky při sledování musel říci jak tenkrát neskutečně nádherná ženská byla Dáda Patrasová. Tohle bylo hodně zajímavé i z hlediska fenoménu jakým je ovlivňování lidí filmem a předkládanými obrazy.  Dávám tedy za dva psy a jednu kočku. * * *

Tohle musel být v 80. letech naprosto geniální nápad, protože se mi to líbí i dneska... a to je dokonce nové tisíciletí. - Takže jsem se buď zasekla, nebo je to nadčasové. 🙈 Příběh herce, tady konktrétně herce Hofmana, který hraje hlavní roli v nekonečném seriálu 👉🏻 náměstka a hlavního hrdinu Ing. Slámu (po chvíli jsem si začala plíst, kterej je kterej 😀). Postupně se za vzniku různých okolností a konfliktů přestane odlišovat od reality a (podobně, jako já v těch jménech) se ve filmu začíná ztrácet. Sama osobně námět a vlastně i film pokládám za velmi dobře zvládnutý, protože mě hrozně bavil a už ze začátku nadchnul. 👌🏻 Není to nic náročného, až teda na ty jména ehm... ale skutečnost je zobrazená velmi přesně. Přesně takhle nějak si představuju osudy oblíbených a velmi populárních herců, kteří byli anebo i jsou svědky těchto událostí a děje se jim něco podobného. Určitě se to muselo dít i Petrovi Nárožnému, protože byl tak skvěle přirozenej, tak geniální, a tak geniálně se uměl rozčilovat, že mi fakt nikdo neříkejte, že se mu tohle nedělo. 🤔 Takže za mě suprovej film, kterej se povedl i přes to, že se Vladimír Kratina silně nehodil do role doktora. A poslední věta Karla Smyczka: „Neboj, Petře, příští týden tam máme Šéfy, tak si zahraješ.“ mě kompletně rozsekala. All in all doporučuju!

Satira na nekonečné seriály, která je v současnosti mnohem aktuálnější než v době jejího vzniku. Bavil jsem se výborně, některé neskutečně tupé dialogy, které v natáčeném seriálu "Fellini" Heřmánek uváděl v život, obzvláště stojí za to (třeba o tom jak v podniku vlastně taky všichni visíme na jednom laně jako v horách).