Úsměv Mony Lisy (2003)

Nesadlo mi to, a to mám Juliu Roberts rád, bola chyba vo mne? Možno, ale jednoducho mi ten dej pripadal nezaujímavý, príliš cielený na ženské publikum a feminizmus ako taký. Jediné, čo som si z toho vzal, je konštatovanie, že ženy to mali v 50.rokoch ťažké a preto sú dnes ako vypustené z reťazí a ťažko u nich hľadať dôveru. Čo vlastne chcel týmto filmom básnik říci?

Padesátá léta, dívčí gymnázium. Ač inteligentní a po vzdělání dychtící, hlavním cílem studentek zůstává dobře se vdát a postarat o manžela/domácnost. První polovina filmu je příjemně nenásilně konfrontuje s emancipací a rozvíjením vlastních názorů, aby ta druhá spadla do zkratkovité romantiky a plytkého kýče. Škoda, silné obsazení – Julia Roberts jištěná mnoha mladými (budoucími) hvězdičkami – mělo na víc, ovšem režisér Newell svůj stín nepřekročil.

Někdo tu zmínil film Společnost mrtvých básníků a něco o srovnávání a já musím konstatovat touché. Tyto dva filmy dokonale zobrazují nastavení americké společnosti v 50. letech dvacátého století. A zatímco mladí kluci se učí recitovat básně a hledat svou podstatu, dívkám je jejich podstata služek v domácnosti tvrdě vtloukána nejen okolím, učiteli, ale i vlastními rodiči. A "kapitámkami" jsou všechny, které se nehodlají podřizovat této nedůstojné roli. Film je hereckým koncertem několika mladých hereček, z nichž Julia bezpochyby září nejméně. Ale to nevadí, protože ten film není o ní.

Film akcentuje roli amerických žen v padesátých letech. Heroizuje hlavní hrdinku, která se vzepře konzervativnímu nastavení společnosti, což se mi zdá vzhledem k tomu, že se americká společnost ve vnímání žen moc neposunula, jako falešné. Nad příběh samotný vyčnívá výprava - interiéry, exteriéry, kostýmy. A zejména hudba. Rachel Portman je v historických filmech úchvatná! Zmiňovala jsem ji už několikrát. Její hudbu používají i čeští dokumentaristé, protože umí opravdu povýšit emoci obrazu. Právě kvůli hudbě jsem na film  koukala po letech znovu. (No, spíš ho poslouchala).

Krásny film a důkaz toho, že k natočení dobrého filmu stačí mít dobře promyšlený děj a nějakou tu hlubší myšlenku a ne postavit film na vyobrazení všech existujících ras a pohlaví. Jsem rád, že mi film unikl a mohl jsem v roce 2024 opět vidět kvalitní kousek, které se již bohužel v této zvrácené době netočí.