Láska za časů cholery (2007)

Kniha jako předloha je geniální, ovšem tento tento film se jí podobá jen vzdáleně, a taky mi trochu vadilo nepříliš zdařilé maskování herců (asi není jednoduché udělat záběr od puberty po stáří), ale stejně jsem se docela dobře bavila - snad právě proto, že z knihy Márqueze vím, o co šlo. Přestože tedy předloha a toto zpracování se dost liší zejména v celkovém pojetí, moc nechápu tak nízké hodnocení a naštvané komentáře. Zase tak špatné to není - ale možná to je opravdu tím, že jsem četla předlohu.

Tak tato adaptace skvělé a slavné knihy se opravdu, ale opravdu nepovedla. Magický realismus se zde vůbec nekonal, zůstal jen holý příběh, jež sám o sobe vyzněl jako totální pitomost. A nezachránil to ani Javier Bardem (dokonce bych řekla, ze ten to potopil už úplně). Též jsem marně čekala na jedinou větu, kterou si z textu pamatuji a dávám k dobrému celý život: "Můj synek v životě nezastonal, leda na choleru." A tu tam nedali.

Pane bože, to čo bolo?! Tak duchovne prázdny a navyše aj stupídny film sa len tak nevidí. Debilita skoro na úrovni Sharkanáda. No veď povážte. Som ťažko zaľúbený, a tak pretiahnem vvšetko čo sa pohne. A ešte si o tom robím záznamy. Samozrejme, svojej vyvolenej ani muk, aby sa nič nedozvedela. A keď na to príde, tak žiaden problém oklamať.... Celá dejová linka je nudná a zbytočná, že som mal chuť otrieskať si hlavu o stenu, len aby už bol koniec. A Javier Bardem vyzeral ako úlisný hňup. Škoda reči, sa čudujem, že niekto vydal takýto debilný hnus.10/ 100

Další pokus zadaptovat pro film mystickou hru se slovy spisovatele Gabriela Garcíi Marquéze. A opět pokus rozpačitý, neb kouzlo mystiky jen tak filmově zprostředkovat nejde.

Když se vezmou Marquézovy knihy (ty, jimiž se proslavil, nikoliv sběr ne již tak povedených novel a delších povídek) z hlediska děje, jsou jím buď přeplácané (Sto roků samoty), nebo chudičké (Láska za časů cholery, Kronika předem ohlášené smrti).

Pokud chce někdo adaptovat jeho dílo pro film, musí totiž zachovat to nejpodstatnější, co je knihám vlastní - mystickou atmosféru, kdy mrtví rozprávějí se živými, kdy lidská jatka dostanou poetický název a patří ke sledu různých světových příčin a náhod, kdy se hraje se slovy, významy a symbolikou.

Tak trochu se to povedlo ve filmové adaptaci Kroniky ohlášené smrti z roku 1987, Francesco Rosi má totiž podobné smýšlení i vize. A proto je také nutné říci, že se tato nová adaptace Lásky za časů cholery nepovedla. Inscenačně je nudná, působí jako TV film, chybí tomu větší výprava, hra s barvou, charakteristikou místa apod.

Chybí ono mystické podhoubí a v podstatě jde právě jen o ten převyprávěný děj. A ten je vskutku banální - jednu ženu milují dva muži a ten jeden je ochoten čekat na ženu i za práh stáří. Obávám se, že režisér Mike Newell to vzal jako nějakou bokovku tenhle film a herci Benjamin Bratt, Javier Bardem a Giovanna Mezzogiorno jako zkoušku masek, protože některé z nich, kdy mají představovat staříky a stařenku, jsou vyloženě směšné.

Jako bonus zde najdeme jen fotogalerii (3:42) a nutno ještě podotknout, že zatímco v zahraničí má obraz formát 2,35:1, české vydání 1,85:1.

Dlouho jsem nechápal, proč má zpracování tohoto Márquezova přenádherného románu o věčné lásce tak slabé hodnocení. Dávám tři lepší hvězdičky, přesto důvody, které tohle slabší hodnocení mám, jsou jiné než u řady kolegů. Jistě je velmi obtížné vměstnat do dvou hodin příběh trvající přes půl století, ale to podstatné z románu v něm bylo a dokonce i dialogy odpovídaly knize, kterou jsem před pár dny dočetl. Jen to bylo trochu rozplizlé a rozkouskované do řady epizod, které ne vždy na sebe navazovaly a těm, kteří knihu nečetli, to mohlo být obtížně spojitelné. Přesto to rozhodně nebyla nějaká věc režijně nebo scénáristicky blízká ubohoučkým latinskoamerickým telenovelám. Spíš to bylo ubohoučky hollywoodské, které bilo do očí ve chvílích, kdy kolumbijský muž píše text anglicky, vlastně americky. Marquezovy knihy by měli adaptovat hispánští autoři, kterým je i prostředí Jižní Ameriky bližší. Fermjína - Giovanna Mezzogiornová - byla krásná žena, akorát neodpovídala běžné vizáži Kolumbijek, Javier Bardem pro mě byl dost obtížně stravitelný. Trapné bylo, když si tito dva relativně mladí herci měli počínat jako stařečkové, maskérská práce nebyla rozhodně prvotřídní. Ale jo, jako připomenutí dějové osnovy románu docela ucházející.