Úsměv Melody (2007)

Dost mne mrzí, že se ke mne dostala jakási verze, kde byly titulky dělány zřejmě jen translátorem, tudíž některé věty absolutně nedávaly smysl a všechny osoby mluvili pouze v mužském rodě. No nic. Ten film má svoji kvalitu a v subžánru kriminálek o těžce narušených delikventech není žádnou lehkou vahou. Navíc, ten rozjezd je celkem originální a když se vám to vše pospojuje, má to velký potenciál. Ten se sice později trochu vinou všelijakých kliček vytrácí, ale rozhodně zcela nevyšumí. Mélanie je skvělá herečka a i originální bytost, která každý film dokáže vytáhnout o dvě až tři patra. Zde v roli přemýšlivé policistky z nevyřešenou minulostí doslova exceluje.

Od kriminálky, dnes již pouhého komerčního produktu, žádné myšlenkové poselství čekat nelze - její funkcí je lehce zahrát na strunu našich nižších pudů a ukojit touhu po strachu a děsu a ano, Le Chambre des morts tyhle pocity navodit umí, ale není to trochu málo? Přijít dnes v tomhle žánru s něčím novým, znamená vymyslet krkolomnější způsob trýznění obětí nebo "úpravy" mrtvol - což může mít pro nás, kteří kriminálkám nerozumíme, něchtěně komické účinky - ale samo o sobě to je trochu zvrácené. Tenhle film si za své hodnocení může sám se všemi svými účelovými skoky ve vyprávění, neuvěřitelným množstvím nesmyslností (mrtvé opičky, to tu ještě nebylo:) a především neobjasňováním motivací jednání postav (že by bylo jedno, proč někdo vraždí, ale hlavně, že vraždí?) - zbývá tedy jen ponurá atmosféra. Mélanie Laurent, Céline Salette i Gilles Lellouche jsou výborní herci, především ve filmech, které mají hlavu a patu. Závěrečná dekadentní klipovitá scéna byla "zajímavá", ale hlavně kvůli hudbě...

Velmi dobrá zápletka na začátku rozjela solidní podívanou v tomto krimi trilleru. Často se dařila ta snaha o ponurost, kterou známe z nejlepších filmů tohoto žánru, hlavně americké výroby. Bohužel je to také dost chaotické a některé scény hodně nelogické ( např.upálení soka i s penězi). Mélanie jsem teď viděl v několika filmech (Le concert, Podfukáři) a dá se říct, že tato role ji asi seděla nejvíc. Škoda té nepřehlednosti v ději, protože jinak to bylo drama jak se patří.

Plán bol asi natočiť niečo na štýl Purpurových riek. Nevyšlo to, pretože: 1. Scenár. Snaží sa riešiť obrovské množstvo vecí a väčšinu pritom nedotiahne do konca (trauma, romantická zápletka). Okrem toho Lot miestami zabúda na logiku a tiež je tu na mňa moc veľké množstvo náhod (a to hneď v úvode). 2. Réžia. Opäť Alfred Lot. Toto je dosť zvláštne. Ten človek má zároveň úžasný cit pre stavbu scény (takmer všetko z domu vraha), zároveň ale absolútne nie je schopný budovať napätie a udržať diváka v strehu. A čo je najdôležitejšie, jeho réžia je hodne zmätená. Občas som mal vážne problém chápať, čo sa práve deje a jak čítam tie komentáre, asi som nebol jediný. 3. Kamera. Nielen, že sa to dalo natočiť oveľa objavnejšie (čo by rozhodne pomohlo aj napätiu), ale kameraman celý film používa nejaké divné filtre, cez ktoré nie je moc vidieť a navyše dodávajú filmu taký ten klasický, francúzsky, televízno-kriminálkový look, čo beriem tiež ako problém. 4. Herci. Okrem Mélanie sú vážne všetci až zúfalo necharizmatickí a keď ich najbližšie niekde uvidím, pochybujem, že si spomeniem, že som ich už niekedy videl.
No ale dal som 60%, takže to asi nebolo úplne zlé. La Chambre des morts zachraňuje niekoľko nasledujúcich detailov: 1. Réžia. Ako som už písal, Lot vie pekne natočiť niektoré veci. Páčil sa mi hlavne interiér domu vraha, kopa rekvizít, nasvietenie; vážne by som sa tam asi bál vstúpiť... A brutalita. Mŕtve decko už v prvej pol hodine, opica, pes... 2. Hudba. Pre žáner trochu neobvyklý (hlavne v závere), ale výborný soundtrack. 3. Mélanie Laurent. No, skúsim na chvíľku zabudnúť, že je to moja úplne najobľúbenejšia herečka. Scenár jej nedáva moc príležitostí sa nejak výraznejšie prejaviť, ale tá charizma! Môžem nezaujato povedať, že sama ťahá celý film. A darí sa jej to. Nebyť jej, asi by som tú tretiu hviezdičku ešte prehodnotil.

Mélanie Laurent byla skvělá, ale hrála v kriminálce, která byla neuvěřitelně nepřehledná, hlavně ve své druhé půlce. Rozeběh byl nicméně parádní a suprově se do toho dostalo. Epický a mysteriózní náběh pak ale ztratil sílu a francouzské Sedm z toho prostě ke konci nebylo. Ale bylo to fajn, hlavně díky Mélanie. Ta se tomuhle filmu upřít nedá.