Un americano a Roma (1954)

Talianom asi genetika nedovolí byť ticho ani päť sekúnd a tento film je toho krásnym dôkazom. Alberto Sordi tu ide od začiatku naplno a spočiatku je jeho ukecanosť a prehrávanie celkom zábavné, ale čím ďalej film pokračoval, tým viac som mal chuť mu zalepiť ústa leukoplastom. Chápem, že tá postava mala byť karikatúrou talianskeho obdivu k Amerike a hollywoodskym filmom, no občas už to bolo tak teatrálne a ukričané, až mi to začalo liezť poriadne na nervy. Na druhej strane, niektoré odkazy na americké filmy a celkovo satira na amerikanizáciu Talianska boli fakt podarené a miestami to malo veľmi dobrý nápad. Škoda, že humor na mňa fungoval tak napoly, pretože veľká časť komédie stojí práve na Sordiho neustálom jačaní, grimásach a chaose okolo neho. Občas som sa pobavil, občas pousmial a občas som mal pocit, že sledujem 90 minút hlučnej talianskej rodinnej hádky. Ale ako dobová satira to svoju hodnotu určite má a niektoré scény sú dodnes dosť ikonické.

Amerikán v Římě. Jakýpak Američan, vždyť mezi tím, co se na něj Nando tak mermomocí snaží hrát, se stejně nejenže nezbaví italského akcentu, ale také si nakonec navzdory všem svým promluvám vybere k večeři ty rodinné špagety. Alberto Sordi řádí jako natolik nezřízená střela, že po skončení jen marně tápete, zda tam ještě hrál někdo další. Téma až nemocně fanatického opičení se dle vyvoleného národa a jeho bezmezného uctívání je nadčasové, zpracování zase vyloženě groteskní, ale bavilo mě všímat si i to, jak tvůrci protavili obsahový motiv napodobování Američanů i do filmového stylu vícera sekvencí, třeba s viditelnou zadní projekcí během jízdy motorkou po silnici (v kontrastu k tendencím italského poválečného filmu natáčet výhradně v autentických exteriérech) nebo napodobováním amerických westernů i muzikálů (s přiznanou variací naAmeričana v Pařížinejen názvem, ale i muzikálovými čísly v rámci divadelní zkoušky). Dochází nejen na řadu drobných odkazů na hollywoodské klasiky, ale ve vybraných příhodách rovnou na malé variace tehdy ještě čerstvých filmů Billyho Wildera v podoběEsa v rukávua předevšímStalagu 17. Na svůj rok vznikla možná až překvapivě nabitě postmoderní komediální hříčka, která již v roce 1954 stíhá vedle filmu reflektovat také televizní médium... a tak mě jen trochu mrzí, že posledních cca 15 minut se už rozjela na můj vkus přílišná fraška, kterou v závěrečném dialogu s doktorem zase vystřídal natolik mimózně ideologicky jednostraný závěr, až jsem si pro změnu vzpomněl na budovatelské agitky. Nakonec to v konkurenci jiných aktuálně viděných filmů vidím spíše jen na lepší 3*:[70%](22.09.2025)

Neuveriteľná bláznivá komédia na tému amerikanizácia. Mladý Nando úplne podľahol americkému spôsobu života, rozpráva, chová sa, chodí ako Američan, snaží sa jesť americké jedlá ( scéna, keď večeria je báječná )... a všetko s talianskym naturelom. Alberto Sordi uchmatol celý film pre seba, jeho pohybové nadanie, ukecanosť, ľútostivosť sú proste excelentné. Štvrtý komentár.(01.06.2018)

Reziser Steno /Policajt Drabem a Policajt v Africe/ natocil vybornu taliansku komediu, v ktorej jeden chlap Alberto Sordi /Silnice Rim- Neapol neprujezdna/ zijuci v Rime napodobnuje takmer vo vsetkom US styl zivota. Pritom nachadza nepochopenie vonkajsieho mesta, lebo odmieta zit klasickym talianskym stylom zivota. Takze aj taka Ursula Andress mala pred bondovkou Dr. No na konte aj tento vyborny film . Steno uz tu ukazal talent pre reziu a smiat sa da takmer neustale, na rozdiel od mnohych US umelotin. 85 %(21.01.2017)

Jde o jeden z nejslavnějších filmů s Albertem Sordim, ve kterém ztvárnil postavu mladíka oblouzněného Amerikou a jejím životním stylem. Kdykoliv si člověk zadá například na Googlu jméno Alberto Sordi v sekci obrázky, mezi prvními bude právě snímek z jedné scény, kde Nando (A. Sordi) do sebe cpe špagety a má při tom naprosto šťastný a krásně vykulený výraz. To je právě zásadní scéna, kde Nando pochopí, že Amerika není přesně to, co si myslí, že Amerika je. A místo nesmyslného pojídaní jakoby americké stravy (sendvič, jaký by vyrobili jen pejsek s kočičkou místo dortu) se pustí do zbaštění maminkou připravených špaget a červeného vína. Podobných scén je ve filmu více a rozhodně stojí za to se na něj podívat. 91% hvězdiček(11.05.2007)