Učitelem z nouze (2014)

Ani Grant už není zárukou pohodové Grantovky, a není divu, že tenhle podprůměrný pokus byl asi poslední v tomhle jeho typickém stylu sympatického poplety, a musel se nadále přehrát do snad ještě sympatičtějších rolí potrhlých hajzlů. Zde je nicméně názorně předvedena ukázka toho snad úplně nejprůhlednějšího scénáře ever. A po skončení vlastně nevím, proč hodnotím tak dobře.

Ten nápad napsat scénář o scénáristovi...ten zrovna originalitou oplývá. A Lawrence vlastně není ani nijak zvlášť vtipný autor...jak dokazují jeho ostatní scénáře. Jenže to vypadá, že si je této skutečnosti vědom a (snad záměrně) si z toho dělá legraci. Stejně jako postava Keitha nechrlí super fóry, občas je dokonce trapný, ale hloupý není a vlastně to myslí dobře. Jestli jste měli, nebo máte spisovatelské ambice, tak tuto meta hříčku oceníte. A pokud máte stejný vkus na ženy jako Keith a já, tak vás potěší i postava Holly, která byla díky Marise Tomei velmi roztomilá, inspirující...svěží. V prvním plánu není Učitel z nouze rozpustilou komedií prodchnutou vtípky... ale ve skutečnosti jí vlastně je. A přestože je ten příběh v mnoha ohledech průměrný a předvídatelný, z nějakého důvodu mě to bavilo. Ta čtvrtá hvězda je jen za Holly.

Asi bych si sám od sebe romantickou komedii nepustil, ale nějak to běželo a viděl jsem tam Hugh Granta, tak jsem to zkouknul. A nelitoval jsem. Jsou tu samozřejmě klišé a většinu vývoje dokážete odhadnout skoro od začátku, ale je to hrozně příjemně natočené a zahrané a taky tu docela nenuceně funguje humor. Už to, že první věc, co Keith po příjezdu do školy udělá, je, že ojede studentku a hrozně naštve místní předsedkyni etického panelu, je dobrý základ. No a samozřejmě je tu Marisa Tomei. Po dlouhé době romantická komedie, která je i vtipná.

Příjemný příběh ze života, kde sympaťák Hugh Grant hraje scénáristu a zároveň milovníka filmů. Okolnosti ho ale donutí jít studovat na školu a předat své filmové zkušenosti svým vrstevníkům, což je moc fajn. Obyčejné, ale fajn. Nicméně ty filmové hodiny s těmi žáky se moc hezky poslouchaly a Marisa Tomei byla ultra úžasná. Takže i když je film poměrně klasický, koukalo se na něj docela hezky.

Se žánrovým zařazením mezi romantické komedie by se dalo v podstatě možná i souhlasit, nicméně já si osobně myslím, že mnohem přesnější by bylo tuto podívanou označit za odlehčené konverzační drama, jelikož ani humor, ani romantika tu určitě nejsou ani trochu těmi nejvýraznějšími směry, kterými by se The Rewrite po celou dobu ubíral a kterými by diváky mohl nějak zásadně oslovit. Každopádně především díky Hugh Grantovi to působí v mnoha ohledech hodně britsky, a to jak třeba v rámci právě takové té sušší vtipnosti, tak hlavně atmosféry. Celý film se jinak nese ve velmi poklidném tempu, s mnoha dialogy, které se ovšem tedy krom již též zmiňované romantiky zabývali i tím pro většinu diváků nejatraktivnějším tématem, a to scenáristikou, jejím fungováním, smyslem, nebo třeba pravidly, a i když se tedy samozřejmě jistě nejedná o žádný odborný, či zrovna nejvěrohodnější náhled, tak i přesto dokáže zaujmout a bavit. Postavy a jejich herečtí představitelé pak představují pro tuto podívanou hodně důležitý faktor, myšleno v pozitivním smyslu, jelikož jsou jak výrazné, tak sympatické, zajímavé a neotřelé. Nějakou zásadnější výtku k filmu jinak nemám, je to prostě taková milá, nenucená pohoda, nepřinášející sice nic zvláštního, ale funguje dostatečně natolik, aby si zasloužila diváckou přízeň.