Hoši no koe (2002)

No, ehm... Takhle, líbí se mi myšlenka, sem tam ta poetika má své kouzlo. Vzít ten námět někdo jiný (třeba Satoši Kon), něco vyškrtnout, pořádně to domyslet a propojit, líp to udělat a byl by to super film. Ale takhle? Vyděračský kýč, který se tak strašně soustředí na romantickou linku, až úplně zapomíná na vše ostatní. Proč ti mimozemšťané napadli lidstvo, z jakého důvodu a proč se pak "stáhli" a lidstvo vyslalo expedici na jejich planetu? Netuším. Přeslechl jsem se, nebo si na takovou misi USA vybrala za Japonska holku, které je 14, 15 let? To jako fakt, tvl? Ale to u Šinkaie není nic nového, co jsem si prostudoval jeho tvorbu, tak hlavními hrdinkami jeho filmů většinou jsou hodně mladá děvčata, na které je asi dost ujetý... Hezké. Tak aspoň že je nezatahuje do sexu, ale to podle 2 filmů moc soudit nemůžu, že. Co se animace týče, Šinkai umí animovat mraky a západy Slunce, jenže to ostatní vypadá dost obyčejně. Navíc tohle dělal na koleně, takže to vypadá docela blbě, hlavně ty postavy. A když se ještě vrátím k tomu ději, ten je tak odbytý a nepromyšlený, že to až bolí. Tak hlavně že je to krásně poetické, romantické a se září Slunce tak nechutně přesvětlenou, až z toho bolí oči. Přitom by to fakt mohl být dobrý film, ale to by se ho fakt musel chopit někdo jiný, než Šinkai. Ale tak aspoň že ta stopáž je příjemná. 2*

„NAGAMINE MINAKO JE SPOLUŽAČKA Z NIŽŠÍ STŘEDNÍ, KTERÁ MI BYLA VELMI BLÍZKÁ. DOUFAL JSEM, ŽE PŮJDEME NA STEJNOU VYŠŠÍ STŘEDNÍ. ZATÍM TO ALE VYPADÁ, ŽE NAGAMINE JE NEDALEKO OD JUPITERU..."Minako a Noboru jsou blízcí přátelé z nižší střední. Plánují jít na stejnou vyšší střední, avšak Minako je nakonec naverbována na vesmírnou expedici...» Co se mi líbilo:1) Komunikace v čase a prostoru.Právě tento obsah je jistým poselstvím celého filmu, kdy vidíme, jak spolu blízcí přátelé nejprve komunikují s pohledem do očí a později již jen přes mobilní telefon. Avšak čím dále je Minako od Země, tím déle trvá příjem odeslané zprávy a od určitého bodu se stává konverzace velmi obtížná.» Co jsem nemusel:1) Zbytek.Už na pohled filmu ubližuje statická kresba. Prakticky nevidím nic jiného, než jen výměny statických snímků. Dále film klesá na hodnotě díky slabému ději. Sice vidíme rozdělené životy dvou mladých lidí, avšak ze strany Noborua o něm nevíme fakticky nic. Jako kdyby se zasekl v čase středoškoláka a dál se nic nedělo. Ani Minako není dostatečně vyobrazena, vidíme ji jen sedět ve velkém mecha jak střílí emzáky, nic víc. Další třešničkou na dortu je právě Noboru, kdy ani za osm let se nedokáže přenést přes fakt, že jeho slečna je zkrátka daleko ve vesmíru a stále na ni čeká, doufajíce, že se třeba někdy zase uvidí. To je strašná blbost, copak si těch osm let fakt nevšímal svého okolí? Největší hloupost ale vidím právě v nevyřčených citech. Jeden pro druhého trpí, ale že by vzali mobil do ruky a třeba to napsali?» Shrnutí:Zcela souzním se Zízou, zmínila vše, co si myslím i já. Tento film za sebe nemůžu doporučit, neboť je na něm zkrátka vidět, že to není Šinkaiova tvorba z posledních patnácti let, která má hluboký cit a poselství. Vím, že tento film dělal jeden člověk, ale prostě jsem od něj čekal mnohem více, ne jen experimentální tvorbu. Ale jak se říká, nějakou tvorbou pan Šinkai začít musel...

Jaké by to bylo, kdyby vaše zpráva ke člověku, kterého milujete, cestovala několik let? I tuhle otázku nepřímo pokládá Makoto Šinkai ve svém anime kraťasu a jakkoliv se to může zdát cesta v čase zpátky, jedná se o sci-fi příběh. Obdivuji ten japonský cit pro estetiku a volbu barev a zvuku tak, aby do sebe vše zapadalo. Obzvlášť mě zde zaujal pianový soundrack, obsahující několik velmi pěkných melodií. Závěr mi už přišel jako příliš velké klišé, jinak mě ale snímek příjemně překvapil a jsem s ním poměrně spokojen.

Vždy ma zaujímalo ,čo za mutanta vznikne ,keď skrížim All You Need Is Kill a Interstellar - práve som to zistil. Makoto sa stále drží svojích obľúbených vzťahov a robí to na výbornú. Pokiaľ sa nemýlim ,je toto jediný Šinkaiov príbeh ,ktorý pre hlavné postavy neskončil zrovna najlepšie. Zaslúžených 73%

Udělat animovaný film a ještě ho celý namluvit jen ve dvou lidech je vážně úctyhodné. Z velké části to však působí jako nějaká počítačová střílečka z vesmíru a děj je místy dost zmatený. Neustále zde dějová linka přeskakuje z naší planety Země někam do vesmíru a tudíž moc nelze určovat časové intervaly po uplynutí nějaké doby. Do toho je příběh postaven na romantickém vztahu, který prochází těžkou zkouškou v podobě vztahu na dálku. Zatímco ona trčí kdesi ve vesmíru a pálí ze svého vesmírného vozidla ohnivé koule o sto šest, on na svou dívku trpělivě čeká a čeká, až se nakonec chudák ani nedočká. Film mě nijak zvlášť nezaujal, ale ta nízkorozpočtová atmosféra zahrnující 3D vesmírná tělesa připomínající vzhled těch z počítačových her a minimalistickou melodii měla něco do sebe. Když už nic jiného, tak se alespoň může člověk po zhlédnutí tohoto filmu zamyslet nad filozofií celého příběhu.