Tváře v davu (2011)

FilmTváře v davu(Faces in the Crowd) přináší do žánru krimi thrilleru naprosto originální a děsivý prvek – medicínskou diagnózu zvanou prosopagnosie (obličejová slepota). Pro diváka, který má rád napětí a záhady, je to fascinující koncept, protože vás staví do stejné pozice jako hlavní hrdinku: nikomu nemůžete věřit, protože nikoho nepoznáváte. Představte si, že se podíváte na svého partnera, on na chvíli odejde do vedlejší místnosti, a když se vrátí, vidíte úplně jiného člověka. Režisér Julien Magnat tento koncept využil bravurně. Film používá velmi chytrou techniku – postavy kolem hlavní hrdinky Anny (Milla Jovovich) hraje v průběhu filmu několik různých herců. To, co by jinde byla chyba v kontinuitě, je zde záměr, který u diváka vyvolává stejný pocit zmatku a paranoie, jaký prožívá Anna. Skutečnost, že vrah může stát přímo před ní a ona ho nepozná, dodává filmu neustálý podtón nebezpečí. Klasická hra na „kočku a myš“ zde dostává úplně nový rozměr, protože myš vlastně neví, jak kočka vypadá. Jsme zvyklí vídat Millu Jovovich jako neohroženou akční hrdinku (např. v Resident Evil), ale v tomto filmu ukázala svou zranitelnější tvář. Její ztvárnění ženy, která ztrácí půdu pod nohama a jejíž sociální život se hroutí, je velmi přesvědčivé. Divák s ní soucítí, když se snaží identifikovat lidi podle drobností, jako je styl chůze nebo vzor na kravatě. Je to napínavá, chytrá a vizuálně zajímavě pojatá podívaná, která vás donutí přemýšlet, jaké to je, když se nemůžete spolehnout na svůj nejdůležitější smysl. FilmTváře v davusplnil očekávání a dokázal, že i s menším rozpočtem lze natočit originální a napínavý kousek. Suma sumárum, napínavý filmTváře v davu ode mne získal čtyři davové hvězdy ****.

Moc zajímavý film, hodně mrazivý krimi thriller o obličejové slepotě.. Zajímalo mě, jak to natočili a zvládli to vskutku brilantně! Nepovím, jak toho docílili, ale výsledkem je téměř bezvadný paranoidní thriller o psychopatickém masovém vrahovi - bohužel jsem docela brzo odhalil, kdo jím je, škoda.. Jinak je to, fakt velmi zajímavé a netradiční (včetně super konce)...90%

Určite zaujímavý nápad s tou diagnózou - reálnou diagnózou,ktorou trpel aj napríklad Brad Pitt, za to určite pochvala. Čo určite nechválil je to, že divák pozná vraha skoro od začiatku a po druhé: film je nastavený predsa na to, že hlavný svedok nerozoznáva tváre, nie? A nie, že nerozpoznáva hlasy a keď na ňu hovoria tri rozličné osoby, tak ich nevie rozoznať. Alebo u Jovovich slepota automaticky znamená hluchotu? Tej beťárke to asi ale bolo jedno, hlavne, že sa mohla tváriť, že spí s viacerými mužmi, aj keď to bol stále ten istý. Rozhodol vizuál, lebo vzdychy boli vždy v rovnakej tónine a zápachu.

Velmi dobrý námět na horor, zvláště když si člověk představí, že by ztráta schopnosti rozličovat obličeje postihla jeho. Sám si totiž tváře pamatuji dost špatně. Když jsem se před lety nastěhoval tam, kde bydlím, začal jsem postupně vnímat sousedy z ulice. Pěkná mladá děvčata jsem si zapamatoval hned a bez problémů jsem dokázal odlišit třeba brunetu s tetováním na lýtku od brunety s tetováním na paži. Později se mě hrubě dotklo, že i mladé holky jeví sklon stárnout, ale pokud tu některé z nich pořád bydlí, poznám je i změněné věkem. Ostatní sousedy různého stáří a pohlaví jsem si pamatoval podle jejich psů: babka s minichrtem (správně se tomu psu snad říká baset nebo tak nějak), pán s malým černým psem, paní s bílým chundelatým psem, magor s jezevčíkem... Jako poslední se mi vtiskly do paměti obličeje některých dalších osob, a to hlavně v rámci kategorií slušní lidé/šmejdi. Dodnes jsem nevzal na vědomí všechny, ale pokud mě někdo pozdraví, tak odpovím. Kromě toho se sousedé často mění: stěhují se nebo umírají, ať už přirozenou smrtí nebo sebevraždami. Zkrátka chci říci, že jsem s hlavní hrdinkou soucítil. Filmové zpracování je celkem slušné až na ten sentimentální a jaksi rozplizlý konec.

Mladá žena se stane náhodnou svědkyní vraždy a při útěku před vrahem si přivodí zranění hlavy, po němž není schopna rozpoznávat obličeje... Filmu se nedá upřít originalita v příběhu a ve způsobu jeho podání, ale po nějaké době jsem cítil trochu stereotip a hlavně jsem měl pochybnosti o věrohodnosti některých skutečností (člověk s takovou nemocí přece rozpozná alespoň hlas, účes, pozná chlapa - zvláště, když se s ním miluje - když je jednou tlustý, jindy hubený, jednou chlupatý, pak zase ne...). Velice slabý průměr. 50 %.