Tvář za sklem (1979)

Kdybyste mi pustili jakékoli úryvky z filmůTvář za sklem,VinobraníaPytláci, tedy snímků které režírovalHynek Bočandle předlohJana Kostrhuna, NEDOKÁZAL bych rozlišit které k jakým filmům zařadit. Až tak se mi všechny třislévajído sebe, zejména asi atmosférou a absencí čehokoli zapamatováníhodného. Tvář za sklem je z nich asi nejdále, nebo řekněme nejnadějnější, ale návraty do minulosti mě přišly protivné.Scénu s kácením si budu pamatovat, ale to je zkrátka málo... Škoda.

Kdo má rád vleklé rodinné dramata, ten si možná přijde na své. Své rodiče si nevybereš, jen tu svou rodinu máš šanci alespoň trochu vychovat k obrazu svému, nebo se prostě jen podřídíš. Jaromír Hanzlík tu zrovna moc neexceluje, ale to se nedá říci o nikom z hereckého obsazení. Občas to mělo zajímavé chvilky, jindy se to zase neskutečně táhlo. Alespoň že když už se děj odehrával na venkově, byla tam pěkná krajina. Jako myšlenku to mělo, ale tohle prostě není film pro všechny.

Nevěřil bych, že tohle režíroval Hynek Bočan. Sice mi sem moc nesedí hudba, asi Štaidla prosadil režim, ale kamera, flashbacky, práce se zvukem, rozvíjení příběhu je originální. A to drama z toho pomalu vyvstává, stejně jako život na vesnici, a asi měl film problémy s tím, co je v náznacích cítit, že to nic oslavného vůči komunismu není. Mimochodem, scéna kácení stromu otce se synem, která se celá obejde bez dialogu, je nejdokonalejší z celého filmu. Takové v dnešních ukecaných českých blábolech už vidět není.

Druhý film režiséra Hynka Bočana natočený podľa predlohy môjho obľúbeného moravského spisovateľa Jana Kostrhuna. Po tom, čo som si prečítal novelu "Černé ovce", podľa ktorej bola "Tvář za sklem" natočená, som zostal mierne sklamaný. V knihe sa toho odohralo oveľa viac a príbeh bol celkovo dynamickejší. Film bol natočený príliš psychologicky a retrospektívne. Človek má dojem, že sa príbeh skoro vôbec neposúva, a tak už v dobe svojho vzniku nezaznamenal žiadny výrazný úspech, čo je veľká škoda. Takže knižnú predlohu môžem odporúčať, ale pri filme si to ešte musím rozmyslieť.

Tvář za sklem, film, který je tváří našich dobrých filmů z let, kdy herci své role uměli žít. Macháček jako by v domě žil a stral se o vinice. Kam oko dohlédne, je za ním jeho práce a jeho chyby, kterých se dopustil na vlastním synovi.