Třídní sraz (2011)

Skôr mierna dráma než komédia. A skôrodradenieod toho, aby človek na nejaké stretávky chodil, veď sa tu neurobilo nič poriadne, chlastu málo, na záchodoch sa nič nestalo,nikto sa nepošmykolna zvratkoch alebo prezervatíve, nuž veru konzervatívna stretávka , v ktorej všetko toto nahradila nostalgia s pointou, že aj tak je dobré, že sme tam, kde sme.

Bože, tohle byl tak skvělý film, že si vlastně ani nepamatuju, kdy naposled jsem z filmu cítil tak pohodovou energii a tak dobrý vibe. Neskutečně zábavná, ale zároveň uvědomělá komedie s pekelně áčkovým obsazením (vážně, doslova každá postava zde je prostě známá tvář), skvěle napsanými charaktery, jejichž vzájemnou interakci a chemii jsem žral od úvodních minut a se strašně fajn průběhem od komediálního začátku až po citelný a nenuceně emotivní závěr. K tomuhle nemám výhrady, už dlouho jsem se totiž u filmu necítil takhle uvolněný a nedokoukal jej s tak uspokojivým pocitem.

Tohle se mi moc líbilo, přitom třídní srazy nesnáším. Úspěšně se jim vyhýbám po té, co jsem absolvovala asi jeden a půl této bizarní nucené zábavy v otřesném salónku, kdy jsme si s dvojicí kámošů, která mě ostatně provází soukromím dosud, zavolali taxi a odjeli raději pařit do Desperáda, které Michal zavřel v osm ráno, vypil s námi bar, tequila tekla proudem a my tři se shodli, že tyhle srazy asi nebudou nic pro nás. Chlapi jak chlapi, ti jsou vlastně všichni napříč mentálním spektrem docela fajn, ovšem banda zahořklých slepic, kterým ujel vlak i mládí, pročež se rozhodly vdávat a porodit dvě děti před dvacítkou, které zrovna v těch osmadvaceti ještě nezačaly normálně žít, čili pro takové byla svobodná, upravená, vcelku úspěšná ženština, která pere jednou týdně, hotovým peklem, protože a vyloženě proto, že ještě nemá a nechce mít děti, ani manželíčka, a celkově: neukazuje album s fotkami, nebaví se o sporáku, no hotový děs běs. Dotyčná skutečně neměla potřebu rozebírat jejich posrané životy, ze kterých dnes už mladé maminy mentální východisko lepší mají, jenomže v devadesátkách to bylo stále v módu pakárny největší, čtyř stěn, minima peněz a koprovky s vejcem, no ale normální byla nakonec aspoň jedna, skutečně rozumná, přívětivá žena, která platila na základce za tu nejblbší a nejšikanovanější, světe div se, najednou z ní byla očividně milující a s osudem absolutně srovnaná maminka, spokojeně vdaná za hodného muže, smířená s běžnými starostmi, srdečná, z níž jediné čišela upřímnost a pohoda. S takovým člověkem jeden posedí moc rád. Z filmu na mě všechno dýchlo a jelikož jsme o další dekády dál a doneslo se mi, jak mnozí dopadli, musím se smát. Píše spokojeně vdaná máma dvou dětí, která o nic nepřišla, zachovala si smysl pro humor i pro pařby, čas na zájmy a jak s chutí ironicky říká: stále z nich vypadá nejlíp a proto na srazy nechodí. Moc pěkný film. Ocení ho více dospělejší divák, který už v životě něco zažil.

Taková upřímná a uvěřitelná jednohubka, kterou člověk nejlíp pochopí, když už za sebou nějaký ten sraz po letech má. Prostě se tam pak někde najdete a nostalgie to táhne výrazně nahoru. Navíc je zajímavé, když ty herce teď o něco starší vídáte jinde, tahle sestava už by byla drahá dát znovu dohromady.

Celkom pohodová nostalgická záležitosť... čas už nevráti nikto späť. Šťastie, že väčšine z tej partie ich plány vyšli a v konečnom dôsledku si celkom príjemne vyrazili. Príbeh samotný ma síce nenadchol, aj keď podobné stretávanie po rokoch mám veľmi rád, no snímok dýchal akousi zvláštnou atmosférou, ktorá mala svoje čaro. Lepší priemer.65/100